Sklep je v domě?

Komu patří sklep v obytném domě? Jaká práva má servisní společnost?

Obecně platí, že suterén je podle článku 36 bytového zákoníku Ruské federace společným majetkem a náleží podle práva společného vlastnictví všem vlastníkům prostor bytového domu. Servisní společnost nemá žádná práva na suterén Suterén nemůže být ve vlastnictví servisní společnosti podle článku 209 občanského zákoníku Ruské federace.

Suterén patří městské správě, která zase zavazuje bytové a komunální služby k jeho údržbě. Vstup do sklepa neoprávněným občanům a dokonce i obyvatelům domu je přísně zakázán z důvodu boje proti teroristické hrozbě. Pokud chcete suterén využívat, potřebujete povolení od správy se všemi povinnostmi, které z toho vyplývají.

Pokud se potřebuji dostat k potrubí ve sklepě. A tento sklep má dveře a nájemník klíč nedá. Co dělat?

Obsah

1. Mám zájem o přestavbu nebytových prostor na bytové prostory, suterén v bytovém domě, s okny v jámách?
2. Komu patří přistání v suterénu: vlastníci nebo správcovská společnost?n3.
3. Potřeba privatizace suterénu se skladovacími prostory v bytových domech, které nejsou obytnými prostory
4. Dotazy na vlastnictví a likvidaci sklepních prostor ve vícepodlažní budově
5. Jak uzavřít nájemní smlouvu se správcovskou společností nebo provést vystěhování ze sklepa bez osvědčení o vlastnictví?
6. Je možné při dědictví zbavit odsouzeného práva na bytové prostory a možnost registrace na jiném místě?
7. Spor o sklep v obytném domě: mohou ho obsadit zaměstnanci správcovské společnosti?
8. V bytovém domě správcovská společnost zabavila všechny sklepy.Má na to (společnost) právo?
9. Možnost vlastníka nebytových prostor odmítnout služby správcovské společnosti: právní aspekty
10. Zpochybňování vlastnictví bytových prostor: potřeba dokumentace a možné důsledky

Mám zájem o přestavbu nebytových prostor na bytové prostory, suterén v bytovém domě, s okny v jámách?

Komu patří přistání v suterénu: vlastníci nebo správcovská společnost?n3.

1. komu patří sklep v domě? Vlastníci nebo správcovské společnosti.

2. Čí majetek je přistání do sklepa?

3. Jak nemůžeme přimět správcovskou společnost ke změně poštovních schránek?

Potřeba privatizace suterénu se skladovacími prostory v bytových domech, které nejsou obytnými prostory

Řekněte mi, prosím, pokud jsou v suterénu bytového domu skladovací prostory, tedy sklad zeleniny, které nepatří do obytných prostor tohoto domu, je nutné tento suterén privatizovat? Každý oddíl má práva vlastníka, ale společné průchody nikomu nepatří. Měli by se privatizovat?

Dotazy na vlastnictví a likvidaci sklepních prostor ve vícepodlažní budově

Komu patří sklep ve vícebytovém domě? A kdo má právo nakládat s výkupným? Náš bytový úřad nutí obyvatele vyklidit své kůlny, mají na to právo?

Jak uzavřít nájemní smlouvu se správcovskou společností nebo provést vystěhování ze sklepa bez osvědčení o vlastnictví?

Od vzniku správcovské společnosti máme v suterénu pohotovostní službu od stejné správcovské společnosti. Náš dům nemá HOA. Dům spravuje správcovská společnost. Jak je možné uzavřít nájemní smlouvu se správcovskou společností? nebo ji vystěhovat? Sklepní prostory nejsou spojeny s nebytovými prostory a správcovská společnost nemá vlastnický list.

Je možné při dědictví zbavit odsouzeného práva na bytové prostory a možnost registrace na jiném místě?

Je možné uznat odsouzenou osobu, která ztratila právo užívat byt za těchto okolností: – vlastníkem bytu je otec, byt zdědil po babičce – je možné jej přihlásit do jiného obytné prostory.

Spor o sklep v obytném domě: mohou ho obsadit zaměstnanci správcovské společnosti?

V obytném domě na adrese: MO Dzeržinskij, ulice Shkolnaja 1, v suterénu jsou zaměstnanci ředitele společnosti – je to legální? Ředitel správcovské společnosti odmítá převést sklepní prostory na nás (vlastníky) s odvoláním na stav těchto prostor, část je obsazena protileteckým krytem! Dříve tam obyvatelé měli kůlny pro vlastní potřebu!

V bytovém domě správcovská společnost zabavila všechny sklepy.Má na to (společnost) právo?

Možnost vlastníka nebytových prostor odmítnout služby správcovské společnosti: právní aspekty

Fyzická osoba je vlastníkem nebytových prostor v bytovém domě a tyto prostory pronajímá fyzické osobě podnikateli, která si v těchto prostorách otevřela kosmetický salon. Správcovská společnost, která obsluhuje tento dům, vyžaduje servisní smlouvu. Je možné, aby majitel nebytových prostor odmítl služby správcovské společnosti?

Zpochybňování vlastnictví bytových prostor: potřeba dokumentace a možné důsledky

Moje obytné prostory, konkrétně obytné trámy, nejsou zahrnuty v katastru nemovitostí. Rozhodnutím soudu ze dne 07.05.09 mi bylo uznáno právo užívat bytové prostory. Ve sporných bytových domech bydlím od roku 2000. Na mé jméno je zřízen osobní účet a já nesu veškeré závazky z nájemní smlouvy. Vyhořel archiv podniku a nebyly vydány doklady o právech užívání bytových prostor. Je možné uznat mé vlastnictví bytových prostor? Jaké dokumenty jsou potřeba?

Velmi důležité upřesnění učinil Nejvyšší soud, když projednával spor týkající se sklepa v bytovém domě. Situace se ukázala jako skandální i standardní – město před několika lety převzalo suterén bytového domu a jeho část pronajalo komerční stavbě a majitelé domů v tomto domě s tímto stavem nesouhlasili.

Vášeň pro sklepy a podkroví v domech se rozhořela, jakmile se objevili soukromí majitelé bytů a začali se v zemi množit. Od té chvíle se u soudů začaly podávat žaloby na práva vlastníků bytů nikoli za vlastní metry čtvereční, ale za to, že u bytů jsou půdy, sklepy, výtahy, schodiště. A vlna takových tvrzení v posledních letech jen narůstá. Každé vysvětlení Nejvyššího soudu k podstatě takových sporů je proto nesmírně zajímavé nejen pro profesionální soudce, ale i pro četné vlastníky bytů.

Všechno to začalo, když obyvatel města podal žalobu na odbor majetku města a požádal soud, aby odebral „sklep z cizího nezákonného vlastnictví“. Dům, ve kterém občan bydlí, byl postaven v roce 1965. Dům je velký podsklepený s inženýrským zařízením. U okresního soudu žalobce řekl, že první privatizované byty v domě se objevily na začátku devadesátých let. Podle obyvatele domu má on a jeho sousedé spolu s vlastnictvím bytů také práva k technickým prostorám v domě, které mají sloužit jejich bytům.

V roce 2009 se žalobce dozvěděl, že podle Jednotného státního registru práv k nemovitostem patří vlastnictví části suterénu městu. Navíc registrace těchto vlastnických práv trvala několik let a v několika fázích – od roku 2002 do roku 2007. Obyvatelka domu u soudu argumentovala ztíženým přístupem k inženýrským sítím, což ohrožuje život, zdraví a bezpečnost majetku vlastníků bytů. A práva obyvatel byla porušena – vždyť právo společného spoluvlastnictví společného majetku domu náleží všem vlastníkům domů. Žalobce požádal soud, aby zrušil zápis sklepa do Jednotného státního rejstříku jako majetku města.

Okresní soud muže odmítl, městský soud se s tímto verdiktem ztotožnil. Pak se vytrvalý nájemník dostal až k Nejvyššímu soudu. Civilní oddělení Nejvyššího soudu řeklo, že občan měl pravdu. Nižší soudy se mýlily. Takto zdůvodnil Nejvyšší soud.

Suterén bytového domu vlastně v současnosti patří městu a je rozdělen na dvě části. Část suterénu je pronajata určité společnosti a druhá část obsahuje inženýrské komunikace – potrubí, ventily, klapky, kohoutky atd. Žalobci, manželé, se stali vlastníky bytu v roce 1992 a v roce 2007 byla uzavřena smlouva mezi odborem správy bytového domu města a žalobcem o správě domu. Smlouva byla uzavřena na základě rozhodnutí valné hromady vlastníků bytů.

Okresní soud, popřel nárok občana, konstatoval, že žalobce nesprávně zvolil způsob ochrany porušeného práva. Odvolání s tímto tvrzením souhlasilo a dodalo, že prostory v suterénu nemohou být společným majetkem, protože „mají samostatný funkční účel“. Nejvyšší soud se s těmito formulacemi neztotožnil.

Vlastníci bytů v bytovém domě podle § 290 občanského zákoníku vlastní právem společného spoluvlastnictví společné prostory v domě, nosné konstrukce domu, mechanická, elektrická, vodovodní a jiná zařízení mimo popř. uvnitř bytů, pokud obsluhují více bytů. Podle § 36 bytového zákoníku vlastníci prostor vlastní právo společného spoluvlastnictví „společné jmění domu: prostory v tomto domě, které nejsou součástí bytů a jsou určeny k tomu, aby sloužily více než jedné místnosti v domě. domu včetně mezibytových podest, samotných schodišť, výtahů a šachet, chodeb, technických podlaží, půd, sklepů, ve kterých jsou inženýrské sítě.“ Majitelé privatizovaných bytů ve státních nebo obecních budovách se podle bytového zákoníku stali spoluvlastníky inženýrské techniky a společných prostor.

Podle smyslu těchto norem, řekl Nejvyšší soud, od okamžiku, kdy občané začali uplatňovat právo na privatizaci, ztratil dům, ve kterém byl privatizován alespoň jeden byt nebo dokonce pokoj, status objektu v obecním vlastnictví. Právní režim sklepních prostor, ať už souvisejících nebo nesouvisejících se společným spoluvlastnictvím, by proto měl být určen ke dni privatizace prvního bytu.

Pokud však k datu prvního privatizovaného bytu byly suterény domu určeny (nebo zohledněny nebo vytvořeny) k samostatnému užívání „pro účely nesouvisející s údržbou domu“, pak právo společného podílové vlastnictví vlastníků domů k těmto prostorám nevzniká. A zbývající sklepní prostory, které nejsou přiděleny k samostatnému užívání, se stávají majetkem obyvatel jako společný majetek.

Závěr Nejvyššího soudu je, že pro správné řešení takového sporu bylo potřeba, aby soudy zjistily, kdy byl privatizován první byt v domě, zda sklep měl sloužit celému domu a zda v době privatizace prvního bytu byl suterén určen (vyúčtován nebo vytvořen) k samostatnému užívání . Zároveň Nejvyšší soud zdůraznil, že žalobce musí prokázat okamžik privatizace prvního bytu a skutečnost, že sklep sloužil celému domu. A že suterén je určen (zaúčtován nebo vytvořen) k samostatnému užívání – musí žalovaný prokázat.

V našem případě, řekl Nejvyšší soud, dovolání nesprávně rozložilo důkazní břemeno, čímž došlo k porušení zákona. Nelze souhlasit, uvedl Nejvyšší soud, s tvrzením městského soudu, že žalobce zvolil špatný způsob obrany. Rezidenti mají ze zákona právo na společné sdílené vlastnictví a registrace v Jednotném státním rejstříku není nutná. Projednávalo se to na plénech Nejvyššího i Nejvyššího rozhodčího soudu, když se zabývaly spory o ochranu vlastnického práva. Jelikož je občan vlastníkem prostor v tomto domě, má ze zákona právo napadnout zapsané právo na společné prostory v domě.