V létě je v mnoha regionech nedostatek čisté pitné vody obzvláště vážný. Navíc se tento problém každým rokem zhoršuje. Expert z vlády Republiky Kalmykia, kandidát technických věd, docent na Kalm State University, vedoucí laboratoře na čištění vody Viktor Onkaev řekl zpravodaji RG, jak závažný může být problém nedostatku pitné vody, jak se vyrovnávat na jeho nedostatek a jaký druh vody je lepší použít.
Victor Onkaev: Problém Kalmykie není jen v tom, že máme málo vodních ploch, ale také v tom, že v dávných dobách bylo toto území mořské dno a je zde velmi vysoký obsah soli. Proto ani podzemní voda není vždy vhodná k pití kvůli vysoké míře mineralizace. Voda nahromaděná v takových zdrojích po statisíce let se navíc spotřebovává příliš rychle. A vzhledem k nízkému množství srážek se takové zdroje doplňují příliš pomalu.
Kalmykia není výjimkou. V ostatních regionech je také stále obtížnější zajistit obyvatelům kvalitní pitnou vodu. Jaký je důvod?
Victor Onkaev: Ano, klimatické změny způsobují problémy s vodou i v místech, kde nikdy předtím nebyly. Nelze ale opomenout ani lidský faktor. Když jsem studoval v Rostově, často jsem trávil prázdniny na statku Arpachin na levém břehu Donu. Bylo to nebeské místo! Čisté pobřeží, čistá voda. Nedávno jsem tam šel znovu. Celé pobřeží je zastavěné, nejsou zde lesy ani křoviny, které by zadržovaly vlhkost, dochází k erozi půdy. V důsledku růstu měst spotřebovávajících stále více vody, rozvoje pobřeží, intenzivní lodní dopravy, vypouštění průmyslového odpadu a stékání zemědělských hnojiv z polí jsou řeky znečištěné a mělké. Přítoky se zaplavují, kanály se zužují a z hromadícího se odpadu a sedimentu se tvoří ostrovy. Každá vodní plocha má samočistící schopnost. Pokud ale znečištění překročí maximální koncentraci, začnou vážné problémy. To je mimochodem spojeno s mělčinou Donu a Volhy.
Tak co bych měl dělat? Kde vzít vodu?
Victor Onkaev: Nejprve se musíte postarat o to, co zbylo. Za druhé by měly být aktivněji využívány alternativní zdroje zásobování vodou. Například dešťová voda. I když v případě Kalmykie a podobných regionů to není možné: máme příliš málo srážek. V takto vyprahlých místech s velkým množstvím slaných vod je lepší použít kvalitní čištění kontaminované nebo silně mineralizované vody.
Lze také použít odsolovací zařízení s reverzní osmózou. To už je úroveň nanotechnologie: voda je „protlačena“ nejmenšími póry speciálních membrán, do kterých neprocházejí soli. Ale taková zařízení vyžadují k provozu velké množství energie. Třeba v našich končinách je to dost drahé. To znamená, že musíme aktivněji využívat energii slunce a větru. V Kalmykii jsou to prakticky nevyčerpatelné zdroje. Mince má ale i druhou stranu: při odsolování vody vzniká tzv. solanka, která představuje nebezpečí pro životní prostředí. Kromě toho se k proplachování odsolovacího zařízení používá kyselina chlorovodíková. A není jasné, kam dát odpad a prací kyselinu. Nemůžete je jen tak někde nasypat do trámů. To znamená, že je třeba jej odstranit a zahrabat nebo zpracovat.
A nakonec je tu ekonomický problém. Možná pro velká města a velká sídla bude použití výkonných odsolovacích systémů a čističek nákladově efektivní, ale co malé vesnice, kde žije 20, 50, 100 lidí? Vodovod tam instalovat nebudou, také stacionární čistička bude příliš drahá. I tam ale lidé i hospodářská zvířata potřebují čistou vodu. Nyní jsou obyvatelé takových odlehlých vesnic v Kalmykii nuceni pít místní slanou vodu nebo drahou dováženou vodu.
Co vědci navrhují?
Victor Onkaev: Například na Kalm State University jsme vyvinuli mobilní systém zásobování vodou kartuše, který je namontován na nákladním automobilu KAMAZ. Princip fungování je tento: mobilní jednotka přijede do obce a přes filtrační systém vyčistí velké množství vody z místních zdrojů. Čistá voda se nalije do speciální nádrže, konzervuje, dezinfikuje a lze ji pít. A mobilní jednotka jede do jiné vesnice a čistí tam vodu. A tak – v kruhu. To je mnohem levnější než přeprava čisté vody na dlouhé vzdálenosti. V tomto případě může být hlavní ošetřovací stanice umístěna v regionálním centru. Tam můžete podle potřeby vyčistit, obnovit a vyměnit kartuše mobilního vodovodního systému.
Přijde doba, kdy se kvalitní voda bude moci cenově vyrovnat zlatu?
Victor Onkaev: Vím jedno: bez zlata se dá žít, ale bez čisté vody nepřežije člověk, dobytek ani rostliny. Zkušenosti mnoha zemí již ukazují, že musí jít do obrovských nákladů, aby si zajistily kvalitní vodu.
Zbaví se vaření anorganického znečištění?
Victor Onkaev: Dokáže částečně eliminovat uhličitanovou tvrdost způsobenou hořečnatými a vápenatými solemi. V tomto případě vodní kámen zůstane, ale nezbavíte se tvrdosti, kterou způsobují jiné soli. A před použitím se musí bránit.
Jaká voda je pro člověka nejzdravější?
Victor Onkaev: Mnoho odborníků se domnívá, že se jedná o čistou vodu z oblasti, ve které člověk žije a na kterou je jeho tělo zvyklé. Často je ale potřeba vodu, kterou místní obyvatelé znají, ještě vylepšit. Například v Kalmykii – očistit se od solí. A v některých horských oblastech, kde obyvatelé pijí zdánlivě nejčistší vodu z ledovců, je potřeba ji mineralizovat – doplnit mikroelementy potřebné pro tělo – železo, fluor, mangan, hořčík. Není vhodné pít pouze destilovanou vodu.
V moderních megaměstech není problém s nedostatkem vody, ale všichni obyvatelé velkých měst si dříve nebo později kladou otázku: jak vhodná je voda, která teče z kohoutku, k pití a vaření? Existují univerzální metody úpravy vody a kde mohu získat čistou a zdravou vodu? Vegetarián se snažil „vynést na světlo“ různé postupy čištění a úpravy vody.
Voda z vodovodu
Voda z přírodních nádrží prochází dlouhou cestou před vstupem do vodovodu: usazuje se se speciálními látkami – koagulanty, při interakci s nimiž se vysrážejí nečistoty, poté je filtrována a dezinfikována. Ve většině vodovodních systémů se voda dezinfikuje pomocí oxidačních činidel – nejoblíbenější je chlór.
Vodu čištěnou kapalným chlorem lze jen stěží nazvat užitečnou – v takové vodě mohou zůstat toxické sloučeniny obsahující halogeny, navíc tento způsob dezinfekce nezaručuje zničení sporotvorných bakterií. Alternativou kapalného chlóru je chlornan sodný – ten je v dezinfekci neméně účinný, ale jeho působení na vodu je mnohem šetrnější. V Moskvě se tato sloučenina začala široce používat jako hlavní aktivní složka pro dezinfekci před několika lety: přechod na tento systém umožnil moskevským úřadům prohlásit, že vodu z kohoutku lze nyní pít bez obav.
Několik moskevských čistíren také používá metodu ozonizace – umožňuje mnohem rychleji a efektivněji zabíjet patogenní mikroorganismy. Ozon je téměř 300krát účinnější než chlór při ničení spór bakterií a nejtrvalejších patogenů nebezpečných chorob – například E. coli. Ozonizace navíc nijak neovlivňuje chuť a vůni vody – ozón se po dokončení úpravy mění zpět na kyslík. Hlavní nevýhodou tohoto způsobu čištění jsou vysoké náklady na ozonizaci a také technické potíže s její aplikací – voda nasycená směsí ozon-vzduch se stává korozivní a vyžaduje zvláštní podmínky, navíc je ozón ve své čisté formě toxický a může být při práci s ním nebezpečná.
Kromě oxidace existuje i řada dalších čistících metod – dezinfekce pomocí ultrazvukového záření, UV záření, radioaktivního záření. Některé z těchto metod se již používají ve velkých městech – například v Petrohradě je již několik let dezinfikována veškerá pitná voda, včetně ultrafialového záření – tato metoda se spolu s ozonizací nejvíce blíží přírodním podmínkám pro vodu dezinfekce – v přírodě se voda čistí působením kyslíku a zahříváním sluncem.
Jakkoli se však moderní metody čištění osvědčily, stále nemohou plně zaručit bezpečnost a čistotu kohoutkové vody, pokud k nám proudí ne nejnovějším potrubím. Čísla mluví sama za sebe – navzdory pravidelným opravám a kontrolám je v Moskvě úroveň opotřebení vodovodu 28%, v Petrohradu – 50% a v regionech toto číslo dosahuje 70%. Snaží se aktivně bojovat proti korozi potrubí chemickou úpravou vody – přidáním činidel, která jsou nezbytná k ochraně kovu, ale samozřejmě nečiní vodu samotnou užitečnější a přirozenější.
Rozpusťte a vařte vodu
Ve bezplatných zdrojích můžete snadno najít mnoho článků o neuvěřitelných vlastnostech „živé“ vody z tání a nebezpečí „mrtvé“ převařené vody. Změna teploty vody sice ovlivňuje její strukturu a vlastnosti, ale vědci nijak nespěchají s vyvozováním definitivních závěrů o vlivu převařené nebo zmrzlé vody na tělo.
Fyziologové skutečně studovali přínosy tající vody již poměrně dlouho – mnoho specialistů v oblasti restorativní medicíny zaznamenalo pozitivní účinky pití 1-2 sklenic tající vody denně. Molekuly vody totiž při zamrzání tvoří zvláštní strukturu, která nějakou dobu přetrvává i při rozmrznutí – tuto netypickou vlastnost vody zkoumají nejen lékaři, ale i fyzici. Ani jedno, ani druhé však nemůže dát jednoznačnou odpověď na to, jak přesně taková voda působí na tělo – zda se vstřebávání takové vody buňkami zlepšuje v důsledku změny její struktury, zda její účinek spočívá v blízkosti „nařízeného“ vody ke struktuře kapaliny v těle atd.
Ať je to jakkoli, zmrazování vody je vynikajícím doplňkem jejího čištění – voda s nečistotami zmrzne déle a taje dlouho – „první“ voda z tání se ve skutečnosti ukáže být čistší než voda před zmrazením.
Nejednoznačné názory mají odborníci i na vaření vody, nejoblíbenější způsob dezinfekce vody v domácnosti. Na jedné straně vaření změkčuje vodu a také vám umožňuje zbavit ji škodlivých mikroorganismů – ke zničení některých z nich je však nutné ji nejen přivést k varu jako v rychlovarné konvici, ale také vaříme delší dobu, až 10-15 minut. Na rozdíl od populární rétoriky, že vařením je voda „mrtvá“, tepelná úprava čisté pramenité vody ve skutečnosti neškodí – takovou vodu lze pravidelně konzumovat a používat k vaření atd. Vaření vody z kohoutku není tak jednoduché – neumožňuje odstranit z vody řadu škodlivých nečistot, včetně těžkých kovů, a navzdory skutečnosti, že tepelným zpracováním jsou některé škodlivé chemické sloučeniny neutralizovány, mnozí odborníci tvrdí, že vařením stejné chlor může vstupovat do chemických reakcí a vytvářet ještě toxičtější sloučeniny.
Balená voda
Jedním z nejzřejmějších způsobů, jak získat čistou vodu v městském prostředí, se zdá být nákup balené vody, nicméně její výběr také není nejjednodušší úkol. Při nákupu byste si měli pečlivě přečíst složení a odkud tato voda pochází. Řada velkých výrobců vody – včetně těch nejoblíbenějších – šetří na logistice a využívá vodu nikoli z přírodních zdrojů a studní, ale z centralizovaných zdrojů zásobování vodou (to je fráze vytištěná drobným písmem na etiketách), tedy v běžný jazyk, „z kohoutku“. Před plněním do lahví se taková voda dále čistí a obohacuje o soli a minerály, ale není „přírodní“.
Abyste měli jistotu, že balená voda skutečně pochází z přírodního zdroje, podívejte se na etiketu na informace o ekologickém certifikátu a údaje o původu vody (například číslo studny). Takovou vodu nelze skladovat donekonečna – trvanlivost by neměla být delší než 2 roky u lahví stáčených do skla, maximálně 12 měsíců u plastových lahví.
A jako důležitý se samozřejmě ukazuje i proces skladování a pití čisté vody – všechny nádoby, které přijdou do styku s vodou, ať už džbán, filtr nebo chladič, musí být čas od času dezinfikovány – nebudou má smysl kupovat čistou vodu, pokud se k vám dostane do sklenice přes nevypláchnutý chladič.
