Pupalka (Oenothera), nazývaná také onager nebo osika, je členem kyperské rodiny. Podle informací převzatých z různých zdrojů tento velký rod kombinuje 80 až 150 druhů. Tento rod je zastoupen podrosty a bylinami, které mají rozmanitý vzhled. V přírodě je taková rostlina rozšířena v Americe a Evropě. Vědecký název tohoto rodu “Enotera” zahrnuje 2 řecké kořeny, přeložené jako: “víno” a “divoké zvíře”. V dávných dobách lidé věřili, že když se rostlina zalije vínem a divoké zvíře k ní přičichne, lze toto zvíře později velmi snadno ochočit. Tato rostlina má jiné jméno – “noční svíčka”. Zahradníci ji pěstují jako léčivou a okrasnou rostlinu.
Vlastnosti pupalky dvouleté
Pupalka je oddenková rostlina, která může být víceletá, dvouletá nebo jednoletá. Výška keře se pohybuje od 0,3 do 1,2 metru. Plazivé nebo rovné výhony jsou strnule pýřité. Střídavě uspořádané listové čepele jsou pilovité, zpeřeně členité, jednoduché, celokrajné nebo laločnaté. Květy v průměru dosahují 70-80 milimetrů, nejčastěji jsou velmi voňavé, jejich barva je různorodá: žlutá, fialová, červená, bílá, růžová nebo modrá. Květy jsou umístěny v paždí listů ve svazku, jednotlivě nebo tvoří dlouhé hroznovité květenství. Otevření každého z květů je pozorováno při západu slunce, zatímco po 24 hodinách vyblednou. Za zataženého nebo deštivého dne se květy vůbec nezavírají. Pokud je slunečné počasí, zavřou se kolem poledne, ale do této doby je stihnou opylit mouchy, včely a další hmyz. Kvetení osiky je pozorováno v červnu až září. Plodem je krabice a obsahuje až 3 tisíce semen.
Pěstování pupalky v zahradě
Výsadba pupalky
Pro pěstování prvosenky je nejvhodnější slunná plocha, ale může růst i v mírném přistínění. Složení půdy pro takovou rostlinu není důležité, ale ty oblasti, které jsou bažinaté nebo nadměrně vlhké, nejsou pro ni jedinečně vhodné. Patří totiž k rostlinám, které lépe snášejí sucho než stojatou vodu v půdě. Pupalka poroste nejlépe v lehké, písčité půdě s pH 5,5-7,0.
Pokud se rozhodnete ozdobit své stránky pupalkou, která je dvouletá, můžete ji pěstovat prostřednictvím sazenic. V posledních únorových dnech nebo prvním – březnu se semena vysévají do sadebních truhlíků naplněných vhodným substrátem. Poté, co se sazenice, které se objevily, vyrostou a zesílí, jsou zasazeny do otevřené půdy, přičemž mezi keři je zachována vzdálenost 0,5 až 0,6 metru. Osivo lze vysévat přímo do otevřené půdy, pokud je to žádoucí. Výsev se provádí v posledních dnech dubna nebo první – v květnu, ale můžete to udělat před zimou. Semena se vysévají do vlhké půdy ve 2 nebo 3 kusech, přičemž je třeba je zakopat do země o 5-10 milimetrů. Při setí je třeba dodržet schéma 30×30 centimetrů. Nejprve je však nutné místo připravit, k tomu ho vykopou do průměrné hloubky, současně je třeba do půdy aplikovat hnojiva, například 1 kilogramy humusu (kompost) a 3 polévkové lžíce na 2 čtverec Metr. Nitrofoski. Po vzhledu sazenic je třeba je ponořit a mezi keři udržovat vzdálenost nejméně 10 centimetrů. Rostliny mohou v závislosti na druhu a odrůdě potřebovat ještě několik proředění, v důsledku toho by měl mít každý z keřů dostatečnou krmnou plochu. Během první sezóny je pozorována tvorba bazální listové růžice a kořenového systému u víceleté a dvouleté prvosenky, zatímco květy a stopky rostou až v příštím roce.
Péče o pupalku na zahradě
Mladé keře se systematicky zalévají 1krát za 7 dní, dokud nejsou zcela zakořeněny. Dospělé rostliny potřebují zálivku pouze během dlouhého období sucha. Když je rostlina zalévána nebo prší, je nutné uvolnit povrch půdy kolem ní a zároveň vytrhat veškerý stávající plevel.
Pokud při přípravě místa pro výsadbu nebyla aplikována všechna potřebná hnojiva, pak na jaře bude nutné provést listové krmení slabým roztokem divizna. Pokud byla do půdy aplikována všechna potřebná hnojiva, bude nutné keře během kvetení krmit kořenovou metodou a k tomu se používá komplexní minerální hnojivo. V období květu je třeba pravidelně odstraňovat odkvetlé květy z keřů a to je nutné, díky tomu bude kvetení delší a pupalka se nebude moci množit samovýsevem.
U některých druhů dává kořenový systém po růstu výhonky. Aby se omezil růst kořenů, musí se do země kolem záhonu zarýt plechy nebo břidlice do hloubky asi 25 centimetrů. Pupalka roste velmi rychle, proto při prvních známkách degenerace musí být rostlina odstraněna z půdy, rozdělena na několik částí a zasazena do nové oblasti. Tento postup se doporučuje provádět alespoň jednou za 1 nebo 3 roky. V posledních dnech sezóny, kdy kvetení úplně skončí, je třeba dvouletou osiku vykopat a spálit, zatímco u trvalek se pouze odřezává přízemní část.
Trvalky nepotřebují na zimu úkryt. Pokud však podle předpovědí počasí bude nadcházející zima málo zasněžená nebo mrazivá, měly by se keře koncem podzimu zasypat kompostem nebo rašelinou.
