Chcete-li správně provést skok z výšky do vody, musíte:
– nosit záchrannou vestu;
– prohlédněte si místo potřísnění, zhluboka se nadechněte a vyskočte nohy jako první;
– odtlačte se ze strany nohama dopředu, čelem k moři;
– za letu: pokrčte kolena, přitiskněte si záchrannou vestu k hrudníku rukama, abyste předešli zranění při škubání při dopadu na vodu, držte hlavu rovně, abyste si nenarazili obličej do vody.
Jakmile je ve vodě, je nutné plavat co nejrychleji a co nejdále od potápějící se lodi, aby nedošlo k nasátí do trychtýře, a poté plavat směrem k záchrannému vybavení shozenému na vodu nebo k plovoucím předmětům. .
Dávejte signály píšťalkou, nepropadejte panice, buďte si jisti. Ta spása dorazí, lehni si na vodu, čekej na pomoc.
Pravděpodobnost záchrany osob v nouzi na moři je poměrně vysoká, ale hodně závisí na samotných obětech, které musí zmobilizovat veškerou svou sílu, aby překonaly strach.
Obr. 33 Faktory přežití
Pro zachování života v záchranném plavidle a pro úspěšnou plavbu na otevřeném moři pro ty, kdo v něm zachraňují, jsou nezbytné: kázeň, naprostá vzájemná důvěra, veselost a pevné přesvědčení při překonávání všech obtíží. Osoba odpovědná za morální a fyzický stav těch, kteří unikají, je jeho velitel. Všechny rozkazy velitele musí být nepochybně splněny.
Během záchrany existují hlavní nebezpečí:
– neznalost konstrukce záchranných prostředků a způsobů jejich odpalování;
– neschopnost používat osobní život zachraňující prostředky;
– neznalost techniky skoku do vody z výšky;
– hypotermie (hypotermie) ve vodě;
– přehřátí těla (úpal) při pobytu v záchranném zařízení
– žízeň, hlad, přítomnost žraloků.
Psychologický aspekt přežití.
Pro člověka je katastrofa na moři s největší pravděpodobností psychologický pojem.
Uprostřed noci (toto je přísnější varianta) se probudí z hlasitých alarmů, vyběhne na palubu a vidí jen tmu, která zahalila oceán. Během pár minut, z tepla a pohodlí kajuty, svých snů, je člověk vržen do studené vody oceánu, kde bude muset sebrat všechny síly a doplavat k lodi nebo raftu a vylézt na ni.
Četné studie ukazují, že ne všichni lidé, kteří se ocitnou v extrémní situaci, jsou schopni aktivního, inteligentního jednání: 50–70 % obětí katastrofy vypadá relativně klidně, ale jsou ve stavu psychického nebo fyzického stresu, přetížení a neschopný učinit nezbytná rozhodnutí a jednat; 12-25 % upadne do hysterického stavu, projevujícího se silným vzrušením a nevysvětlitelným jednáním nebo naopak depresí a úplnou neschopností jednat; pouze 12–25 % rychle vyhodnotí situaci a při zachování klidu začne jednat moudře a rozhodně – právě tato část obětí může zajistit záchranu všech obětí nehody.
Po nějaké době u většiny lidí přejde nervový stres, přizpůsobí se reálným podmínkám, ve kterých se nacházejí, a začnou jednat inteligentně a energicky.
Přežití obětí závisí na mnoha subjektivních i objektivních faktorech, psychickém stavu (emocionální stabilita, vůle žít); fyzická kondice (kondice, vytrvalost, trénink atd.); přírodní podmínky (teplota a vlhkost, mořské vlny, srážky atd.).
Oběť, která zůstane na moři sama, se ocitá v nejtěžších podmínkách, protože pro člověka je sociální forma existence normou, a to jak v normálních, tak v extrémních podmínkách. Když je člověk izolován od svého sociálního prostředí silou okolností, zažívá psychické nepohodlí a ve stavu nejistoty – silný stres. Z osamění vzniká strach, člověk ztrácí víru ve spásu, dochází k deformaci osobnosti, která vede ke zkreslenému vnímání reality.
Historie mnoha námořních katastrof ukazuje, že mnoho lidí zemřelo na moři, aniž by vyčerpali zásoby vody a jídla, aniž by si uvědomili příležitost ke spáse – zabil je strach.
Mezi všemi ostatními faktory přežití má prvořadý význam morální faktor.
Stav osamělého člověka na moři určují stresy přežití: strach, osamělost, přepracování, žízeň, zima, horko.
Pravděpodobnost záchrany osob v nouzi na moři je poměrně vysoká, ale hodně závisí na samotných obětech, které musí zmobilizovat veškerou svou sílu, aby překonaly strach.
K zachování života v záchranném plavidle a k tomu, aby ti, kdo v něm uniknou, úspěšně proplouvali širým mořem, jsou nutné: kázeň, naprostá vzájemná důvěra, veselost a pevné přesvědčení při překonávání všech obtíží. Osoba odpovědná za morální a fyzický stav těch, kteří unikají na záchranném plavidle, je jeho velitel. Pokud na záchranném plavidle není velitelský štáb, který by mohl toto plavidlo vést, přebírá nadrotmistr odpovědnost vyšší důstojník. Pokud žádný ze záchranářů nemá speciální výcvik, pak se volí velitel vyprošťovacího vozidla.
Všechny rozkazy velitele musí být nepochybně splněny. Je povinen dbát o bezpečnost všech prchajících; určit jejich místo v záchranném plavidle a povinnosti každého z nich (kromě pacientů); vytvořit jednotný denní režim a sledovat jeho přesné provádění; rozdělovat příděly potravin a vody a kontrolovat jejich rozdělování; poskytovat péči o nemocné a raněné; Abyste ušetřili energii prchajících, používejte veslařská vesla a ruční pohon vrtulí jen jako poslední možnost, dejte přednost plavbě nebo stání na plovoucí kotvě. Jasná organizace života v záchranném vozidle pomáhá udržovat vysokou morálku, udržovat veselou náladu a vyhýbat se strachu. Mezi prchajícími mohou být lidé se slabým srdcem nebo lidé s labilní psychikou. Je třeba na ně působit silou kolektivu, potlačováním prvků paniky, hádek, sklíčenosti, sobectví, hledání pro každého něco.
Pokud je to možné, měly by být odpovědnosti diverzifikovány a měly by být zavedeny další činnosti, které zmobilizují pozornost většiny zachraňovaných. Skupinovou činností může být například vedení knihy jízd. Vědomí, že deník poskytuje důkazy o záchranném chování, pomůže členům posádky kontrolovat jejich akce. Lodní deník zaznamenává jméno opuštěné lodi, datum, oblast a příčiny nehody, příjmení, jméno a patronymii každého přeživšího, důležité denní události, příděly jídla a vody, spotřebu zásob atd.
Rybaření je užitečná činnost nejen jako prostředek k doplnění stravy, ale také jako prostředek blahodárného působení na nervový systém, zejména při nucených zastávkách v klidných obdobích. Doporučuje se podporovat všechny pokusy prchajících vymýšlet způsoby, jak doplnit zásoby vody a potravin.
Mezi hlavní opatření k zachování lidského života v záchranném plavidle, která musí velitel přijmout, patří:
Prevence mořské nemoci.
Zvracení připravuje žaludek o cennou vlhkost, kterou by tělo mělo vstřebat. Proto ihned po opuštění nouzového plavidla musí všichni unikající užít léky proti mořské nemoci (tablety Aeronu nebo jiné prostředky). Všichni nemocní mořskou nemocí, kteří se následně necítí dobře, by měli užít jednu tabletu ráno, půl tablety uprostřed dne a půl tablety večer. Nedoporučuje se užívat více než dvě tablety denně, protože aeron může způsobit pocit sucha v ústech, ale to neznamená, že se potřeba vody u člověka zvyšuje.
Sbírání plovoucích předmětů na lodi.
Mělo by se využít každé příležitosti k sebrání předmětů plovoucích na vodě, které mohou být užitečné jak v záchranném plavidle, tak v případě, že je záchranné plavidlo vyhozeno na břeh. Předměty se zubatými nebo ostrými hranami by se neměly přenášet do nafukovacích záchranných člunů.
– Zabavení všech zbraní. Jakákoli zbraň, s výjimkou pyrotechnických prostředků, seker, nožů, průbojných předmětů atd., musí být předána k uložení veliteli záchranného plavidla.
Chrání prchající před podchlazením a horkem.
Po umístění přeživších do záchranného plavidla nainstalujte odnímatelný bouřkový přístřešek a použijte lodní kryt, plachtu, plachty, přikrývky na ochranu před postříkáním, chladem nebo horkem. V chladném počasí byste neměli sundávat mokré oblečení, na člověku rychleji uschne, je-li mu teplo. Mokré by měly být chráněny před větrem tím, že je umístíte pod pokrývku nebo plachtu, aby se k sobě mohli přilepit, dělat jednoduchá cvičení s rukama a ohýbat a narovnávat nohy v kotnících atd., navzájem si nedovolit usnout, dokud prádlo neuschne. Ve velmi chladném počasí byste měli mít ruce pod pažemi a vaše nohy zůstanou v teple, pokud budou pod oblečením na břiše jiné osoby.
V horkém počasí byste se pokud možno neměli přehřívat a měli byste se snažit vyhýbat podmínkám, které mohou přispívat k tvorbě tepla a ztrátě vlhkosti. Pokud není k dispozici speciální bouřkový přístřešek, lze kryt člunu použít jako přístřešek na ochranu před sluncem, ale tak, aby vzduch pronikl do záchranného vybavení.
Časté navlhčení vrchlíku udrží vybavení pro přežití chladné a namočení oblečení přeživších a jeho udržování vlhké po celý den udrží tělo v chladu.
Všechny domácí práce musí být dokončeny dříve, než nastanou denní vedra, a všichni prchající, kromě těch, kteří jsou na hlídce, musí být ve stavu úplného odpočinku a co nejvíce uvolnit svaly, aby si zachovali energii a chlad. Sluneční paprsky mohou být nebezpečné i v zamračených dnech, protože lidé v záchranném plavidle zažívají nejen přímé sluneční paprsky, ale také ty, které se odrážejí od vodní hladiny.
Hlídač, který není ve stínu, musí být oblečený a na hlavě musí mít turban srolovaný z ručníku nebo košile, který chrání krk a část obličeje před popálením a oči před záři slunce.
Plavání ze strany se nedoporučuje, protože plýtvá energií. Mokré oblečení poskytuje tělu větší ochlazení než plavání. K večeru, před západem slunce, by měly být všechny oděvy a záchranné prostředky důkladně vysušeny.
Po vstupu do nafukovacího záchranného člunu ze studené vody lze oblečení sundat a vyždímat. Teplo generované lidmi na raftu by mělo být dostatečné, aby je udrželo v teple. Dvojitá markýza a dvojité dno raftu dobře chrání před tepelnými ztrátami i v chladném počasí. Poté je třeba uzavřít oba vstupy do raftu a nechat malý otvor pro čerstvý vzduch. Pokud je na raftu málo lidí, měli by se k sobě schoulit, aby se rychleji zahřáli.
Organizace hlídkové služby a rozdělení odpovědnosti na záchranném plavidle.
Na záchranném plavidle musí být organizována 2hodinová hlídka, kterou tvoří nejméně dvě osoby. Přeživší jsou rovnoměrně rozmístěni mezi přídí a zádí záchranného plavidla. Zástupce velitele záchranného plavidla se musí postarat o ty na přídi a velitel – v zádi. Mezi všechny zachraňované (kromě nemocných) by měla být rozdělena odpovědnost jak za udržení životaschopnosti záchranného plavidla, čistoty a pořádku v něm, tak za vyplnění volného času zachraňovaných. Jsou povinni: provádět nepřetržitý směnný monitoring vodní hladiny a ovzduší; vysílat tísňové signály; ovládat vesla, pohon vrtule a kormidlo; zachraňovat vodu, čistit a udržovat čistotu, pečovat o nemocné a raněné a pomáhat jim; distribuovat příděly potravin a vody a pomáhat při jejich distribuci; vyrobit výstroj a ryby, sbírat pitnou vodu, vést si lodní deník a na nafukovacím raftu po 3-XNUMX hodinách raft dodatečně zkontrolovat a v případě potřeby načerpat vzduch, vypustit, regulovat teplotu a větrání.
Organizace monitoringu vodní hladiny, ovzduší, komunikací.
Hodinky musí udržovat nepřetržitý nepřetržitý monitoring vodní hladiny a vzduchu. Hlídači by měli mít k dispozici ve dne heliograf, jehož signály jsou za slunečných dnů viditelné na vzdálenost až 20 mil, a v noci – ruční signální svítilnu, jejíž směrový paprsek je viditelný přes dlouhé vzdálenosti. K vysílání přerušovaných signálů nebo signálů morseovky lze použít ruční signální světlo (na raftech je morseovka vytištěna na vnitřním povrchu markýzy); v tomto případě se tečka vysílá krátkým zábleskem a pomlčka delším zábleskem (1-2 s.). Mezinárodní nouzový signál by měl být tři tečky, tři čárky, tři tečky. Pyrotechnika se obvykle používá pouze v noci. Musí být vždy v plné pohotovosti, aby nepromeškali příznivou příležitost upoutat pozornost lodí, letadel a vrtulníků. Zásoba pyrotechniky v záchranném prostředku je omezená, proto by měla být využívána s plnou účinností. Pokud se blíží loď, letadlo nebo vrtulník, pak se pyrotechnika používá pokud možno v minimálních vzdálenostech k nim.
Pyrotechnika se používá pouze se svolením velitele
v souladu s ilustrativní tabulkou záchranných signálů dostupných u každého záchranného prostředku. Pravidla pro použití pyrotechniky jsou stanovena v pokynech vytištěných na tělech raket, světlic a plovoucích dýmovnic.
Na oblouku nafukovacího záchranného člunu je žárovka v průhledném uzávěru. Jeho světlo je viditelné na několik kilometrů. Přerušovaná světla přitahují pozornost lépe než trvale svítící. Proto byste měli žárovku pravidelně zakrývat dlaní. Vybité vodou naplněné baterie napájející žárovku (umístěnou ve vodě u vchodu) lze vyměnit za náhradní nebo sejmout ze záchranných vest (bryndáků). Před ponořením do vody odstraňte z baterie červenou těsnící pásku.
Píšťaly se používají ke zvukovým signálům na záchranných plavidlech.
Organizace distribuce vody a potravin.
Člověk může zůstat bez jídla po dlouhou dobu při zachování dlouhodobé fyzické a duševní aktivity.
V podmínkách hladovění se aktivují ochranné reakce snižující intenzitu metabolismu a pro doplnění energie začne lidské tělo utrácet své vnitřní zásoby.
S rostoucí ztrátou vody začíná člověk pociťovat žízeň, kterou snáší mnohem hůř než pocit hladu. Na záchranném plavidle se subjektivní pocit žízně zesiluje – mořská voda slouží jako další dráždidlo.
Člověk může zůstat bez jídla po dlouhou dobu při zachování dlouhodobé fyzické a duševní aktivity.
Normální lidské tělo o hmotnosti 70 kg má energetické zásoby asi 690 tisíc kJ. Denní spotřeba energie člověka v klidu je přibližně 7500 kJ, za 40 dní se tedy spotřebuje 300 tisíc kJ, neboli 45 % všech zásob, což je hranice, za kterou člověk umírá. Nejprve se spotřebovává tuková tkáň, poté svalová tkáň a tkáň vnitřních orgánů, přičemž mozek, srdce a plíce zůstávají nedotčeny, což zajišťuje normální kardiorespirační a duševní činnost.
Pokud je člověku poskytována denní strava 2000 kJ kalorií, pak si udržuje fyzickou a duševní výkonnost po dobu dvou týdnů a déle. Podle požadavků mezinárodní úmluvy SOLAS-74 musí záchranné plavidlo vozit zásobu jídla s obsahem kalorií minimálně 10 000 kJ na každého člověka.
Lidské tělo se skládá z 65 % z vody, ztráta 10 % vlhkosti způsobuje hluboké nevratné změny a může vést ke smrti. Při dehydrataci těla začíná proces vyprazdňování krve, narušuje se rovnováha solí a metabolismus a zvyšuje se přehřívání.
Největším nebezpečím pro člověka je přehřátí, protože to značně zvyšuje ztráty vody (tabulka 1).
Jak je vidět z tabulky. 1., i jednoduché způsoby ochrany (smáčení oděvů mořskou vodou a používání markýz) výrazně snižují ztráty vody z těla.
Ani jedna koupací sezóna se neobejde bez úmrtí lidí na vodě. Záchrana tonoucích je dílem očitých svědků. Řekneme vám, co potřebujete vědět a jak si počínat, když uvidíte topícího se dospělého nebo dítě.
Můžete být očitým svědkem smrti člověka ve vodě a ani tomu nerozumíte. Koneckonců nemusí být viditelné známky toho, že se plavec topí. Je extrémně vzácné, že se tonoucí lidé začnou válet ve vodě a téměř nikdy nekřičí – výkřiky se překrývají, protože voda vstupuje do dýchacího traktu. Foto © Freepik / rawpixel.com
Nemusí být viditelné známky toho, že se člověk topí. Plavec se může utopit před ostatními rekreanty a ze strany se bude zdát, že se jen pravidelně potápí pod vodu a vynořuje se. Tonoucí se zřídkakdy začnou plácat a téměř nikdy nekřičí, vzpomínal záchranář Artur Davydenko v rozhovoru pro Life. To se vysvětluje tím, že když se člověk utopí, voda se dostane do dýchacích cest a pláč se prostě překryje.
Pohyb raketoplánu nahoru a dolů doslova bez zjevného důvodu a bez známek toho, že se daná osoba skutečně potápí, by vás měl upozornit. Zvlášť pokud je to dítě.
Arthur Davydenko – plavčík, ředitel výcvikového střediska “Team 112”
Jak pochopit, že se dítě topí?
Děti se nejčastěji topí doslova před zraky rodičů a i v davu v bazénech, když je vlna zakryje hlavami, se takto neznatelně utopí. “Nikdo, kdo se skutečně topí, nikdy nekřičí,” zdůraznil Davyděnko.
Kolik času je na záchranu tonoucího?
Závisí na teplotě vody. Pokud je to plavec, pak se teplota vody blíží 20 stupňům, to znamená, že voda je teplá. K dispozici v případě srdeční zástavy od 4 do 6 minut pro zahájení resuscitace
Arthur Davydenko – plavčík, ředitel výcvikového střediska “Team 112”
Pokud je voda studená a člověk do ní nějak spadl, mohou být dvě možnosti. Za prvé: studená voda vstoupila do dýchacího traktu, doba pro úspěšnou resuscitaci se mírně prodlužuje – maximálně na 20 minut. Když je voda velmi studená, může dojít k spasmu dýchacích cest. Za druhé: pokud se voda nedostala do plic. Nejčastěji se to děje v zimě, když lidé propadají ledem. Poté máte až 20 minut času na zahájení resuscitace a navrácení osoby do srdeční činnosti.
Jaká opatření je třeba dodržovat při záchraně tonoucího?
Pokud vidíte topícího se člověka, musíte nejprve porovnat své schopnosti a hmotnostní a velikostní charakteristiky s vlastnostmi tonoucího.
Pokud je to zdravý muž a vy jste křehká dívka, bylo by nerozumné přispěchat mu na pomoc – jednoduše vás utopí. Bylo by pro vás moudřejší vyhlásit poplach na pláži a s výkřikem upozornit na tonoucího. Tento výkřik se rychle dostane k záchranářům. Nyní jsou plavčíci ve službě na každé organizované pláži. Jejich další starost
Arthur Davydenko – plavčík, ředitel výcvikového střediska “Team 112”
Pokud je tonoucí mnohem slabší nebo menší než vy, popadněte jakýkoli předmět, který má pozitivní vztlak a přispěchejte na pomoc. Opět, pokud jste dobrý plavec. Také zvedněte křik.
Hůl není nejlepší volbou a hůl na pláži pravděpodobně nebude po ruce. Jestli je to nafukovací, třeba i nějaký ten dětský záchranný kruh, nafukovací hračka, se kterou se děti plácají v mělké vodě. Z oblečení můžete něco urvat: kalhoty, tričko
Arthur Davydenko – plavčík, ředitel výcvikového střediska “Team 112”
Jak by se mělo plavat k tonoucímu?
Osoba zachraňující tonoucího musí velmi dobře plavat, sebevědomě plavat na vodě. Pokud se koupající topí v hloubce, to znamená, že necítíte dno, nesnažte se ho nějak uchopit a zvednout nad vodu. Jen popadněte, co musíte: za paži, za vlasy, podpaží – a veslovejte ze všech sil ke břehu.
Jak zachránit tonoucího a neutopit se? Jak dostat člověka z vody?
Pokud tonoucí stále provádí nějaké aktivní akce ve vodě, bude ve stavu paniky. V tomto případě se vám bude hodit předmět, který jste si s sebou vzali ze břehu: měl by se stát jakýmsi oddělovačem mezi vámi a tonoucím.
Nestrkáte ruku do rukou panicujícího člověka, jinak si zahraje opici a strom a utopí vás. Pokusí se vás vylézt pryč z vody. Pokud se již jedná o skutečně tonoucího člověka a on jako raketoplán vyskočí a potopí se, pak tento předmět může chybět. Předmět je potřeba, když spěcháte na pomoc člověku, který se například při neúspěšném ponoru napil vody, kašlal a dělal nevyzpytatelné, chaotické pohyby. Zatím se netopí. Jenom panikaří. Mezi vámi a panikářem musí být nějaká bariéra. Tato bariéra je předmětem
Arthur Davydenko – plavčík, ředitel výcvikového střediska “Team 112”
Pokud najednou někdo začne rychle hrabat tento předmět pod sebou nebo třídit to stejné tričko rukama a snaží se dostat k vám, okamžitě ho uvolněte z vašich rukou. Pak proplavte kolem panic, chyťte se čehokoli a odtáhněte vší silou ke břehu.
V bazénu a v mělké vodě, kde můžete stát na zemi a voda je po prsa, se děti nejčastěji topí. Pokud uvidíte koupající se dítě, které potřebuje pomoc, skočte do vody, připlavte k němu, postavte se na nohy. Pak ho zvedněte nad vodu, pokud stále kašle.
Pokud jste ho chytili a vidíte, že je už tak letargický, tak si ho přehoďte přes rameno (ještě ve vodě). Přehoďte si ho přes rameno tak, aby mu hlava visela pod pasem, a vyběhněte s ním na břeh. Než s ním [vyběhnete] na břeh, voda, která se mu dostala do dýchacích cest, už vyteče
