Čmeláci jsou aktivními opylovači mnoha rostlinných druhů a jsou nezbytnou a nesmírně důležitou složkou pro udržení rovnováhy přírodního prostředí. Zemědělské využití průmyslového chovu čmeláků zajišťuje: zvýšení produktivity zeleninových a ovocných plodin; zlepšení kvality ovoce zvýšením obsahu živin, zlepšením obchodní úpravy a konzervace; snížení mzdových nákladů a zvýšení ziskovosti skleníkových farem; zvýšení výnosu a kvality semen jetele červeného, vojtěšky, některých krmných trav a řady průmyslových plodin; možnost získání nového přírodního produktu pro sklizeň – čmeláčí vosk, jehož využití lze využít v řadě odvětví národního hospodářství. Čmeláci jsou nesmírně důležití pro opylování rostlin ve sklenících, zejména při pěstování rajčat, paprik a lilku. Opylování skleníkových plodin čmeláky dává nárůst o 5 až 25 %, na některých farmách v Rusku to bylo 50 %. Plody získané v důsledku opylení hmyzem jsou kvalitnější. Vzhledem k nízké agresivitě čmeláků mohou být široce používány na zahradních pozemcích a také ve vzdělávacím procesu v kurzech biologie včel při školení odborníků v oblasti ekologie, agronomie atd. atd. Rajčatové farmy využívají mechanické opylování (klepání na treláž, elektrické vibrátory) nebo provádějí opylování pomocí včel. Obě metody mají značné nevýhody: první je pracný a drahý; v druhém případě mají čmeláci jasné výhody. Jsou méně agresivní než včely, létají při slabém osvětlení, jejich každodenní život je delší a méně často narážejí na sklo. Velké tělesné rozměry a hmotnost hmyzu umožňují lepší přenos pylu, při návštěvě květu dochází k „vibračnímu opylení“, pracovní rychlost je 2-5x vyšší než u včel. Kromě toho se včela zdráhá navštívit rajčata a vyžaduje speciální „školení“; její rodina musí být týdně vyšetřována, dostává pyl a cukrový sirup; plocha, kterou zabírají včelí úly, je 3,7-7,4x větší než hnízda čmeláků, která s nimi po celou dobu provozu (2 měsíce) nevyžadují žádnou práci. Pokusy o „domestikaci“ čmeláků byly činěny již od počátku 19. století. Úspěch průmyslového chovu tohoto hmyzu se však stal možným po vyjasnění vlivu oxidu uhličitého na oogenezi čmelích královen, což umožnilo získávat od nich potomky celoročně a kontrolovaně. Na tomto základě se od 80. – 90. let vyvíjela technologie průmyslového chovu čmeláků v řadě zemí světa. V současné době existuje více než 25 společností, které produkují asi 500 000 rodin ročně. Ze 300 známých druhů čmeláků se hlavním předmětem studia stal velký zemní čmelák (Bombus terrestris). S panem 1994 rodiny tohoto čmeláka se začaly dodávat na skleníkové farmy ve více než 18 regionech Ruska z Izraele, Belgie a Holandska. Nákupní cena dovezených čmeláků pro farmy se pohybovala od 125 do 150 amerických dolarů. Možnost domácí produkce těchto cenných opylovačů rajčat ve skleníkových podmínkách se u nás začala poprvé testovat v laboratoři Agrobiocentra státního statku Teplichny, oblast Ivanovo, v roce 1995. Základem pro vznik domácí techniky byly dostupné informace v literatuře o biologii hmyzu, extrémně omezené údaje o podmínkách celoročního hromadného chovu a chovu čmeláků v zajetí a konzultace s odborníky.
Technologie pro celoroční laboratorní chov čmeláků
Umělý chov čmeláků B. Terrestris v laboratorních podmínkách zahrnuje několik stádií, pro každé z nich je nutné vytvořit a udržovat určitou teplotu a vlhkost, které odpovídají biologickým potřebám samic čmeláků a vyvíjejících se kolonií. Byly vyvinuty způsoby krmení čmeláků, složení krmiva a poměr bílkovinných a sacharidových krmiv. Na jaře se královny chytají, když čmeláci navštíví petrklíče (vrba, plicník, sasanka atd.): v Krasnodarském kraji – začátkem dubna, ve Vladimirské oblasti – od konce dubna do prvních deseti dnů května, v Ivanovu regionu – v prvních deseti dnech května. Nejcennější je hmyz z jižních oblastí země. (Dalším zdrojem čmeláků na farmě jsou královny z čmelích rodin, když se používají ve sklenících). Při transportu odchycených čmeláků do laboratoře je nejúčinnější individuální umístění královen do kovových krabiček (průměr a výška cca 4,5 cm) s perforovanými plastovými nebo kovovými víčky, na jejichž dně je bonbón (5-6 g) umístěna. Uchování matek je možné 5-7 dní, uhyne jen několik jedinců. Královny chycené ve volné přírodě jsou před umístěním do klecí pro snáškové hnízdo jednotlivě vyšetřeny, aby se zajistilo, že individuální zbarvení královny odpovídá druhu; pro absenci deformací a vnějších poškození (bezpečnost nohou, křídel, vlasů). Jedinci s určitými nekonzistencemi jsou vyřazeni. Samice čmeláků vybrané k dalšímu chovu jsou umístěny v jednotlivých klecích a 7-10 dní drženy ve speciální místnosti při teplotě 24-25°C a vlhkosti 50-55% ve tmě. Jedná se o jakousi karanténu – samice v klecích jsou denně vyšetřovány za účelem identifikace nemocných a oslabených jedinců. V tomto období procházejí i samice fází adaptace na laboratorní podmínky. V počáteční fázi pracujte s královnami čmeláků B. Terrestris pro vytvoření hnízda a následný vývoj rodin v laboratorních podmínkách vyžaduje minimálně dvě tepelné komory nebo izolované místnosti, ve kterých je udržována určitá teplota (+27,5. +28,5`C nebo +24. +25` C, resp. vlhkost 55-65%, resp. 50-55%), dále množství izolovaných místností pro provádění nezbytných prací s regály, stoly a dalším vybavením. Osvětlení se rozsvítí při vyšetřování rodin, světlo svítí červeně (z důvodu zajištění bezpečnosti zaměstnanců – protože v tomto světle čmeláci špatně vidí a nemohou létat); Současně jsou instalovány zářivky, jejichž provoz je zajištěn při opravách a dezinfekci prostor. Do klece se umístí královna a 2 mladí malí pracovní čmeláci nebo 1-2 denní včely dělnice. Pro položení hnízda umístěte plastovou krabičku s kuličkou pylu (5 g) a misku na pití zpevněte cukrovým sirupem podle receptu č. 1. Každá klec s listem papíru umístěným pod ní je umístěna na stojan, kde je seskupena do dávek shromážděných během dne. Každá skupina královen umístěných v určitý den do klecí má přiděleno číslo. Jak královny konzumují pylovou potravu, zvyšuje se počet pylových kuliček. V první fázi vývoje rodina spotřebuje 1 kuličku pylu, na konci – 2 kuličky pylu (10 g) týdně. Rodině se podává pylová pasta každých 7-10 dní. Jako sacharidové krmivo se používá 70% roztok invertovaného řepného cukru, balený v 2,5 kg plastových pytlích. Cukrová inverze se provádí pomocí enzymu izolovaného z kvasinek, který umožňuje dodat výrobku prodejný vzhled (průhlednost), prodloužit jeho trvanlivost a použití po celou dobu pobytu čmeláčích rodin ve skleníku. Náklady na domácí sirup připravený pomocí této technologie jsou 7 rublů na 1 kg (0,8 litru), což je 1,5krát nižší než zakoupený apiinvert (Německo). V laboratoři se sirup 1-2x týdně při konzumaci vyměňuje, odebírají se staré stříkačky se zbytkem potravy a dávají se nové naplněné. Nejzřetelnějších výsledků ve zkrácení doby prvního vývoje hnízd a zvýšení jejich výnosu je dosahováno přísným vyřazováním matek a hnízd, jakož i používáním potravy podle receptury č. 1. Královny chycené ve volné přírodě obvykle začnou snášet hnízda po 30 dnech držení v laboratoři; matky získané v laboratoři po skladování při nízké teplotě (8 týdnů) – ve druhém týdnu a po anestezii oxidem uhličitým začínají některé matky snášet 4. den. Druhý vývojový stupeň čmeláků hnízdí při teplotě 24. 25’C, vlhkosti 50-55% v tmavé místnosti ve speciálních dvouplášťových kartonových nebo plastových úlech (v závislosti na jejich následném účelu použití ve sklenících nebo pro laboratorní chov, respektive) o objemu 8000 cmXNUMX. rodinná vyšetření se provádějí obdobně jako v předchozí fázi. Ve druhé fázi vývoje rodiny se sirup (recept č. 2) podává v obrácených 100 ml sklenicích umístěných na mřížce. Zlepšením práce v první fázi vývoje je možné snížit vyřazení čmelích rodin z důvodu úmrtí královen na druhé fázi 2,14krát. Při normálním vývoji (čisté zámotky, nekontaminované hnízdo, přítomnost čerstvých snůšek, aktivní dělnice a královna) by po 4-5 týdnech měly rodiny čítat 60-80 jedinců a v tomto stavu buď vstupují do skleníků za účelem opylení plodin, nebo zůstávají v laboratoři k následné reprodukci (10-15 % všech čeledí čmeláků). V případě přípravy hnízda pro skleník (je zde 60-80 pracovních čmeláků, cca 200 larev a zámotků, balíčky vajíček) se hnízdo překryje vrstvou 0,5 cm sterilizované vaty, úl se umístí do je zajištěna kartonová krabice a potřebné zásoby sacharidů a bílkovinných krmiv (2,5 kg sirupu z invertního cukru, 50 g pylového těsta). Celková hmotnost úlu vytvořeného pro práci ve skleníku je v průměru 3,7 kg. Pro udržení vysokého výnosu čeledí se používá selekce a heteróza. Dobře zavedená reprodukční práce nám umožňuje postupně omezovat používání přirozených matek v chovném materiálu. Během každého roku projdou čmeláci chovaní v laboratoři 3-4 generacemi. V období od září do listopadu, kdy nejsou čmeláčí rodiny vypuštěny do skleníků, pracuje všech 100 % čmeláků v laboratoři pro reprodukci.
Použití ve sklenících
Produktivita rajčat ve sklenících je přímo úměrná koeficientu opylení květů rajčat a přímo souvisí s procesem a kvalitou opylení. Skleníkové podmínky jsou obecně nepříznivé pro normální proces opylování a tvorbu plodů rajčat, proto se v praxi pěstování plodiny používaly následující:
Poklepávání na treláž 2-3x denně. Mzdové náklady byly 5-6 osob/hod za den, dodatečná sklizeň – 3-5 %;
Použití různých typů vibrátorů (elektrických, mechanických) k roztřesení květenství. Mzdové náklady dosahují až 20 osob/hod denně, dodatečná sklizeň – 10-12 %;
Různé typy regulátorů tvorby plodů, jako např. „gippersib“, roztoky na bázi herbicidu 2,4D se v současnosti nepoužívají z důvodu možných následných účinků na člověka;
Při použití včel ve sklenících se zvýšení výnosu pohybuje v rozmezí 6-7 %, péče o včelí rodiny je nutná.
Alternativní technikou bylo použití čmeláků ve sklenících. Tato metoda má tyto výhody: – eliminuje ruční práci, – 100% ekologické produkty, – výrazné zvýšení výnosu. Hlavní pozornost v této fázi práce by měla být věnována vývoji metodiky pro sestavování týdenních konjugovaných grafů dynamiky vývoje čeledí čmeláků a plánované vegetační sezóny, s přihlédnutím k opylování, upevnění a ochraně úlů čmeláků. , na základě dostupnosti materiálů na farmě. Každý úl se žlutým vzorem 12×2 cm u vchodu je umístěn na tyči (průměr 3-5 cm) a výšce 1 m. Na vrcholu sloupku je plošina 25×35 cm odpovídající velikosti dna úlu. Ve výšce spodní třetiny sloupu je nanesen pruh lepicí hmoty (solidol), který chrání hnízdo čmeláků před pronikáním mravenců z půdy. Jako zábranu proti pronikání té druhé využívají i lemování porostu vanou naplněnou vodou s přídavkem oleje, která brání růstu řas. Nebo se úly zavěšují na kazety určené pro sazenice, překryté drátěným rámem potaženým fólií (vzdálenost stěny úlu k rámku je 5-7 cm), aby se zabránilo navlhnutí lepenky z kondenzace. Kazeta je upevněna na registrech skleníku. Při tomto způsobu umístění se mravenci do úlu nedostanou (ne vždy je možné se jejich vstupu vyhnout při umístění na kůlech), ale je třeba se vyvarovat nárazů na tělo skleníku, které se přenášejí do hnízda čmeláků a vyvolávají úzkost. Úly by měly být instalovány na viditelném místě s volným přístupem k nim. Vchod do úlu by neměl být zakryt rostlinami, při pěstování plodin s vysokým mřížkovým drátem by měly rostliny směřovat za úly. Po umístění se čmelí rodinky nechají uklidnit a po 1-2 hodinách se otevře vchod do úlu, čmeláčí hnízda ve sklenících nevyžadují zvláštní péči. Na 1 hektar plochy skleníku se umístí 9-10 úlů s čmeláky. Nejdříve se umístí 3 úly, pak jak květy přibývají, obvykle se přidávají 2 každý týden, a pak jak květy přibývají, 2 k určenému počtu. Životnost úlu ve skleníku je za optimálních podmínek (dostupnost pylu ke sběru, teplota 7-10’C, vlhkost 20-24%) 40-70 týdnů. Ukazatele minimální (7 týdnů) a maximální (10 týdnů) životnosti závisí na množství krmiva a síle (tj. počet jedinců) rodiny, maxima v počtu pracujících jedinců dosahuje za 4-5 týdnů po umístění do skleníku a poté postupně klesá. Po 8 týdnech se postupně vyměňují úly. Včelstva se musí vyměnit, když královny zemřou. Je-li nutné odstranit úl se čmeláky ze skleníku (při chemických ošetřeních), zavřete vchody večer, když se setmí. Úly se vyjmou ze skleníku a skladují se při +20 °C. Po ošetření rostlin a detoxikaci drogy jsou rodiny vráceny na stejné místo, odkud byly odebrány. Vstup se otevře po 1-2 hodinách. Práce čmeláků musí být pravidelně kontrolována (jednou za 1 týdny). Za tímto účelem se kontrolní sekce vyberou rovnoměrně v celém skleníku a na každé sekci se prozkoumá 100 květin připravených k opylení. Když čmelák navštíví květinu, objeví se na ní po 2-3 hodinách hnědé tečky (nekróza). V létě, kdy jsou teploty vysoké, je velikost teček menší než na začátku sezóny. Pokud je počet květů s tečkami 60 %, pak to charakterizuje práci čmeláků jako vynikající. Zbývající květy této rostliny budou mít 100% opylení díky vibraci způsobené čmelákem při sběru pylu. Pokud má 59-50 % bodů, je práce čmeláků hodnocena jako dobrá, pokud je hodnoceno 49-40 %, je hodnocena jako uspokojivá. Pokud není dostatek opylovaných květin, musíte do skleníku přidat další úl. Nárůst výnosu rajčat z využití domácích i zahraničních čmeláků na státní farmě Teplichny v regionu Ivanovo byl stejný a činil 1,9 kg/mXNUMX. Po provozu ve skleníkových podmínkách jsou hnízda čmelích rodin převezena do speciální místnosti, oddělené od hlavních prostor laboratoře, a kontrolována pod červeným světlem. Stupeň vývoje čeledi se posuzuje podle následujících ukazatelů: naplnění hnízdní komůrky plástvemi čmeláků, konzumace zásoby uhlohydrátové potravy, počet vylíhnutých mladých královen (na základě prázdných kokonů) a zaznamenání různých členovců, kteří vstoupili hnízdo.
Závěr
Na základě vyvinuté technologie bylo v letech 1996 až 1998 na státní farmě Teplichnyj v regionu Ivanovo získáno více než 2500 kolonií čmeláků za cenu 519 rublů. 29 kop za každou (pro nákupy v zahraničí – 771 rublů v cenách před 1. zářím 1998). Využití čmeláků vlastní produkce přineslo v letech 1996 a 1997 státnímu statku zisk. z důvodu zvýšení výnosu rajčat (14,8 %, resp. 1,9 kg/m2) a prodeje čmeláků do jiných farem ve výši cca 3 mil. rublů. (v cenách roku 1998). Na konci exploatace kolonií čmeláků ve sklenících odlétá značné množství mladých plodných královen do jejich přirozeného prostředí. Výsledky počítání prázdných kokonů královen ve starých hnízdech ukázaly, že v roce 1995 se objevilo asi 1000 mladých královen a v roce 1996 – asi 2000 a v roce 1997, 1998. – každá přibližně 6000 královen. V přirozených podmínkách tak začalo žít asi 15 000 mladých královen V. terrestris. Vznikající hmyz se soustřeďuje kolem skleníků a rozptyluje se na značné vzdálenosti po celé oblasti. Takto označený čmelák byl odchycen ve vzdálenosti 25 km od místa vypuštění. Prodej čmeláků jiným skleníkovým farmám v Rusku přispívá k nárůstu počtu čmeláků V. terrestris v těchto regionech. Během období 1996 až 1998 bylo prodáno více než 580 kolonií čmeláků do skleníkových farem v regionech Vladimir, Jaroslavl, Vologda, Nižnij Novgorod, Kirov, Kemerovo, v Republice Mari-El, Chuvashia a Bashkiria. Do přirozeného prostředí těchto oblastí se dostalo asi 11 500 mladých královen čmeláků B. terrestris. Kromě zvýšení produktivity díky opylování, nasycení okolí čmeláky je při chovu tohoto hmyzu možné získat nový produkt – čmelákový vosk – dostačující pro průmyslové využití. Po použití ve skleníku je hmotnost kartonového úlu bez potravy 1,6-2 kg. Přibližně 70-80 % této hmotnosti pochází z čmeláčího vosku. Určité množství tohoto produktu se nachází také v rodinách čmeláků odmítnutých během procesu šlechtění. Využití čmelího vosku v národním hospodářství je neznámé a z důvodu nedostatku poptávky se produkt pálí. Zkušenosti Laboratoře chovu čmeláků Agrobiocentra státního statku Teplichny v regionu Ivanovo ukazují, že vyvinutá tuzemská technologie průmyslového chovu a využití čmeláků umožňuje dostat se z jedné fungující rodiny do 8 nových během jednoho roku, přičemž každý rubl svých výrobních nákladů poskytuje farmě zisk až 11,17 rublů. Domácí čmeláčí rodiny jsou dost konkurenční vůči zahraničním.
Reference:
1. „Včelařství“, 1996 – 2002, č. 1-12 2. Materiály laboratoře pro studium chorob včel a čmeláků (VIEV, 2002)
Jak populární je úl čmeláků? Včely jsou považovány za běžný standard pracovitosti. Zahradníci se zase často potýkají s problémy s opylováním, zejména v podmínkách déletrvajících dešťů nebo mrazů. A nevyhnutelně dojdou k závěru, že včely nejsou nejideálnějšími pracovníky.
Čmelák je ten, kdo pracuje, aniž by složil křídla, je lhostejný k poklesu teplot a temné době dne. Výsledky jeho práce jsou patrné již od prvního měsíce.
