Z vaší první lekce přírodopisu víte, že listy stromů produkují kyslík, kterému vděčíme za život. Pokud si ale myslíte, že majestátní a klidné stromy zůstávají dlouhá léta ladem a produkují pouze kyslík, pak se velmi mýlíte. Ve skutečnosti stromy žijí svým vlastním tajemným a intenzivním životem.
Stromy slouží člověku odedávna jako výborný stavební materiál, zejména druhy jako borovice, dub a modřín, ze kterých se vyrábějí ekologické domy, terasy, lazebny a dokonce i mola. Odlesňování na některých kontinentech, jako je Jižní Amerika, Afrika a Asie, však zpochybňuje budoucnost nejstarších a největších lesních oblastí na naší planetě. Každou minutu na Zemi zanikají lesy o rozloze 36 fotbalových hřišť v důsledku kácení nebo vypalování. V Amazonii je každý rok pokáceno tolik stromů, že jejich plocha je velká jako Belgie. Lesy ale produkují asi 26,6 miliard litrů kyslíku – to je více než polovina roční zásoby na Zemi. Evropa je naštěstí jediným kontinentem, kde se lesní zdroje nevyčerpávají, ale neustále přibývají.
Věděli jste, že v našich lesích oblíbená borovice produkuje dostatek kyslíku pro uspokojení denní potřeby 3 lidí?
Fakt 2: Stromy mohou způsobit déšť.
Během horka má les úžasnou vůni. Ukazuje se, že aromatické molekuly, stoupající vzhůru, zachycují vodní páru ve vzduchu a to stačí k tomu, aby se nad tropickým pralesem vytvořily dešťové mraky. Stromy způsobují déšť, aby přežily. Kořeny absorbují vodu z půdy, transportují ji kapilárami do listů, kde se tvoří šťávy, které vyživují strom. Když voda přestane téct nahoru, strom přestane růst.
Fakt 3: Stromy spolu mohou komunikovat.
Stromy spolu tajně komunikují, ale ne pomocí zvuků, ale vypouštěním pachů. Stejně jako spojujeme slova do frází, stromy spojují různé vůně, aby si navzájem něco sdělovaly, říká uznávaný francouzský botanik Francis Galle, který se studiem stromů zabývá více než půl století. Francis Galle věří, že stromy spolu nejen komunikují, ale také posílají zprávy býložravcům a hmyzu. Když je někdo napadne, vysílají poplach: produkují aromatické enzymy, které způsobují okamžitou reakci stromů rostoucích poblíž. Jejich listy se stávají jedovatými a bez chuti, čímž odpuzují býložravce. Zajímavost: někdy jsou afričtí pralesní sloni nuceni hledat potravu jinde, protože strom zapnul obranný mechanismus a dramaticky změnil chuť listů.
Fakt 4: Lesy mají úžasnou schopnost uchovávat vodu.
Jeden hektar listnatých lesů se akumuluje a následně vrací do prostředí asi 50 m3 vody. Na akumulaci vody stromy, respektive jejich kořeny, „spolupracují“ s hyfami (vláknitými útvary) hub. Houby pomáhají kořenům shromažďovat vodu tím, že posílají malé rozvětvené hyfy do země. K tomu se strom dělí s houbami o energii a živiny, které jsou produkovány v listech. Toto unikátní spojení hub se stromy se nazývá mykorhiza (pozn. autora – jedná se o symbiotické spojení houbového mycelia s kořeny vyšších rostlin).
Fakt 5. Semena stromů urazí desítky kilometrů denně.
Ukazuje se, že stromy jsou skutečnými cestovateli. Samozřejmě se nepohybují jako zvířata, ale pouze využívají přirozenou pohyblivost přírodního světa. Svá semena posílají nejen větrem, ale také vodou, na křídlech ptáků, v žaludcích zvířat a na hmyzu. Stromy krmí hmyz a lesní zvířata z velmi pragmatického důvodu: pomoci jim šířit jejich semena po celém světě. Stromy produkují sladké, šťavnaté a aromatické ovoce, které láká nespočet druhů opic a ptáků, kteří denně urazí desítky kilometrů při hledání potravy. Stromy produkují tolik plodů a semen, aby svým potomkům poskytly nejlepší šanci na přežití a byly schopny přizpůsobit svou strategii podmínkám prostředí.
Fakt 6. Stromy dokážou proti sobě bojovat zuby nehty.
A to vůbec není vtip. Stromy mezi sebou soutěží o lepší životní podmínky: o světlo a přístup k vodě. Někteří z nich se dokonce pokoušejí „bojovat z ruky do ruky“: vytlačují sousední stromy do stínu a odkrývají jejich listy nad korunami okolních stromů. U této strategie přežití je důležitá pouze rychlost růstu.
Fakt 7. Stromy se mohou obrátit o pomoc na zvířata.
Listy produkují živiny a energii, ale pokud je poškodí hmyz, nedokážou účinně přijímat a zpracovávat sluneční záření. Některé stromy se naučily volat zvířata na pomoc, aby se ochránily před hmyzem, který požírá jejich listy. Příkladem je cekropie, rostoucí v tropických lesích. Když vytvoří nový list, objeví se na jeho základně výrůstky, které napodobují mravenčí vajíčka. Výsledkem je, že se kolem této rostliny shromažďují mravenci a šplhají výš a výš podél kmene a tenkých stonků a šíří se po celém stromu. A pak může cekropie pokojně růst, protože mravenci jí poskytují bezpečí tím, že plaší a zabíjejí housenky ohlodávající listy.
Je nemožné, aby člověk žil ve společnosti a byl svobodný od společnosti. Takový luxus – být nezávislý na světském životě, si mohou dovolit jen poustevníci. A je to luxus? Člověk je společenská bytost a život bez vlastního druhu je pro něj nepřirozený.
U rostlin a zvířat je pozorován stejný obraz: všichni jedinci jsou tak či onak závislí na sobě a možná ještě více než člověk na svých příbuzných. Člověk má dostatečně vyvinuté vědomí, aby našel východisko ze současné životní situace. U rostlin vysazených lidmi je to úplně jiná záležitost. Stejně jako je člověk zasadil, jsou nuceni žít, někdy umírají, ale nemohou situaci změnit.
- jabloně a hrušně budou velmi nepříjemné vedle kalina, dřišťálu, šeříku, jasmínu, kaštanu;
- líska utlačuje své sousedy;
- mnoha rostlinám se bude dařit špatně vedle břízy, javoru a smrku, které mají rozsáhlý povrchový kořenový systém a přijímají vlhkost.
Není také žádným tajemstvím, že spadané listí a sekrety z kořenů ořešáků, jírovců, vrb a akácií mohou mít škodlivý vliv na jiné rostliny.
Mladá jabloň nebude žít na místě vyvrácené staré jabloně. A myslím si, že nejde jen o to, že je půda vyčerpaná – jámu na výsadbu lze naplnit potřebnými organickými a minerálními látkami.
Podobných příkladů je mnoho. V dnešní době ani zarytý skeptik nepopře, že stromy a celý rostlinný svět se vzájemně ovlivňují a určitým způsobem ovlivňují životy svých sousedů.
Existují lidé, kteří jsou si jisti, že stromy spolu mluví, samozřejmě ne v doslovném smyslu toho slova. Nikdo nebude například namítat, že delfíni spolu komunikují, ale jejich jazyk nevnímáme. Proč rostliny nemohou mít svůj vlastní komunikační jazyk? Mladá jabloň by se neměla vysazovat na místo staré.
Foto: Depositphotos
Německý lesník Peter Wohlleben je přesvědčen, že stromy spolu mluví pomocí podzemní „lesní sítě“. Napsal knihu „Skrytý život stromů“. Nápad napsat knihu nepřišel z ničeho nic, lesník po mnoho let pozoroval na svěřeném horském území v západním Německu prastarý bukový les, který tvrdošíjně bojoval o přežití.
Jednoho dne Petr narazil na pařez starý několik set let. Nebyly na něm žádné větve ani listí, ale bylo živé. Je zřejmé, že jeho příbuzní, kteří s ním propletli své kořeny, mu dodávali živiny – jiné vysvětlení neexistovalo. To potvrdilo lesníkovy myšlenky o socialitě stromů.
Mladé stromy dospívají v podmínkách ostré konkurence, v boji o světlo a potravní plochu. Ale aby se stromy zajímaly o zachování populace, vyvolalo to překvapení a obdiv. Osamělý buk
Foto: Depositphotos
Hlavní myšlenka, kterou autor čtenáři sděluje, v některých vyvolává zmatek, v jiných překvapení a uspokojení z toho, že existoval člověk, který viděl, nebo spíše cítil, že stromy, stejně jako veškerý život na Zemi, komunikují a mluví své jazyk dohromady.
Petr si je také jistý, že každý strom má svůj vlastní charakter.
Vrbu viděl jako individualistu a buka jako tyrana a tyrana. O buku nevím, ale viděl jsem vrby růst jen jednu po druhé. Ve skutečnosti zde nejsou žádné vrbové lesy. Jsou zde bukové lesy. Představte si, celý les chuligánských tyranů!
Petr popisuje zážitky stromů s poškozenými větvemi, s ohlodaným listím – takové stromy trpí, ale vytrvale si hojí rány a přežívají díky pomoci svých příbuzných. Smuteční vrba
Foto: Depositphotos
Peter věří, že „lesní sítě“ fungují jako internetové sítě: s jejich pomocí stromy přenášejí informace o katastrofách, které je potkaly. Tyto sítě jim navíc umožňují identifikovat své vlastní mezi velkou lesní populací a podporovat mladé, rostoucí členy komunity.
Lesník naznačuje, že informace se přenášejí prostřednictvím elektrických signálů procházejících kořeny, podobně jako lidský nervový systém.
Petr píše, že stromy nemají rády sousedy, kteří jim berou zdroje, a stromy pak vypadají jako opilé, jsou pokroucené a utlačované.
Na rozdíl od standardního závěru, že stromy striktně dodržují genetický kód, Peter naznačuje, že stejně jako lidé mají stromy na výběr, čím se stanou a jak budou žít. Lesník věří, že ty stromy, které tvoří tisícileté lesy, působí společně – chrání své území před mimozemšťany. Mohou například vytlačit duby ze svého lesa, aby zachovali svou komunitu. Městské stromy musí přežít
Foto: Depositphotos
Petr přirovnává městské stromy k dětem ulice: mají omezené možnosti seberealizace, trpí, mají slabé kořeny a nevypadají šťastně. Koneckonců nemusí žít, ale přežít v podmínkách znečištění plynem, prachu, nedostatku vlhkosti a dalších negativních faktorů. Takové stromy si nemohou vzájemně pomáhat ani podporovat své sousedy, protože samy jsou na pokraji přežití.
Petr nenabádá lidi, aby objímali stromy nebo s nimi mluvili, prostě lidi vyzývá k ochraně přírody, píše:
Nenavrhuji, abychom začali mluvit se stromy nebo je proměnili v nějaké tvory z jiného světa, ale chci, abychom je chránili.
Intuitivní závěry německého lesníka mají vědecké potvrzení. Vědci z univerzity v Turíně provedli řadu experimentů a učinili předpoklad, že stromy mají základy inteligence. Domnívají se také, že stromy přenášejí prostřednictvím svých kořenů různé informace svým příbuzným – to se však děje pouze v případě, že jsou stromy propletené kořeny.
Vědci se navíc domnívají, že stromy mají schopnost uzdravovat slabší členy komunity – v případě potřeby předávají potřebné živiny přes kořeny potřebným.
Vědci se domnívají, že houbové sítě žijící na kořenech a kořenovém prostoru hrají důležitou roli ve výměně informací mezi stromy. Sítě hub jsou důležité při přenosu informací
Foto: Depositphotos
Neurovědec Stefano Mancuso jde ve své knize What Trees Think About ještě dále. Píše, že stromy umí počítat, pamatovat si a rozhodovat se.
Zároveň říká, že rostliny nemají mozek, tedy orgán podobný lidskému mozku. Dalším zajímavým bodem ke zvážení je, zda je mozek skutečně orgánem, který vytváří mysl. Mozek podle vědce nedokáže nic vytvořit sám, bez informací přicházejících z jiných částí těla.
U rostlin nejsou vědomí a fungování těla odděleny, jako u lidí, ale jsou přítomny v každé buňce, to znamená, že strom interaguje s vnějším světem prostřednictvím svého fyzického těla.
Rostliny mají strukturu, ve které nejsou životní funkce soustředěny ve speciálních orgánech (jako u člověka – játra, ledviny, plíce), ale jsou rozmístěny po celém těle. To například umožňuje stromu pokračovat v životě, i když je ztraceno značné množství jeho těla (větve, kořeny). Strom se může vzpamatovat, i když přijde o významnou část svého těla
Foto: Depositphotos
To vyvolává otázku: proč by nedostatek orgánu, jako je mozek, měl bránit stromům být inteligentní?
Stefano Mancuso přisuzuje velkou roli v životě stromů vrcholkům kořenů. Jak se pohybují půdou, provádějí komplexní analýzu. Než se rozhodnou, kterým směrem se pohnout, musí zvážit mnoho faktorů (dostupnost vláhy a živin, překážky, kořeny jiných rostlin, škůdci, dostupnost kyslíku atd.).
Velikost této části kořene je velmi malá, ale je zde soustředěna největší elektrická aktivita, která připomíná signály v neuronech mozku zvířete. Každá rostlina má miliony takových špiček, které neustále zaznamenávají mnoho parametrů a řídí růst kořenů v souladu s provedenými výpočty.
Ukazuje se tedy, že vrcholy kořenů jsou jakýmsi výpočetním centrem, které pracuje ve prospěch celé rostliny.
Propletené kořeny různých rostlin tvoří jediné informační centrum podobné internetu, do kterého jsou přijímány, zpracovávány a přijímána příslušná rozhodnutí.
V důsledku toho se objevily zajímavé hypotézy o tom, jak se kořeny vzájemně ovlivňují. Když jsou spolu anatomicky propojeni, je příjem signálů od ostatních jedinců víceméně jasný. Ale pokud nedojde k žádnému fyzickému kontaktu, jak potom dochází ke spolupráci?
Vědec naznačuje, že signály spojující kořeny procházejí mimo rostlinu.
Rostliny mohou například používat chemické signály nebo zvuky vydávané jejich kořenovými špičkami, když rostou.
Studie vědců potvrzují, že rostoucí kořeny vydávají zvuky, když rozdělují své buněčné stěny.
Věda nestojí na místě a čas ukáže, zda rostliny mají inteligenci. A my, žijící dnes, bychom měli naslouchat volání nadšenců a chránit flóru a faunu naší planety, bez které nemůžeme žít.
