Třída dvouděložná – Dycotyledoneae, čeleď hřebíčkovité – Caryophyllaceae, rod Starworm – Stellaria L.
Ptačinec střední, nebo Woodlouse – Stellaria media (L.) Vill.
Jednoletá bylina vysoká od 5 do 30 cm Hustě větvená lodyha, poléhavá i vystoupavá, s velmi spolehlivým rozlišovacím znakem – uspořádání chloupků v jedné řadě po celé délce stonku, řady v různých internodiích jdou střídavě.
Listy vejčité, ostré, spodní řapíkaté (1), horní téměř přisedlé (2), brvité v dolním laloku téměř do středu.
Květy malé, koncové nebo axilární (3). Květenství – dichasium (polodeštník). Stopky jsou také pýřité v jedné řadě, po odkvětu svěšené a během dozrávání plodů se opět narovnávají. Okvětní lístky stejné délky jako kalich, vypreparované téměř k základně, bílé (4). Kvete od konce dubna do konce září.
Ptačinec střední neboli vši lesní (Stellaria media) je dobře známý jako všudypřítomný a obtížně likvidovatelný plevel, zejména zeleninové plodiny. Životní cyklus dřevomorky trvá méně než 40 dní a během léta dává 2-3 generace. Spodní část stonků, stejně jako podzimní výhonky, mohou přezimovat a vykvést brzy po tání sněhu. Jedna rostlina produkuje až 25 000 semen, která zůstávají životaschopná po dobu 8 let, v některých případech až 25 let. Tato rostlina ochotně žere hospodářská zvířata, používá se také ke krmení kuřat a domácích pěvců.
Roste doslova na každém kroku, doprovází lidskou zemědělskou činnost, je součástí všech obdělaných plodin. Tvoří také nezávislá společenstva v široké škále stanovišť, obvykle na holé, vlhké půdě. Téměř kosmopolitní vzhled.
Je to nejmohutnější zástupce čeledi, ne-li všechny semenné rostliny.
Definice kleistogamie
Opylení je nezbytnou podmínkou pro proces oplodnění, který v květu probíhá. Během tohoto procesu se pyl z prašníků nějak přenese na blizny pestíků. Existují dva typy opylení: samoopylení a křížové opylení.
Pokud se pyl přenese v rámci dané květiny nebo daného jedince, dojde k samosprašování. Existují různé formy samoopylení:
– autogamie, kdy je blizna opylena pylem stejného květu;
– geitonogamie (sousední opylení), kdy je blizna opylena pylem z jiných květů téhož jedince a nakonec,
– kleistogamie, kdy dochází k samosprašování u uzavřených, ještě nerozkvetlých květů.
Kleistogamie (z řeckého kleistos – uzamčený a gamos – sňatek), samoopylení a samooplození u rostlin vyskytující se v neotevíracích, tzv. kleistogamních květech, proto se ve stejném květu vyvinul pyl. Kleistogamie je extrémní formou autogamie a má adaptivní charakter.
Kleistogamní květy jsou většinou velmi drobné, nenápadné a připomínají poupata. V takových květech není pylu mnoho, většinou se vysype na bliznu uvnitř zavřeného květu nebo méně často vyklíčí v prašnících, prorazí jejich stěny a proroste do pestíku.
Fenomén kleistogamie je poměrně vzácný, protože u většiny rostlin se opylování a oplození provádí cizím pylem, to znamená, že je přinášen větrem, hmyzem nebo jiným způsobem z jiného květu téže rostliny, tj. pomoc křížového opylení.
Kleistogamie je pozorována u rostlin z různých čeledí. Například u některých vodních rostlin (u pryskyřníku) a u rostlin, které vyvíjejí podzemní květy (u arašídů (olejnatá rostlina z Jižní Ameriky). Poupě se u těchto rostlin okamžitě mění v plod. Tento jev je pozorován i u ječmene, mnohé druhy fialek, netýkavky, škvor, ropucha, kyselka a mnoho dalších.
Někdy lze u typických kleistogamních rostlin za příznivých podmínek pozorovat i křížové opylení (chasmogamii) např. u některých fialek. U fialek (Viola), šťavel (Oxalis), Lamium a dalších se kromě běžných otevřených květů do konce léta a podzimu vyvíjejí ještě uzavřené, kleistogamní květy, které jsou většinou menší než otevřené.
Navzdory skutečnosti, že u kleistogamních květů dochází k samoopylení a samooplození, jsou semena docela zralá a životaschopná.
Mezi příčiny kleistogamie patří sucho, nízké teploty, špatné světelné podmínky, špatná minerální výživa a další. Kleistogamie, způsobená nedostatkem tepla, se nazývá termokleistogamie.
Rozlišují se trvalá a netrvalá kleistogamie, kdy dochází k samoopylení a samooplození v souvislosti s pevně usazenými nepříznivými klimatickými podmínkami.
Fenomén kleistogamie u hvězdic byl objeven již v 1898. století (Knuth, 1898). Současně byla popsána široká škála opylovačů navštěvujících její květy (Muller a Knuth v Knuth, 1898; Mac Leod v Knuth, 1898; Verhoeff v Knuth, XNUMX). Ptačince středního opylují různí drobní dvoukřídlí, včely jsou především krátkosrstý hmyz.
Vlastnosti sezónní kleistogamie
Sezónní kleistogamie nastává v určitou roční dobu – na podzim, kdy rostliny čelí nepříznivým povětrnostním podmínkám. Snížení teploty, nedostatečné osvětlení, nadměrná vlhkost půdy a navíc absence opylujícího hmyzu vede k tomu, že rostlina má více kleistogamních květů než obyčejných (chasmogamních). Proto k opylení častěji dochází uvnitř květu. Tento jev je jakousi adaptací rostliny na změnu ročních období.
