Za posledních 20 let bylo v Moskvě 10krát méně holubníků. Oblíbený koníček za sovětských časů, který někteří dokonce považují za sport, rychle stárne: průměrný věk holubářů v hlavním městě je 50 let. MOSLENTA zjišťovala, kdo a proč chová holuby, jak těžké je otevřít si vlastní holubník a zda se na tom dá vydělat.
– Podívej, vidíš kroužit sokola. Často loví holuby, přes zimu jsem jich nenapočítal třicet.
Stojíme se zdviženou hlavou ve Stroginu a pozorujeme jestřába kroužícího v dálce od hejna 4-5 holubů. Holubi si dravce všimnou a jdou výš k oblakům, kam se lovec nedostane. A jdeme dovnitř té zelené. železem opláštěná budova, kde chovatel holubů Alexander chová asi 150 ptáků, včetně těch, které z nebe právě spláchl sokol.
Za posledních 20 let bylo v Moskvě 10krát méně holubníků. Oblíbený koníček za sovětských časů, který někteří dokonce považují za sport, rychle stárne: průměrný věk holubářů v hlavním městě je 50 let. MOSLENTA zjišťovala, kdo a proč chová holuby, jak těžké je otevřít si vlastní holubník a zda se na tom dá vydělat.
Ohrožený druh
V Moskvě je asi 3 miliony holubů. Toto číslo zahrnuje jak pouliční „sisary“, tak okrasné ptactvo žijící v holubincích. Domů, kde se holubi chovají, je ale v hlavním městě rok od roku méně.
© Kristine Papyan / MOSLENTA
Podle Alexandra, člena Moskevského svazu chovatelů holubů, se mladí lidé o tento sport zajímají jen velmi zřídka (a chov holubů ve většině případů sportem je), průměrný věk současného chovatele holubů je 50 let, resp. je jich stále méně. “Občas se sejdeme na Drůbežím trhu, asi 200 lidí, všichni se známe,” říká.
Někdy se ale svého oblíbeného koníčka musíte proti své vůli vzdát. „Asi před čtyřmi lety se v jihovýchodním okrese vyskytl příběh. Když tam chovatel holubů nebyl, byl jeho holubník zdemolován. Stála přímo uprostřed dvora a zřejmě někoho rušila. A všechna kuřátka běhala po dvoře a umírala, děti plakaly. Rezonovalo to až do odvolání šéfa rady,“ říká Alexander. Podle něj měl onen holub všechny doklady v rukou, ale pracovníkům to bylo jedno.
Ptáci místo počítače
Alexander začal pracovat s holuby jako dítě. Jeho otec a bratranec chovali ptáky a časem se do toho zapojil i on. Říká, že v sovětských dobách, kdy byly holubníky téměř na každém dvoře, se o to zajímal téměř každý třetí. „V té době to bylo velmi populární. Dnešní holubáři obecně začínali se vším od dětství, ale my jsme neměli počítače. Nedalo se nic dělat,“ usmívá se náš partner.
© Kristine Papyan / MOSLENTA
Chovatelé holubů mají různé cíle. Pro většinu není chov ptactva ničím jiným než příjemnou zábavou, ačkoli tím tráví celé víkendy a ve všední dny alespoň hodinu. Je vhodné navštěvovat holuby denně, ráno a večer, udržovat dietu a také čistit příbytky od trusu.
„Velmi málo lidí to dělá jako byznys. Jsou samozřejmě tací, kteří holuby na trhu prodávají, ale většinou je sami nechovají, ale kupují. Prodávají je i na svatby – spolupracují ale soukromě se svatebními agenturami. Chcete-li na tomto podnikání něco vydělat, musíte mít velmi velký holubník, nebo dokonce několik. Je to jako pracovat se psy profesionálně, je to tolik práce,“ říká Alexander.
Své holuby občas dává přátelům na svatbu nebo je dává do místního kostela na svátek svíček – zvláště proto, že se vypuštění ptáci po obřadu často vracejí domů. „I když jdete s dětmi, dáte dítěti holubici, ono odejde a pustí ho a holubice se vrátí. Toto je zajímá. Jak to tak je, je o nás malý zájem, ale neurážíme se,“ vysvětluje Alexander.
Proč se chovají holubi?
Existuje několik druhů holubů. Liší se vzhledem a letovými vlastnostmi. A jsou chovány pro různé účely. Těm, kteří kdysi doručovali poštu, se říká sportovci.
© Kristine Papyan / MOSLENTA
Sportovní holub je schopen urazit více než 300 kilometrů za 5 hodin. Na ochranu před větrem a pakomáry má na víčkách a zobáku speciální ochranné „výrůstky“. Takoví ptáci byli během Velké vlastenecké války používáni k podávání zpráv.
„Přišli k holubníkům a před válkou byli na každém dvoře a brali ptáky. Pak byli propuštěni s nábojnicí obsahující dopis a pták se vrátil domů. A tuto zprávu pak měl chovatel holubů povinen dodat sám. Holubice si pamatuje jen jedno místo – holubník, řídí se Sluncem a hvězdami a létá tam. Není možné ho naučit létat na jiné místo,“ vysvětluje Alexander.
Nyní, když není potřeba holubí pošta, se sportovní ptáci účastní soutěží. Provádějí se od května do konce srpna, dokud holubi nezačnou línat.
Sportovce můžete vidět pouze na začátku a na konci cesty. Holuby jsou odvezeni speciálním autem daleko od Moskvy – 300 nebo dokonce 800 kilometrů – a brzy ráno, po nakrmení a napojení, jsou vypuštěni.
„A každý letí domů. A pak se na počítači podívají, kolik kilometrů holub ujel, a vypočítají přibližnou rychlost. Takto soutěží Moskva s Moskvou, Tula s Tulou – vzdálenost uvnitř města už není pro holuba podstatná,“ vysvětluje Alexander, který se několika takových soutěží zúčastnil.
© Kristine Papyan / MOSLENTA
Ve druhém patře bydlí jeho závodní holubi, v prvním patře létající a bojující holubi, také sportovci svého druhu, ale v jiné disciplíně. Piloti mohou získat velmi vysokou výšku: právě opouštěli sokol, když jsme se přiblížili k holubníku. A bojovníci jsou vzdušní provazochodci. Stoupají svisle do vzduchu, hlučně mávají křídly, jako by do něj naráželi, pak salto a pád. Poté, co se zastavili několik centimetrů od země, začnou znovu aktivně mávat křídly.
Existují také dekorativní holubi s jasným opeřením na nohou a také létají zvláštním způsobem. Alexander jim říká „veslaři“. Nejsou nejrychlejší a nedokážou vystoupat tak vysoko jako jejich příbuzní, ale při přistání používají peří na tlapách jako další tlumiče.
Chov holubů na maso se „nějak nepřijímá,“ říká Alexander. I když na Ukrajině je to podle něj běžná věc. To se praktikuje i v Maďarsku, kde je holubí maso obsaženo v téměř třetině receptů národních jídel. Ti, kteří chtějí tuto pochoutku vyzkoušet v Moskvě, si mohou objednat maso online. Je pravda, že cenovka pravděpodobně nepotěší gurmány – od 1700 600 rublů za kilogram s hmotností jatečně upraveného těla nejvýše 700–XNUMX gramů. To se vysvětluje „výjimečnými dietními vlastnostmi“ holubího masa.
Jak otevřít holubník
Pokud pocítíte neodolatelnou touhu otevřít si holubník, budete potřebovat několik povolení a značné množství peněz.
Nejprve musíte jít do Moszelenkhozu – má je na starosti. Úředníci s největší pravděpodobností nepovolí stavbu nového domu. Vedou ale evidenci chovatelů holubů a pokud některý z nich zemře nebo zavře holubník, nabídnou těm, kteří si to přejí, aby se uvolnili. Tak dostal holubník nejmladší z Alexandrových známých chovatele holubů, kterému bylo nedávno 37 let.
„Sám si chtěl udělat holubník, ale řekli mu, že ve Stroginu je volné místo, majitel tam před rokem zemřel, můžete si ho koupit,“ říká náš partner. Sám se mu přes známého podařilo koupit dvoupatrový dům od vdovy po chovateli holubů, kterého znal, za 70-80 tisíc rublů. A tak cena může dosáhnout 150-200 tisíc.
– Miluji je! Holubi jsou jako my! Zamilují se, hádají se a mají své vlastní starosti. A začnou tančit na obloze – duše se raduje, – říká Natalya Serova o svých ptácích.
V březnu se v Barnaulu konala jarní oblastní výstava holubů, která přilákala asi tři stovky chovatelů holubů z různých koutů Sibiře. V sovětských dobách oblíbené hnutí s rozsáhlou sítí klubů po celé zemi zažívá v posledních letech znovuzrození. Od roku 2010 dokonce v regionu působí veřejná organizace „Chovatelé holubů z Altaje“.
. Natalya a její manžel Anatoly žijí v Rasskasikha již více než deset let – opustili svůj byt ve městě kvůli ptákům.
– Tolya je můj rádce. S holuby je od svých šesti let a zná všechny jejich vrtochy. Kdysi jsem si myslel: ptáci a ptáci jsou všichni stejní. Ale ne, každý holub má svůj charakter.
Natalya ukazuje bílou holubici s hnědými skvrnami.
“To je náš Don Juan – nevypadá to nic zvláštního, ale všechny hrdličky se do něj zamilují,” říká hostitelka. – Holubi jsou rodinní ptáci, žijí v párech. A podívejte se na tohle: sedí v hnízdě a kolem něj se vznášejí tři dámy. A mimochodem, každý má muže! Jeho otec byl také srdcař – zamilovala se do něj holubice Chuchundra, oddaná až k nemožnosti. Rozbila se do krve, aby vyletěla z klece, nikoho k sobě nepustila.
Ptáci se mezitím impozantně procházejí holubníkem, létají z místa na místo a čeří mrazivý vzduch. Na první pohled se od sebe liší pouze barvou. Ale profesionál vidí rozdíl.
“Hele, ruští holubi mají ocas ve tvaru lopatky,” představuje Natalya své mazlíčky. – Existují „pávi“ – ocas jako vějíř. Mám tady dítě Turmana, jmenuje se Chernysh. Podívej, jaké má huňaté vlasy! Křížoví mniši: jejich křídla, ocas a hlava jsou černé – inteligentní pták, vážný. A sněhobílí lidé z Baku září na slunci jako hvězdy, točící se ve vzduchu – krása.
Chloubou majitelů je pár altajských šál, dárek od souseda, který je chovatelem holubů. Toto plemeno bylo vyšlechtěno v našem regionu.
Ptačí máma
Nyní je v holubníku páru asi padesát ptáků – chovatelé holubů neuvádějí přesné číslo, což je špatné znamení. Anatoly je operátorem výbušnin v těžbě zlata a tráví šest měsíců na směně. Mezi chovateli holubů je jen pár žen, ale zatímco je její manžel na služební cestě, Natalya se stará o ptáčky.
– V sedm hodin už jsem na nohou. Jdete kolem, čistíte holubník, krmíte všechny – kromě ptáků máme také tři psy, kočku a zeleninovou zahradu o rozloze čtyřiceti akrů. Žádný klidný čas. Teď jsou holubi na vejcích a já zůstanu s dětmi. V noci samice sedí na hnízdech, přes den – samci. Počítáme podle času, kdy by se mládě mělo vylíhnout. Stává se, že ptáčky překrmujeme skořápkami, blána vajíčka zhoustne a mládě nelze zevnitř rozdrtit zobákem. Vezmu vajíčko a přinesu ho k uchu: klepe. Trochu pomůžu, vyberu to párátkem. A před našima očima se objeví malý – jako krabička od sirek. Dáte ho do hnízda, rodiče ho začnou krmit.
Strava Natalyiných svěřenců je bohatá – nekrmte je chlebem, ale přidejte hrášek, semínka, proso a jáhly. Dvakrát do roka jsou ptákům podávány vitamíny a antibiotika, aby se zabránilo jejich onemocnění.
Údržba holubů vyžaduje podle páru hodně peněz – dříve majitelé chovali až tři sta kusů najednou.
– Bělíme v holubníku, chlorujeme a křemenem. Pták potřebuje péči, říká majitel. – Jak je vykoupeme? Jakmile silnice roztaje, nezabráníte tomu, aby spadly do louže. Zaplavujeme lázeňský dům. Tolya je umyje a já je zabalím do ručníku jako miminko. Poté zapneme topení, vysušíme.
Obdivujeme
Anatolij mezitím otevře holubník a vypustí modrokřídlé ptáky do přírody.
“Pořád je tu nebezpečí,” komentuje Natalya a dívá se na oblohu. “Všude kolem je les, je tu spousta sokolů.” Loví, zvláště pockmarked, možná vypadají jako koroptve. Loni na poli a krasavec mu spadl přímo pod nohy, málem ho popadl sokol.
Manželé říkají, že nechovají holuby pro peníze. I když pro mnoho majitelů je dnes chov holubů výnosný byznys. Ptáci jsou pronajímáni novomanželům (po vyzdobení dovolené se holubi vrátí domů), kuřata se chovají na prodej – na trhu se ceny za čistokrevného holuba pohybují od několika tisíc rublů. Náklady na holuba elitního plemene mohou dosáhnout až sto tisíc rublů.
“Nejde o peníze,” říká Anatoly. “Mohu rozdat ptáky navíc za pytel prosa nebo jen tak.” Přilnul jsem k holubům. Odcházím do dolů, chybí mi. Když jsme byli dětmi v Karagandě, měli jsme holubníky na každém dvoře.
Ptáci se vznášejí na obloze, někdy se vznášejí v letu jako motýli, jindy předvádějí salta ve vzduchu jako gymnastky.
“Stává se, že pták onemocní, nenecháme ho létat, takže sousedé už volají: proč nevidíš holuby?” “Říkají, že to obdivujeme,” říká hostitelka bez hrdosti. “Když se na to sám podívám, srdce se mi chvěje.” Unaví mě postele, sednu si na verandu a budu se dívat: holubice zvedá holubici, zahání ji do hnízda, a pak se podívej – už projevují milosrdenství.
Osvědčení
Všechna plemena holubů (a je jich několik stovek) jsou rozdělena do několika typů. Sportovní (naváděcí) holubi jsou schopni urazit tisíce kilometrů a dosáhnout rychlosti až 100 km/h. Dekorativní plemena se vyznačují bohatým vzorem opeření a neobvyklými tvary. Závodní (létající) holubi jsou ceněni pro krásu jejich letu. Rozvíjí se i chov masných holubů.
Na světě je přes 8 milionů amatérských chovatelů holubů.
Tato záložka je pro ty pozornější z vás, kteří si v našich textech všimnou překlepů, pravopisných, interpunkčních a faktických chyb a rádi by nám pomohli je opravit. Předem děkujeme všem, kteří s námi spolupracují na zlepšování kvality našich materiálů. Vaše pomoc je neocenitelná nejen pro redakci, je důležitá i pro ty čtenáře, kteří si díky vám přečtou tyto texty ve správném vydání.
