Pohled – soubor populací jedinců schopných vzájemného křížení za vzniku plodného potomstva, obývajících určité území, majících řadu společných morfofyziologických vlastností a typů vztahů s abiotickým a biotickým prostředím a oddělených od jiných podobných populací jedinců úplnou absencí hybridní formy.
Druh je základní stavební jednotkou v systému živých organismů a zvláštním kvalitativním stádiem jejich evoluce. V důsledku toho druh představuje hlavní taxonomickou kategorii v taxonomii.
Binární nomenklatura – pravidlo dvojího jména druhu, které zavedl C. Lineus v roce 1753. Podle této metody se název druhu skládá ze dvou latinských slov: z rodového jména a specifického epiteta, např. pšenice tvrdá – Triticum durum , pšenice měkká – Triticum aestivum.
6 druhů z různých čeledí:
1. Sem. Celeryaceae (Apiaceae) – Apiaceae (Umellifrae)
Kropenatý jedlovec – conium maculatum L.
2. Sem. Norichinaceae – Scrophulariaceae
Digitalis grandiflora Mill.
3. Sem. Liliaceae – liliovité
Pór – allium cepa L.
4. Sem. Poaaceae (Gramineae)
Rýže výsev – oriza slin L.
5. Sem. Solanaceae – Solonoaceae
Slepice černá – hyoscyamus niger L. Rod Nightshade – Solanum6. Sem. Solanaceae – Solonoaceae
Brambor – solanum tuberosum L.
Mechový mech (Lycopodium)
Třída Lycopodiopsida
Objednejte si Lycopodiales
Rod paloušovitý (Lycopodium)
Druh Klubkový mech – Lycopodium clavatum.
Patří do třídy Emosporous mechy
Rod clubmoss má asi 400 druhů. U nás roste 14 druhů mechů. Nejrozšířenějším druhem je kyjovník – Lycopodium clavatum. Palice je stálezelená vytrvalá bylina s plazivým stonkem. Na stonku se tvoří četné vystoupavé větve dlouhé až 20 cm.Výhonky jsou hustě pokryty subulátně tvarovanými listy. Strobili s výtrusnicemi sedí na listové stopce, číslování 1-3. Výtrusnice jsou ledvinovitého tvaru a obsahují velké množství malých žlutých výtrusů.
Po dozrání spóry spadnou do půdy a vyklíčí v gametofyt (prothallus). Gametofyt palicovitých mechů je vytrvalá rostlina bez chlorofylu ve formě uzlíku s rhizoidy. Nedokáže se sám živit, proto jeho vývoj začíná průnikem houbových hyf (endotrofní mykorhiza) do těla. Prothallus je oboupohlavný, v hloubi jeho tkáně se tvoří archegonia a antheridia. K hnojení dochází za přítomnosti vody. Po oplození se z vajíčka vyvine zárodek, který vyroste v vytrvalou stálezelenou rostlinu – sporofyt.
Ve vývojovém cyklu mechů převažuje sporofyt. Meióza se vyskytuje ve sporangiu během tvorby spor.
Obrázek 4. Střídání generací v životním cyklu mechu: a – gametofyt; b – sporofyt
Selaginella
Třída polushniki (Isoetopsida)
Objednejte si Selaginellales
Patří do třídy – Heterosporózní mechy
Rozmnožování je nepohlavní pomocí výtrusů.U nás je nejrozšířenější Selaginella selaginoides. Jedná se o malé vytrvalé rostliny, 5-12 cm vysoké, s krátkými plazivými stonky, pokrytými podlouhlými vejčitými listy, které tvoří volný drn. Na vrcholu výhonů se tvoří klásky nesoucí výtrusy. Strobili obsahují dva typy sporangií. U mikrosporangií dozrávají mikrospory, které po klíčení vytvářejí výrůstek (gametofyt), na kterém se vyvíjejí antheridie se spermiemi. Megaspory obsahují 4 velké megaspory, z nichž jedna přerůstá v samičí prothallus s archegonií. Vaječná buňka, která dozrála v archegonii, je oplodněna spermií pomocí vody a tvoří zygotu. Ze zygoty vyrůstá dospělá rostlina, sporofyt. Selyaginella thalli jsou značně redukovány a obvykle se vyvíjejí, aniž by opustily schránky rozptýlených spor. V tomto případě se z mikrospory vynoří již vytvořené spermie. I po oplodnění zárodek sporofytu dlouhodobě využívá rezervní živiny megaspory k růstu. Selaginella se běžně vyskytuje v tropických deštných pralesích, mechových lesích a rašeliništích.
Obrázek 5. Selaginella vulgaris: A – sporofyt: 1 – adventivní kořen, 2 – stonek s listy, 3 – strobil, 4 – mladý sporofyt; B – strobilus se sporangiem: 5 – mikrosporangium, 6 – megasporangium, 7 – mikrospora, 8 – megasporangium
Titulní strana díla Carla Linného “Druhy rostlin“(Druh Plantarum).
1. květen 1753, datum vydání knihy, je brán jako výchozí bod pro botanické názvosloví.
Pohled (lat. druh ) je taxonomická, systematická jednotka, skupina jedinců se společnými morfofyziologickými, biochemickými a behaviorálními vlastnostmi, schopných vzájemného křížení, produkujících plodné potomstvo v řadě generací, přirozeně rozmístěných v určité oblasti a podobně se měnících vlivem faktorů prostředí. . Druh je skutečně existující geneticky nedělitelná jednotka živého světa, hlavní strukturní jednotka v systému organismů, kvalitativní etapa evoluce života.
Obsah
Po dlouhou dobu se věřilo, že jakýkoli druh je uzavřeným genetickým systémem, to znamená, že mezi genofondy dvou druhů nedochází k výměně genů. Toto tvrzení platí pro většinu druhů, existují však výjimky. Takže například lvi a tygři mohou mít společné potomky (ligry a tygry), jejichž samice jsou plodné – mohou porodit tygry i lvy. Mnoho dalších druhů se kříží v zajetí, které se v přirozených podmínkách nekříží kvůli geografické nebo reprodukční izolaci. Křížení (hybridizace) mezi různými druhy může nastat i v přírodních podmínkách, zejména při antropogenních poruchách biotopu, které narušují ekologické izolační mechanismy. Rostliny se v přírodě kříží zvláště často. Významné procento vyšších rostlinných druhů je hybridogenního původu – vznikly hybridizací v důsledku částečného nebo úplného splynutí rodičovských druhů.
Jeden druh lze oddělit od druhého podle pěti hlavních charakteristik.
- Morfologické kritérium umožňuje rozlišit různé druhy na základě vnějších a vnitřních charakteristik.
- Fyzikálně-biochemické kritérium zaznamenává odlišnost chemických vlastností různých druhů.
- Zeměpisné kritérium znamená, že každý druh má svůj vlastní areál rozšíření.
- Ekologické nám umožňují rozlišovat druhy podle komplexu abiotických a biologických podmínek, ve kterých vznikly a adaptovaly se na život.
- Reprodukční kritérium určuje reprodukční izolaci druhu od ostatních, i blízce příbuzných.
Každý druh je geneticky uzavřený systém, reprodukčně izolovaný od jiných druhů.
Vlivem nestejných podmínek prostředí jsou jedinci stejného druhu v rámci areálu rozděleni do menších celků – populací. Ve skutečnosti existuje druh přesně ve formě populací.
Druhy jsou monotypické – se špatně diferencovanou vnitřní stavbou jsou charakteristické pro endemity. Polytypické druhy se vyznačují složitou vnitrodruhovou strukturou.
V rámci druhů lze rozlišit poddruhy – geograficky nebo ekologicky izolované části druhu, jejichž jedinci pod vlivem faktorů prostředí v procesu evoluce získali stabilní morfofyziologické vlastnosti, které je odlišují od ostatních částí tohoto druhu. V přírodě se mohou jedinci různých poddruhů stejného druhu volně křížit a produkovat plodné potomstvo.
Druh je nejdůležitější taxonomickou kategorií nejen pro taxonomii, ale pro celou biologii obecně.
Bohužel, druh, stejně jako všechny ostatní taxonomické kategorie, je obtížné definovat s nějakou přesnou logickou definicí. Zejména je velmi obtížné poskytnout druhovou definici, která by vyhovovala stejně dobře jak rostlinám, které se rozmnožují pohlavně, tak rostlinám, které se rozmnožují nepohlavně. V jednom případě je druh systémem populací a v druhém případě je to systém klonů.
Zobrazit jméno
Vědecký název druhu je binomický, to znamená, že se skládá ze dvou slov: jména rodu, ke kterému druh patří, a druhého slova, nazývaného v botanice specifické epitetona v zoologii – název druhu. První slovo je podstatné jméno v jednotném čísle; druhé je buď přídavné jméno v nominativním případě, shodné v rodu (mužský, ženský nebo střední rod) s rodovým jménem, nebo podstatné jméno v genitivu. První slovo je napsáno velkým písmenem, druhé – malým písmenem.
- Petasites fragrans je vědecký název druhu kvetoucích rostlin z rodu Butterbur ( Petasites ) (Ruský název druhu je kontryhel vonný). Přídavné jméno se používá jako specifické epiteton voňavky (“vonný”).
- Petasites fominii je vědecký název jiného druhu ze stejného rodu (ruský název je Butterbur Fomin). Latinizované příjmení (v případě genitivu) botanika Alexandra Vasiljeviče Fomina (1869-1935), výzkumníka kavkazské flóry, bylo použito jako specifické epiteton.
Někdy se záznamy také používají k označení blíže nespecifikovaných taxonů v druhové hodnosti:
