Libové vepřové maso je na dnešním trhu s masem vysoce ceněno. V reakci na stále rostoucí poptávku po tomto produktu jsou farmy, velké chovné komplexy prasat a pozemky pro domácnosti stále aktivnější v chovu prasat masného typu. Prvním zástupcem klasických plemen slaniny směru produktivity bylo plemeno landrase, vyšlechtěný a registrovaný v Dánsku v roce 1896.
Byla vyšlechtěna křížením kanců velké bílé plemeno s nejlepšími dánští demonstranti prasata. Z výsledných kříženců byla vybrána a chována „sama o sobě“ prasata s žádoucími ekonomickými vlastnostmi. Plemeno bylo vyšlechtěno za účelem získání časně dospívajících hovězích prasat přizpůsobených vysoké konverzi krmiva. Tvůrci nevěnovali zvláštní pozornost vzhledu a kostitutsionnye rysům zvířat.
Chovné práce probíhaly v podmínkách vydatného krmení prasat kompletními krmivy s vysokým obsahem bílkovin, včetně živočišného původu. Zvířata se díky tomu ukázala jako vysoce produktivní, ale velmi náročná na kvalitu krmiva a složení stravy. Čistokrevné landrase se navíc vyznačují slabostí kloubů a vazů končetin, zejména zadních. Zvířata kvůli tomu při chůzi vrtí hřbetem, je pro ně obtížné cestovat na velké vzdálenosti a v důsledku toho nejsou landrasy pro pastvu příliš vhodné.
Landrasy mají snadno vzrušitelný nervový systém, proto jsou nadměrně náchylné ke stresu, který nevyhnutelně vzniká v podmínkách průmyslové údržby užitkových zvířat. Vlivem stresu se snižuje rychlost růstu a celková odolnost organismu prasat.
Zástupci plemene mají čistě bílou barvu, bez jakýchkoliv odstínů nebo znaků (dědictví po předcích plemene Large White). Jejich štětiny jsou krátké a řídké, vždy bílá, je přes ně volně viditelná růžová kůže. Kůže je tenká, s nepatrnou vrstvou podkožního tuku – sádla. Tloušťka tuku na úrovni 6. – 7. obratle nepřesahuje 2 cm (to se projevuje již dánskou genetikou). Nohy zvířat tohoto plemene jsou středně vysoké, úměrné tělu, kopytní roh je bílý. Pánevní končetiny mají často slabé nadprstí.
Landrasy mají silnou stavbu těla a výrazné masné formy. Vyznačují se silným, svalnatým krkem, dobře vyplněnými hustými kýty, znatelně osvaleným hřbetem a předními končetinami. Hřbet je úzký, rovný, hrudník úzký a mělký. Celé tělo má protáhlý válcovitý tvar, až poněkud neúměrně protáhlý. Hlava Landrace je malá, klínovitá, s konkávním profilem. Charakteristické pro tato prasata jsou visící přes oči, velké, vodorovně nasazené uši, zděděné po dánských předcích, podle kterých se plemeno snadno pozná.
Landrace je velké plemeno (vlastnost zděděná po britské velké bílé): kanci jsou schopni dorůst až 280 – 310 kg, prasnice dosahují o něco menších velikostí, až 200 – 230 kg. Zvířata se vyznačují protáhlým tělem nejen vizuálně. Délka kanců je průměrně 185 cm, s obvodem hrudníku za lopatkami do 165 cm a děloha je dlouhá 165 cm, s obvodem hrudníku do 150 cm.Pro srovnání u většiny plemen prasat, obvod hrudníku za lopatkami je roven délce jejich těla nebo menší než délka ne více než 5 – 7 cm Landrasová prasata, zejména mláďata, jsou velmi pohyblivá a mají neklidnou, zvídavou povahu.
Prasnice jsou proslulé dobrými mateřskými vlastnostmi a vysokou plodností. Na jeden porod mohou přivést až 16 selat! Množství mléka a struků u prasnic je přitom dostatečné pro celou početnou snůšku. O vysoké dojivosti prasnic svědčí rychlý růst sajících mláďat. Ve věku dvou měsíců, v době odstavu, každé sele váží minimálně 17 kg, často kolem 20 kg.
Při správném krmení s vysokým obsahem bílkovin a dobrých podmínkách ustájení odstavčata rostou velmi rychle a přibírají 700–750 g za den.K tomuto přírůstku hmotnosti u nich navíc dochází především díky budování svalové tkáně, a nikoli tuku. Tato rychlost růstu vysvětluje předčasnou vyspělost plemene Landrace. Mladá zvířata dosahují hmotnosti 100 kg ve věku 180 – 190 dnů. Na každý kilogram přírůstku, vezmeme-li v úvahu průměr za celou dobu růstu a výkrmu, musí být zvířatům podávány až čtyři krmné jednotky (na jednu krmnou jednotku se běžně bere nutriční hodnota jednoho kilogramu ovsa). Poté, co mláďata ve výkrmu dosáhnou hmotnosti 100 kg, mohou být poražena na maso. Výtěžnost hlubinných vrtů v tomto věku u krajinných ras je poměrně vysoká a v průměru se pohybuje kolem 70 %. Maso získané z mladých zvířat je jemné, má dobrou chuť, má malé vrstvy tuku, mnohem menší než u jiných plemen prasat se slaninou.
Zvláštní pozornost by měla být věnována podmínkám zadržování a kvalitě potravin pro landrase. Pro úplné odhalení jejich genetických sklonů je nutné zajistit plnohodnotné krmení s povinným používáním krmiva pro zvířata jako zdroje bílkovin a esenciálních aminokyselin. Zvláště cenné budou mléčné výrobky, dále masokostní moučka, rybí moučka a rybí odpad, krevní moučka. Z obilovin je ječmen považován za nejlepší potravinu v drcené a dušené, a ještě lépe v extrudované formě. Podrobnosti o krmení prasat za účelem získání libového masa jsou napsány v jednom z předchozích článků na toto téma.
Landrasy se krátkodobě (při procházkách) chladu příliš nebojí, ale vzhledem k absenci hustých štětin, malému množství podkožního tuku a vysoké rychlosti metabolismu jsou náročné na mikroklima vepřína. Pro pohodlný život potřebují dospělá zvířata a mláďata po odstavu světlou, suchou, dobře větranou místnost bez průvanu s teplotou vzduchu +15. 20 °C. Odchylka teplotních ukazatelů od optimálních je ekonomicky nerentabilní. Každé snížení teploty o jeden stupeň pod +14°C vede ke snížení denního přírůstku hmotnosti selat landrase o 2 %. Stejně tak při zvýšení teploty o jeden stupeň nad + 30 °C se denní přírůstek sníží o 30 % a zvýší se spotřeba pitné vody. Porušení optimálních parametrů mikroklimatu tedy vede k prodloužení doby růstu a překročení útraty krmiva na 1 kg porostu.
Jak je vidět, čistokrevné landrace vyžadují od svých majitelů profesionalitu a kvalitní krmivovou základnu. Kříženci landrase s jinými plemeny nejsou tak nároční a dávají dobré výsledky na komerčních farmách.
Pokud máte při čtení tohoto materiálu nějaké otázky, můžete se jich zeptat na fóru.
