Jak moc je Rusko závislé na dodávkách semen ze Západu a co se během roku sankcí změnilo?
Výsev je za rohem – a na některých místech již začal. A už druhý rok po sobě se zemědělci a kupci jejich zboží (a podle posledního sčítání lidu je v Rusku 147 milionů lidí) obávají otázky: co je špatného na našich semenech? Nebo spíše s jejich náhradou dovozu?
Není to tak špatné, ale není to ani dokonalé – to je přibližná odpověď. U některých plodin si osiva zajišťujeme téměř kompletně sami, u jiných jsme silně závislí na dodávkách ze zahraničí. A proto se úředníci a farmáři obávají: jak nám „nepřátelé“ odmítnou dodat své zboží? Navíc se již rozezněly první poplašné zvony – v únoru několik zahraničních společností oznámilo našim rolníkům pozastavení dodávek hybridů slunečnice.
Jak moc je tedy Rusko závislé na dodávkách ze Západu a kdy se z této „semenné jehly“ dostaneme? Mluvili jsme o tom s Zástupce prezidenta Ruské akademie věd, akademik Ruské akademie věd, Petr Chekmarev.
BRAMBOROVÁ ELITA
– Pjotre Alexandroviči, mají naši zemědělci dostatek semen, aby uživili zemi?
– Není nedostatek a setí bude probíhat normálně. To ale neznamená, že si můžete odpočinout – v oblasti domácí selekce a semenářství je stále mnoho nevyřešených problémů. Vláda už dala vědcům za úkol zvýšit soběstačnost farmářů semeny ruského výběru a produkce a sankce jsou výbornou příležitostí, jak konečně nahradit cizí materiál, čímž se průmysl stane ještě nezávislejším na západních dodávkách.
– Jak brzy se to stane? U stejných brambor je soběstačnost v semenech asi 7 procent, zbylých 93 procent se dováží, takže to dopadá?
– Takhle určitě ne. To vůbec neznamená, že uvedených 93 % semen brambor bylo přivezeno ze zahraničí. To je prostě zahraniční výběr, tam chovaný, ale hlavně u nás množený. Asi 14 % semen, která překročila hranici, lze nazvat čistě zahraničními – elitou, superelitou. Věřte, že s bramborami nejsou žádné problémy, a pokud nám nedodají ani jeden kilogram, farmář ani spotřebitel si toho nevšimnou. Ani letos, ani příští. To platí pro většinu kultur. Z hlediska obilí máme obecně 100% soběstačnost. Sójové boby, řepka a hrách mají také velmi vysoké procento vlastních semen.
– Ale u cukrové řepy je míra soběstačnosti menší než dvě procenta! To znamená, že téměř veškerý cukr, který máme na stole, je vyroben ze semen zahraničního výběru?
– Ano. Tato plodina byla největší neúspěch, byla doba, kdy na polích nezůstaly téměř žádné odrůdy a hybridy. Když to pochopili, situace se začala pomalu měnit. Díky státnímu programu vzniklo více než tucet ruských hybridů, do této práce investovaly vědecké instituce a několik velkých zemědělských podniků produkujících cukr – také si uvědomily, jak může skončit tak velká závislost na Západě. Byla postavena jedna z nejlepších šlechtitelských rostlin pro semena cukrové řepy, ShchelkovoAgrokhim, na Krymu byly vysazeny semenné rostliny ruských hybridů, jejich plocha se bude každým rokem zvětšovat.
U „SEMENNÉ JEHLY“
– Není možné na naší půdě jednoduše množit cizí odrůdy?
– Existují odrůdy a existují hybridy.
Jakmile se k nám odrůdy dostanou, můžeme je skutečně neustále čistit, aktualizovat a replikovat donekonečna.
To ale není případ hybridů. Dávají dobrý výnos, ale pouze jednou: můžete z nich získat semena, ale výnos klesne na polovinu. A západní společnosti nám dodávaly pouze hybridy, aniž by poskytovaly rodičovské formuláře. Proč? Ano, vše je jednoduché – abychom od nich neustále kupovali tyto hybridy a seznamovali tak naše zemědělství s „semennou jehlou“.
– Proč vznikla taková zaujatost ve prospěch importovaných výběrů?
– A vzdělával se v mnoha odvětvích. Logika takzvaného „trhu“ byla tato: proč bychom měli stavět továrny a modernizovat je, když je levnější kupovat hotové výrobky přes kopec? Tak a je to tady: proč utrácet peníze za vědu, když stačí písknout a oni přinesou hotová semínka.
Zahraniční společnosti, které k nám přišly, nejprve aktivně snížily ceny a poté začaly aktivně propagovat své produkty a trvale převyšovaly naše výrobce. Zároveň byla naše semenářství zbavena podpory a u řady plodin, mimochodem těch nejvýnosnějších, pomalu vymírala. Jak tomu bylo dříve: šlechtitel ve výzkumném ústavu vytvořil odrůdu, pak prošla odrůdovým testováním, byla zpracována na polích pokusných farem, vývoji osevní techniky, výsevku, množství hnojiv a vytvoření systému ochrany rostlin. A pak byla tato semena s hotovými agronomickými doporučeními přenesena na farmy. Tento systém vytvořil světoznámý akademik Nikolaj Vavilov, funguje podle něj celý svět a kdysi jsme to opustili, protože u nás začaly „tržní vztahy“.
– Takže se také zdá, že mají tržní vztahy.
– Říká se to, ale jak se ve skutečnosti můžete obejít bez plánování a předpovědí při vytváření technologií a objemů pěstování semen? Pouze plánovaná a kreativní práce, od vědy až po terén! Slyšeli jsme dost těchto příběhů o „trhu, který o všem rozhodne sám“, a přerušili jsme řetěz. Takže máme to, co máme: věda nejprve odešla z ministerstva zemědělství na ministerstvo školství a vědy, experimentální produkční farmy opustily ústavy a tak dále. Této mezery využili cizinci, kteří obsadili velký trh se semeny.
Navíc nevyužili jen příležitosti. Trvalo nám patnáct let, než jsme připravili zákon „O pěstování semen“ a celou dobu to brzdily velmi správné koncepty. Trvali jsme například na vedení jednotného registru schválených zónovaných odrůd, abychom v systému ponechali vše, co existovalo dříve. Ale řekli nám: registr není potřeba a tento bod odstranili: zasaďte si, co chcete a kam chcete.
– Proč?
– To je přesně to, co zahraniční společnosti chtěly. A požadovali to prostřednictvím našich úředníků. Totéž platilo o povinnosti testovat všechny dovezené odrůdy a hybridy, které k nám byly přivezeny – cizinci byli opět proti. Byli také proti postupu při dovozu a vývozu semen – tytéž zúčastněné strany do návrhu zákona začlenily ustanovení, aby to bylo možné bez překážek. To ale nelze dopustit, se semeny k nám bylo zavlečeno obrovské množství karanténních chorob, plevelů a škůdců, které jsme dříve neměli. Ale druhá strana trvala na volném dovozu, že zákazy a kontroly nejsou „tržně orientované“. A zákon byl zablokován v odděleních, která mluvila o tržní ekonomice. Aby vše bylo bez kontroly a překážek a „trh sám posoudí“, která semínka u nás zůstanou a která ne.
Obecně platí, že nákup semen z nepřátelských zemí je třeba zastavit a zakázat, pokud je k nám takový postoj. V tomto případě nedojde k selhání Foto: Alexey BULATOV
JAK ZVÝŠIT MOTIVACI CHOVATELŮ
– A co naše odrůdy a hybridy nyní? máme je?
– Existují a mnohé nejsou horší než ty dovezené, úspěšně se také pracuje na vývoji nových odrůd a hybridů.
– Tak jaká je dohoda?
– Všechno je ve stejném, kdysi přerušeném technologickém řetězci. Potíž je v tom, že je neumíme připravit v množství potřebném k setí. A kvalita je nižší, protože není dostatek semenářských závodů, které by dokázaly připravit semena té nejvyšší kvality: je třeba je kalibrovat, vybírat podle hmotnosti, podle barvy a dovést je ke stoprocentní klíčivosti. Tak se stalo: šlechtitelé vyvinuli vynikající odrůdy, ale nebyl nikdo, kdo by je replikoval, a zůstaly bez nároku.
– Jeden vyšší úředník si nedávno všiml, že počet domácích chovatelů je malý a začátečníci k tomu nemají motivaci. Proč?
– Počet chovatelů se bohužel rok od roku zmenšuje právě pro nedostatek motivace. Člověk by měl vědět, že poté, co stráví několik let vývojem odrůdy, bude nějak odměněn. Abyste se stali dobrým chovatelem, musíte pracovat mnoho let, někteří se stávají úspěšnými chovateli až v 50 letech. Proto by lidé měli být dobře zajištěni, jako dobrý lékař nebo učitel.
– Jak žijí jejich západní kolegové?
– Dobře, vydělávají na tom dobré peníze. Za svou práci a kvalitu dostávají slušné peníze. Navíc vyvinuli systém licenčních poplatků (platba za autorská práva) – čím více hektarů je oseto jejich odrůdami, tím větší příjem mají, z každého hektaru je procento. U nás je to bohužel teprve v plenkách, i na tom je potřeba zapracovat a zakotvit to na legislativní úrovni, abychom tu motivaci vytvořili.
„UČTE SE OD CIZINCŮ, ABYSTE PODPOROVALI SVÉ SEMENO“
– Mimochodem, jak se vám líbí iniciativa Ministerstva zemědělství Ruské federace zavést od roku 2024 kvóty na dovoz semen brambor, žita, ječmene, pšenice a cukrové řepy z nepřátelských zemí? Bude nedostatek?
– Ministerstvo zemědělství postupuje správně! Obecně platí, že nákup semen z nepřátelských zemí je třeba zastavit a zakázat, pokud je k nám takový postoj. Nedojde k neúspěchu, chovatelé a semenáři budou mít další pobídku a cizinci přijdou o trh a spoustu peněz. Potenciál našich již vyšlechtěných odrůd není využit na 60 procent, máme, jak jsem řekl, mnoho vynikajících odrůd, které již byly namnoženy a mohou být vysévány na pole právě v tomto období výsadby, v žádném případě nejsou nižší než zahraniční a některé dokonce lepší, například ozimé obilniny nemají v zimní odolnosti obdoby.
– Proč tedy zemědělci vytrvale přijímají dovoz? Pokud máte vlastní.
– Ale to je další problém, který je potřeba vyřešit – cizincům se s našimi farmáři lépe pracovalo, jejich marketing funguje dobře. Na zavolání přijedou spolu se semeny a nabídnou hotovou zemědělskou techniku pro jejich pěstování spolu s nezbytnými hnojivy a přípravky na ochranu rostlin. A to je to, co se od nich musíme naučit – propagovat ruské zboží. Musíte se svou odrůdou oslovit rolníky, přesvědčit je, jako to dělají cizinci, pomocí ukázkového setí a jejich technologické podpory. Tohle by chovatel dělat neměl: „sám to vychoval, sám to šel prodat“. Má vědu a nemá na ni čas. Takové služby by měli vytvářet ředitelé ústavů, kde byly získány nové odrůdy, s marketingovou službou. Kromě prodeje musí také studovat, co potřebuje zemědělský byznys, a hlavně spotřebitel. Musíme hledat podnikavé lidi, ti existují.
– Zde je další zajímavý bod: mnoho farmářů, které znám, ví, že existují vynikající ruské odrůdy stejných brambor, ale stále sází zahraniční. Pokrčí rameny: to je prý požadavek obchodních řetězců. Ti to zase svalují na spotřebitele – ten je zvyklý brát přesně tohle. Jak přerušit tento řetěz?
– Dnes si totiž od nás spotřebitel bere to, na co je zvyklý, co se mu hodí – stejně jako už léta kupuje známé brambory, bude je kupovat i nadále. Nezáleží mu na tom, že to nemá dobrý vkus, je to gumové a bez chuti. Ale je na to zvyklý, ví, že se mu to hodí skladovat a že v lednici nebude hnít. A aby spotřebitel dostal novou odrůdu, domácí a chutnou, je potřeba masivní propaganda a čas. A bylo by fajn, aby se do toho zapojili všichni – od chovatelů až po obchodní řetězce. Víte například o odrůdě „Gourmet“? Není bílá, ale uvnitř modrá. Je super zdravý, antioxidant. Vy to nevíte, protože vám o tom neřekli.
Ve vědě jsou určité změny, zatím malé, ale jsou. Materiální a technická základna zůstává nízká Foto: Sergey NADEZHDIN
„OBCHOD NEZŮSTANE. POUZE STÁT!”
– Po celém světě se celým tímto semenným řetězcem zabývá soukromý byznys. S obrovskými investicemi do vědy a příjmů. Ale tady nevidíme žádné řady obchodníků navštěvujících chovatele.
– Ruský obchod se zatím příliš nezapojuje do soukromého výběru, ne každý obchodník to dokáže. Chcete-li vstoupit do tohoto odvětví, musíte být velmi dobře vyškoleným specialistou, který rozumí celému technologickému řetězci a rizikům. Existují případy vstupu, ale ne každý uspěje. Zároveň bych měl poznamenat, že se začal objevovat i soukromý výběr – u zeleninových plodin, slunečnice, kukuřice, sóji a dalších plodin ve společnostech, které získaly finanční sílu na trhu s osivem.
Mnoho podnikatelů si to ale finančně nemůže dovolit. Podívejte se: k vytvoření nové odrůdy, řekněme brambor, budete potřebovat nejen peníze (6–10 milionů rublů na odrůdu), ale také čas – až 10 let. Navíc nakonec můžete skončit s odrůdou, která nemá stejné vlastnosti, jaké byly zamýšleny: zdá se, že je vysoce výnosná a chutná, ale skladuje se několik měsíců a začíná hnít. Nebo toto: vyvinuli jste odrůdu s vysokým obsahem škrobu, utratili jste 5 let a spoustu peněz. A výsledek je dobrý, ale jiný šlechtitel vyvinul svou odrůdu, která je ještě škrobnatější a má lepší technologické vlastnosti, což znamená, že vaše práce šla dolů. Loterie je unikátní a předem nevíme, který z chovatelů si vylosuje šťastný los. Takže v současnosti toto odvětví existuje téměř výhradně s vládní podporou.
To samé s cukrovou řepou. Se státní podporou bylo vyšlechtěno více než 10 hybridů (a to jsou pro každého obrovské náklady), ale do produkce a rozmnožování půjdou 2-3, v lepším případě 5 nejlepších. Ale dříve nebo později musí podnikání dohnat výběr.
– Změnilo se něco v oboru během roku sankcí?
– Ve vědě jsou určité změny, zatím malé, ale jsou. Materiálně technická základna zůstává stále nízká. Přestože vznikla řada nových laboratoří, nestačí to. Čeká nás obrovské množství práce. Potřebujeme znovu vytvořit celý semenný řetězec, podporovat šlechtitele, oživovat experimentální farmy, továrny na osivo, investovat do výroby specializovaného šlechtitelského vybavení, do vědy a budovat specializované sklady semen. V zásadě, pokud to vezmete a zrychlíte, to vše lze obnovit za 3-5 let. Aby už nebyly starosti, zda nám semínka přivezou nebo ne.
Máme každou příležitost mít vlastní semena ruského výběru. Za tímto účelem existuje velké území země s různými klimatickými zónami. Věda je stále zachována na poměrně vysoké úrovni, musí být co nejdříve vybavena nejlepším vybavením a laboratořemi na světě a musí být stanoveny úkoly pro šlechtění odrůd a hybridů, které země potřebuje. Vytvořte motivaci pro chovatele, budou dělat „zázraky“ v chovu, vytvoří nejlepší světová mistrovská díla. Abyste později, s plným zabezpečením pro svou zemi, mohli postoupit na světové trhy nejen s obilím, ale také se semeny všech zemědělských plodin, které poskytnou dobrý příjem. Mimochodem, ruský trh se semeny má hodnotu více než 300 miliard rublů a tyto peníze by měly zůstat v zemi.
Konkurenceschopnost domácích produktů je zatím nižší než u zahraničních odrůd
17 2020 февраля
Podle plánu ministerstva zemědělství by do roku 2025 měla být polovina sadbových brambor ruského původu Pixabay
Podle plánu ministerstva zemědělství by do roku 2025 měla být polovina sadbových brambor ruského původu Pixabay
Podíl tuzemských sadbových brambor loni podle ministerstva zemědělství činil 9,7 %. Rosselchozcenter odhaduje, že toto číslo bude o něco vyšší – na 12 %. Ministerstvo zemědělství zároveň očekává, že do roku 2025 dosáhne podíl sadbových brambor vyrobených v Rusku 50 % z celkového objemu použitého sadebního materiálu.
Situace v sektoru osiv je skutečně složitá, potvrzuje Alexey Krasilnikov, výkonný ředitel Svazu brambor. „V SSSR byl dobře fungující systém produkce osiv a dobrý selekční fond brambor, konkurenceschopné odrůdy v určitých oblastech, zejména stolních, ale na počátku 2000. století, přestože si naše výzkumné ústavy zachovaly fond osiv, elitní farmy, které se zabývaly pěstováním minihlíz na kvalitní sadební materiál v dostatečném množství, byly zlikvidovány,“ řekl Agroinvestoru. Kromě toho v této době na ruský trh aktivně vstoupily zahraniční obchodní řetězce, které již měly své vlastní dodavatele – producenty brambor a zpravidla evropské. „Poté na požadavky obchodníků a domácích zemědělských výrobců začali budovat svou produktovou řadu, a proto k pěstování vhodných brambor potřebovali semena zahraničního výběru,“ dodává Krasilnikov.
Samostatným tématem jsou brambory používané na chipsy a hranolky. „V sovětských dobách se semena pro takové brambory vůbec nevyráběla, takže u takových odrůd jsme byli zpočátku zcela závislí na dovozu,“ pokračuje. „A přestože Rusko nyní začalo vyrábět vlastní odrůdy a semena pro pěstování brambor na hranolky a hranolky, stále nedosahují zahraničních standardů v řadě požadavků na obsah cukrů, sušiny a zachování kvality. A stále není známo, kdy budou naši šlechtitelé schopni produkovat konkurenceschopný sadební materiál.“
V důsledku toho je Rusko nuceno dovážet sadební materiál především z Evropy, i když objemy dovozu postupně klesají. Nejvíce zahraničních sadbových brambor se podle svazu dovezlo v roce 2010 po suchu – tehdy to bylo 35 tisíc tun. Objem dodávek z Evropy byl na konci loňské sezóny na úrovni 7 tisíc tun. toto číslo se snížilo kvůli dočasným omezením Rosselchoznadzoru na dodávky brambor z EU v roce 2013. To vedlo k lokalizaci výroby sadebního materiálu některými dodavateli v Rusku. Nyní se podle Krasilnikova tyto projekty dynamicky rozvíjejí. Navíc již druhým rokem funguje státní podprogram rozvoje selekce brambor a produkce osiva, jen z federálního rozpočtu je na něj vyčleněno 11 miliard rublů. Ukazatele tohoto programu však nenaznačují, na jakou úroveň by se měl v roce 2025 zvýšit podíl tuzemských sadbových brambor na celkovém objemu sadby vysázené v zemi, upřesňuje.
Prognózu MZe o zvýšení podílu tuzemského sadbového materiálu brambor na 2025 % do roku 50 považuje výkonný ředitel bramborářského svazu za velmi optimistický. „Šlechtitelé dostali za úkol vyrobit do stanoveného termínu minimálně 12 odrůd domácího výběru, které nejsou kvalitou horší než evropské modely. Musíte však pochopit, že samotný proces vývoje nové odrůdy trvá minimálně šest let, další tři roky se testuje a nějaký čas se stráví hledáním jejího konzumenta,“ zdůrazňuje. I když realizaci posledního bodu může pomoci nové opatření státní podpory – kompenzace zemědělskému výrobci 70 % nákladů, pokud nakupuje tuzemské odrůdy vyšlechtěné v rámci státního programu.
Objem žádostí o dovoz sadbového materiálu v aktuální sezóně zůstává podle bramborářského svazu na předchozí úrovni. “Obecně platí, že většina producentů již má semena a je připravena zahájit práci na poli,” dodává Krasilnikov.
Co se týče dovozu konzumních brambor, část raných egyptských brambor, které jsou tradičně dodávány na ruský trh, letos zamíří do Evropy, kde kvůli suchu vznikl určitý nedostatek. Krasilnikov připomíná, že k takovému scénáři došlo v loňském roce, kdy se objem dodávek z Egypta snížil 3,5krát, ale maloobchodní ceny to nijak neovlivnilo, protože trh je již třetím rokem vysoce saturován domácími produkty. „Ázerbájdžán je také významným dovozcem brambor do Ruska, kterému byla letos zrušena vývozní cla na dodávky do Ruska, a proto se letos očekává zvětšení plochy pro výsadbu raných brambor,“ ví expert.
Průměrné ceny brambor jsou podle Svazu brambor letos o 15–20 % nižší než ve stejném období loňského roku: na začátku února na velkoobchodní úrovni v závislosti na kvalitě činily 7–14 tisíc rublů/t . V maloobchodě se náklady na brambory v závislosti na formátu řetězce a regionu pohybují v průměru od 12 rublů/kg do 26 rublů/kg. Podle Rosstatu v průměru v celé zemi na začátku února stály brambory v maloobchodě 22,4 rublů/kg, zatímco v prvních deseti dnech ledna – 21,8 rublů/kg.
