Kde je nejlepší umístit včelín?

Pro mě tato otázka nevznikla, protože můj vesnický dům hraničí s polem a nachází se ve značné vzdálenosti od svých sousedů. Řeknu vám však o parametrech, které je třeba dodržet, kdy umístění včelína.

Vzdálenost k medonosným rostlinám

Před umístěním včelína byste měli pečlivě prozkoumat oblast a odpovědět na 2 otázky.

• Jak velký je medový základ?
• Jak velké jsou plochy s divoce rostoucími medonosnými rostlinami?

Měli byste zvážit oblast v okruhu 1-2 km od místa, kde budou umístěny úly. Pokud se plánuje umístění včelína v bezprostřední blízkosti velké vesnice, pokud je kolem něj mnoho polí (nejlépe opuštěných), pak je to dobré místo. Zásoba medu bude s největší pravděpodobností zcela dostatečná. Aby včely získaly prodejný med, navštěvují velké plantáže rostlin stejného druhu. Například vrba, třešeň ptačí, maliník, pampeliška, ohnivák, různé druhy lučních květin atd. Včely lze vidět i na zahradních květinách/stromech, ale taková místa začnou navštěvovat, až když v nich není med. divoký .

Pokud plánujete instalovat úly na území malé rekreační vesnice, která je obklopena lesem, bude to špatné rozhodnutí. Proč? Za prvé, les ovlivňuje teplotu, která je v severských podmínkách kritická. Rozdíl teplot vzduchu v lese a na volných plochách (mimo les) může dosáhnout 4-5 stupňů Celsia. Pokud na jaře může dojít k prvnímu letu na otevřeném místě, pak v lesní oblasti může k tomuto letu dojít o 1-2 týdny později – to je v našich podmínkách velmi důležité. Při nižších teplotách vzduchu nemusí květy produkovat nektar nebo produkovat mnohem méně nektaru. Pokud oblast nebude mít 2-3 hektary bujné polní vegetace, pak nebude dobrý úplatek. Lesní půdy jsou v naší oblasti poměrně vzácné, nelze na nich očekávat rychlý růst medonosných trav.

Kam včelín umístit?

Samozřejmě, že včelín může být umístěn ve vesnici nebo v oblasti dacha: na nejbližším opuštěném poli, v blízkosti lesa nebo k vyčištění oblasti v křoví, ale v tomto případě budete muset čelit jiným potížím. Je riskantní lokalizovat úly daleko od vlastních očí a očí sousedů. A nejde ani o případnou krádež úlů se včelami (takové případy jsou rozšířené v jižních oblastech). Degradace venkova v posledních desetiletích výrazně omezila nebo úplně zastavila ekonomickou aktivitu v rozsáhlých oblastech. Pro včelaření tu není nic špatného. Ale rozmanitost divokých zvířat se zvýšila. Je znám případ, kdy medvěd zcela zničil včelín jednoho z místních včelařů, který se nacházel jen sto metrů od obce. Každý rok se objevují zprávy o výskytu medvědů v blízkosti obydlených oblastí. Samozřejmě existují způsoby, jak chránit svůj včelín před těmito profesionálními milovníky sladkého. Na druhou stranu umísťování včelína v obydlené oblasti zákon o včelařství zakazuje a sousedy není třeba obracet proti vám. Umístěním úlů v blízkosti vašeho domu, na vesnici nebo ve venkovském domě riskujete, že si dříve nebo později budou sousedé stěžovat na kousnutí. Pro začínajícího včelaře je snadné rozzlobit včely, a to i bez úmyslu. Nejde ani tak o udržování dobrých vztahů se sousedy. Může se stát, že si v blízkosti mohou hrát děti nebo kolem projdou cizí lidé. Co když někdo pobodaný včelami zažije alergickou reakci (anafylaktický šok)? Následky mohou být velmi vážné – dokonce i smrt. Bezpečnost je na prvním místě.

Včelín je lepší umístit v podmínkách okresů Primorsky a Kholmogory někde na samém okraji vesnice/osady dacha za zeleninové zahrady, ve vzdálenosti >50 metrů od míst, kde se mohou objevit obyvatelé. Za zvážení stojí i viditelnost. Optimálně, pokud se jedná o otevřené místo. Zloděj (nebo jen bláznivý blázen, který se rozhodne ublížit) by se za volné prostranství styděl, medvěd pravděpodobně také nevyleze.

Nyní něco málo o krajině oblasti. Nejideálnější variantou je jižní svah kopce, v takovém místě sníh rychleji taje a teplota vzduchu je vyšší, což je pro včely dost důležité. Hodí se ale i rovina. Včelín by v žádném případě neměl být umístěn ve vlhké nížině. Vlhkost a stálá vysoká vlhkost jsou pro včely nebezpečné.

Co říci závěrem? Včelín by měl být umístěn na suchém místě a daleko od přeplněných míst. Bude skvělé, když na severní straně bude nějaká bariéra – kopec, stromy/keře nebo dobrý plot.

Jste schopni splnit všechny výše uvedené podmínky? Skvělý! V příštím článku vám řeknu, jaké práce je třeba udělat pro uspořádání včelína před instalací úlů.

Při rozhodování, kam včelín umístit, zohledňují nejen jeho velikost a standardy pro obsluhu včelstev. Určení medonosnosti oblasti má rozhodující význam pro umístění včelína, protože množství medu, které můžete získat na své farmě, bude záviset na počtu rostlin v blízkém okolí a jejich medonosnosti.

Kde je lepší umístit včelín: vyúčtování medonosné vegetace

Včelín na kopci

Nejprve se seznámí s územním plánem farmy, kde je vyznačeno umístění včelína a stanoven poloměr 2 km (1250 hektarů). Poté se určí plocha pozemků (lesy, louky atd.) uzavřená v tomto kruhu, která je zaznamenána v tabulce „Vyúčtování medonosné vegetace podél trasy (800 m). Dále se pomocí mapy využití půdy zjišťují osevní plochy entomofilních zemědělských plodin, výsadby ovoce a bobulovin, plodiny zeleniny a melounů, jakož i území zabírající lesy, louky a pastviny s přihlédnutím k jejich nektarové produktivitě.

Produktivita nektaru každého rostlinného druhu je stanovena na základě údajů s přihlédnutím k úpravám pro klimatické a jiné podmínky. Po určení ploch půdy začnou kvantitativně zaznamenávat medonosné rostliny, které na nich rostou.

Zemědělské entomofilní plodiny (pohanka, slunečnice, vičenec, řepka, vojtěška, jetel), stejně jako ovocné sady, se zapisují do tabulky „Stanovení plochy medonosných rostlin ve sledovaném pásu“ podle primárních účetních údajů farma.

Počet medonosných rostlin a plocha lesů a luk, které zabírají, se zjišťují zvláštním průzkumem. Aby se určilo, kam umístit včelín, před zahájením prací se vypracují trasy a poté začnou prozkoumávat pozemek.

V lese jdou po předem naplánované trase, cestou počítají všechny stromy (podle druhů) rostoucí ve dvoumetrovém pásu (1 m vpravo a 1 m vlevo). Při zpáteční cestě počítejte s křovím, také ve dvoumetrovém pásu. Po dokončení počítání vypočítejte poměr (v %) různých druhů stromů a keřů a určete jejich plochu.

Při určování, kde je nejlepší umístit včelín, počítají keře a byliny a všímají si, které keře a byliny se nacházejí ve dvoumetrovém pásu.

Tabulka „Evidence medonosné vegetace, ale po trase (800 m)“

Číslo účtu (počet kopií na 10 mg)

Celkem za všechny weby

Podíl na celkovém počtu kopií.%

Čísla se sečtou podle typu keře, vypočítá se plocha zkoumaného pásu, která se rovná délce cesty vynásobené 2, a určí se, jakou část této plochy zabírá ten či onen druh medonosného keře nebo medonosné trávy.

Údaje jsou zaznamenány ve formuláři níže.

Tabulka „Určení plochy medonosných rostlin v zkoumaném pásu“

Plocha měřeného pásu, m2

Název medových keřů a bylin

% plochy zkoumaného pásu

Chcete-li určit, kde je nejlepší umístit včelín, na loukách, pastvinách, bažinách a nepohodlných pozemcích, produktivita nektaru se určuje počítáním rostlinných stonků na 1 m2. Oblast je zkoumána diagonálně. Každých 100-200 kroků se na zem položí čtverec o rozměrech 1 x 1 metr a počet jednotlivých nektarových rostlin v travním porostu se určí počítáním. K tomu se celý součet rostlin bere jako 100 % a vypočítá se procento každého druhu.

Na základě poměru rostlin v travním porostu se určí plocha, která v součtu připadá na odpovídající medonosnou rostlinu v celé ploše. Pokud je například plocha zkoumané louky 200 hektarů a její porost obsahuje 7,2 % jetele bílého, pak celková plocha zabraná jetelem bude 14,4 hektarů: (200 × 7,2) děleno 100.

Výpočty se provádějí podobným způsobem pro všechny ostatní nektaronosné rostliny. Na základě účetních údajů se vypočítá plocha jednotlivých medonosných rostlin na pozemku, která se zanese do tabulky „Určení plochy medonosných rostlin v zkoumaném pásu“. Na základě referenčních údajů vyplňte sloupec „Produkt medu na hektar“ a vypočítejte celkovou zásobu medu. Zásoba medu se vypočítá pro každý pozemek zvlášť a následně se sečtou získané ukazatele.

Při rozhodování o umístění včelína se zkoumá i druhové složení louky. Místa jsou vyznačena v územním plánu a trasy jsou vytyčeny cca 800 m diagonálně. Ve stejných vzdálenostech umístěte rám o ploše 1 m2 a spočítejte, kolik stonků všech rostlin, včetně medonosných rostlin, je na 1 m2. Údaje jsou zaznamenány v následujícím tvaru.

Tabulka „Složení medonosných rostlin ve studované oblasti“

Počet stonků na 1 m2

Počet medonosných rostlin, %

Výpočet počtu včelích rodin se provádí na základě celkové zásoby medu a roční potřeby jedné včelí rodiny na med včetně komerčního.

Kam umístit včelín: Klimenkova metoda

Zajímavou metodu pro určení místa umístění včelína navrhla včelařka E. T. Klimenková. Medonosnost luk a pastvin se zjišťuje pomocí mřížkového rámu. Dřevěný rám o stranách 0,5 m je rozdělen na 25 buněk, uvnitř jsou nataženy dráty.

Na vodorovné straně rámu je (zleva doprava) pět segmentů o délce 5, 5, 10, 5 a 25 cm, stejné segmenty jsou položeny na svislé straně rámu (zdola nahoru). Buňky jsou číslovány shora dolů a zleva doprava. Na zkoumaném území jsou přiděleny vzorové pozemky o velikosti 1 m2 a na nich je pomocí mřížkového rámečku stanoveno procento plochy zabrané tou či onou medonosnou rostlinou. Rámeček se čtyřikrát umístí na přidělenou plochu a zapíší se jména medonosných rostlin a také čísla buněk, které obývají. Dráty v rámu jsou nataženy tak, že každá buňka tvoří určitou část testovací oblasti. Pro stanovení procenta medonosných rostlin v travním porostu Klimenkovou metodou použijte tabulku „Složení medonosných rostlin ve zkoumané oblasti“.

Například při zkoumání louky se ukázalo, že rostliny jetele lučního na ploše 1 m2 obsadily buňky mřížkového rámu očíslované 10, 15, 20, 25, 24, 6, 7, 13. Pomocí tabulky „Složení medonosných rostlin ve studované oblasti“, zjistíme, že první čtyři buňky celkem zabírají 6,25 % povrchu lokality, 6, 7 a 24 každá po 0,25 a 13. – 1 %. Celkem to bude 8 %.

Tabulka „Stanovení procenta medonosných rostlin v travním porostu“

Po dokončení průzkumu shrňte získané ukazatele pro každý typ medonosné rostliny, vydělte výsledek počtem vzorových míst a zjistěte, jakou část celkové plochy pole (v procentech) zabírá jeden nebo jiný med rostlina.

Na základě poměru rostlin v travním porostu lze vypočítat plochu, která v součtu tvoří podíl příslušné medonosné rostliny na celé ploše.

Pokud je například plocha zkoumané louky 200 hektarů a její porost obsahuje 3,6 % jetele lučního, pak ten na celé louce zabere celkem 7,2 hektarů (200 x 3,6/100).

Kde je nejlepší místo pro uspořádání včelína: údaje z kontrolního úlu

Je známo, že roční potřeba jedné rodiny na krmný med je asi 95 kg, z toho 25 kg zbývá na zimu (18-20 kg v úlu a 5-7 kg v medových rámcích). Zbytek medu rodina sbírá v období jaro-léto. Kromě toho musí každé včelstvo vyprodukovat 30 kg tržního medu. Roční potřeba medu jedné rodiny tedy bude 125 kg.

Před výpočtem možné údržby včelstev na včelnici je třeba počítat s tím, že vzhledem k tomu, že část medu bude sbírat divoký hmyz a během květu hlavních medonosných rostlin mohou být nepříznivé povětrnostní podmínky , včely nebudou moci využít celou zásobu medu. Všeobecně se uznává, že včely spotřebují pouze polovinu nebo 13 z celkové zásoby medu na ploše. Po provedení úpravy se počet včelstev vypočítá tak, že se celková zásoba medu vydělí roční potřebou medu včelstva.

K určení, kde je nejlepší uspořádat včelín, je nutné změřit medonosnost kontrolního úlu a zaznamenat odečty do včelínského deníku.

Pro kontrolní úl je vybráno středně silné včelstvo. Jeho váha se zjišťuje každé ráno a večer. Rozdíl v hmotnosti úlu ráno a večer určuje zisk medu a pylu v odpoledních hodinách.

Deník včelína (kontrolního úlu) slouží k zaznamenávání fenologických a meteorologických pozorování. Zaznamenává: rok a datum, přírůstek hmotnosti kontrolního úlu za den, povětrnostní podmínky, teplotu vzduchu – ráno, odpoledne a večer, intenzitu letu včel, začátek a konec kvetení medonosných rostlin. Záznamy pomáhají včelaři zjistit stav sběru medu a plánovat průběžné práce na včelnici. Postupem času tyto záznamy umožňují určit období sběru medu a intervaly mezi nimi, aby je bylo možné „uzavřít“ speciálně vysetými medonosnými rostlinami nebo přenést včelín do kvetoucích traktů medonosných rostlin. Pomáhají také vyvíjet techniky péče o včely, které jsou pro danou oblast nejvhodnější.