Bez jakékoliv registrace si samozřejmě můžete koupit letenky, zjistit jízdní řády, rezervovat hotely atd.
Ale po registraci to vše bude pohodlnější a rychlejší.
V každém okamžiku můžete
- vytisknout objednávkový formulář nebo potvrzení o itineráři,
- objednat hovor u operátora atd.,
- zobrazit historii objednávek.
Nedávno jsme dokončili náš osobní účet. Brzy se jeho možnosti výrazně rozšíří.
19 2022 октября
Seznamte se s těmito kulatými věcmi – čajovými semínky:
Čajový keř je kamélie, kvete, pak dává tyto krabice, pak z nich padají semena na zem. Vylíhnou se z nich malé klíčky a po pár letech už je to celý keř. Je řezán z různých stran, aby byly řady vhodné pro sběrače. Takto vypadá čajová plantáž na Krasnodarském území v horách:
Nejlepší čaj se získává z výhonků s poupětem a párem mladých lístků. Právě v ledvince je z hlediska složení vše nejzajímavější. Zde je samotný vrchol výhonku, který se shromažďuje v čaji:
Čaj horší kvality se však získává z listů níže podél stonku. Pokud chcete pouze vrchní listy, abyste z nich pak vykroutili velké čajové lístky, tak je třeba je sbírat ručně. Pokud chcete vše najednou, abyste dostali čaj s tyčinkami, které se pak dají rozemlít na prach, pak můžete použít stroj, který vypadá jako zastřihovač s vysavačem.
Nyní jdeme na jednu z těchto plantáží navštívit farmáře Yegora:
Sám už vlastně čaj nesbírá ručně: nyní má továrnu na čaj v Adleru, kam se vozí mnoho surovin z regionu. A sběrači z řad místních obyvatel pracují na polích. Zde například “čajová babička” Juliet:
Yegor jí platí od 200 do 500 rublů za každý kilogram nasbíraných čajových výhonků. Záleží na kvalitě: pokud pupen a dva vrchní listy, pak je to poměrně jednoduché, pokud pupen a vrchní list je dražší. V létě, kdy je horko a keřík čajovníku rychle roste, lze při běžném sběru nasbírat až 30 kilogramů za den. Keř roste v noci a sklízí se ráno a večer, aby se nechodilo v horku.
Na podzim, v září, kdy keř střílí mnohem pomaleji, můžete nasbírat až 10-15 kilogramů za den. Ukazuje se velmi dobré zvýšení důchodů.
Sami montážníci říkají, že to není vyčerpávající fyzická práce, ale cvičení v přesnosti a přesnosti. Za týden se můžete naučit sbírat čaj asi třikrát pomaleji než zkušený sběrač a pokrok je pak velmi pomalý. Naše hrdinka například sbírá čaj pouhých 5 let (předtím pracovala v laboratoři), a proto jich za den nasbírá zhruba o polovinu méně než ostatní „čajové babičky“, které se přistěhovaly z Gruzie – mají jich minimálně 20 let zkušeností. Velmi důležité je například umět rozeznat měkké listy při doteku po celé ploše paže až k rameni, abychom sbírali téměř naslepo.
Takto vypadá „čajový sáček“ s čerstvě sklizeným lístkem na hromadný čaj (nejen zde poupata)
A zde je to stejné po zpracování ve výrobě
Ekonomika je dále jednoduchá: z asi 5 kilogramů zelených výhonků se získá asi 1 kilogram suchého čaje. To znamená, že na sběr surovin je vynaloženo pouze 1000 2000 rublů. Plus pronájem pozemků, plus práce s pěstováním keře, zalévání, hnojiva, palivo pro přepravu – a nyní rostou náklady na čaj z pole Krasnodar na asi XNUMX rublů za kilogram.
Proč je potom Krasnodarský čaj levnější?
– Za prvé, můžete sbírat nejen horní list, ale o něco nižší a stopku. A to ne ručně, ale strojově, to znamená velmi zhoršit suroviny, ale také velmi zlevnit svoz.
– Za druhé, v afrických zemích je práce i pěstování čaje mnohem levnější. Výrobci proto často nakupují suroviny v jiných zemích a pak je míchají s místním čajem. Ve skutečnosti v regionálním standardu “Krasnodar Tea” od roku 2019 se povolený podíl čaje pěstovaného v regionu zvýšil na 50%. A to z dobrého důvodu: někteří výrobci mohli dobře namíchat krasnodarský čaj a extrémně levný africký čaj v jakkoli velmi zajímavých poměrech, takže mírně upravený africký čaj skutečně šel do prodeje. Asi ho dobře znáte i skoro ze SSSR. Ano, s největší pravděpodobností jste pili čaj z Keni nebo Tanzanie, kde se potulují žirafy a nosorožci.
Proč je čaj v Africe levnější? Samozřejmě kvůli levnější pracovní síle. Ale nejen: keř je stálezelený, a proto dává výhonky neustále, zatímco je v noci teplo. Ve stejné Keni zima jako taková není, ale v Rusku ano. To znamená, že plodiny můžeme sklízet pouze od května do září. Mimochodem, májový čaj – první kolekce – je chuťově obzvláště jasný. Ale téměř není nutné ošetřovat keře před škůdci: každý rok jsou v lednu resetovány na nulu.
Čaj v zásadě může růst pouze v subtropických zónách, takže v SSSR byl pěstován v Gruzii a Krasnodaru. Navíc se nevešel jen tak jakýkoli keř: stejně zmrzly. Zkoušeli různé. Nejhouževnatější keře byly objednány z různých provincií Číny, Indie a dalších zemí a začaly přecházet.
Ukázalo se, že čím je keř mrazuvzdornější, tím menší úrodu dokáže přinést na hektar. Důsledný výběr však přesto přinesl výsledek: ukázalo se, že průměrný výnos dosáhl 10–13 tun na hektar za rok se zimami až -20 stupňů. Tak se objevil klon č. 257, známější jako odrůda Colchis – na počest údolí Colchis v Georgii. Velmi slibný sovětský čaj, vítězství biologů těch let. V SSSR bylo jen velmi málo čajových pozemků, takže bylo důležité dostat výnos na úroveň, kdy bylo pro farmáře výhodnější pěstovat čaj, a ne něco jiného.
Ale v Krasnodaru je klima stále přísnější než v Gruzii. Keře trpěly silným suchým větrem, listy se spálily, zkroutily a zhrubly. Šlechtění přineslo několik odrůd s nižšími výnosy, ale nedošlo k ideálnímu výsledku. Již při západu slunce zahájil SSSR program genových modifikací prostřednictvím nekontrolovaných mutací a následné selekce. Semena byla vystavena radiaci a ošetřena chemickými mutageny. Nevíme, jak to skončilo: kvůli rozpadu SSSR už není historie „Čaju čarodějů“ známá.
Stránka z knihy „Čajová kultura v SSSR“ 1989
Čajové plantáže po rozpadu SSSR začaly upadat. Na stejných pozemcích v Gruzii poskytovala kukuřice farmářům velký užitek a čajové keře byly vykořeněny. Pokud v 50. letech byly téměř všechny vhodné půdy s kyselou půdou na území Krasnodar pod plantážemi, nyní je dobře pěstována, pokud je třetina z nich.
Některé plantáže prostě zůstaly opuštěné a zarostlé trávou. Ale v posledních letech byly znovu oživeny. Restaurování tapiserií trvá 5-7 let. Výsledek můžete vidět sami, například se konají hromadné exkurze do polí Matsesta. Dopravují je tam autobusy ze Soči. Mimochodem, můžete tam vidět i docela velkou továrnu na čaj:
Egor si pronajal několik polí se starými keři. To je plus i minus: z více než 50letých keřů je čaj ceněn výše než obvykle, zvláště pokud se těchto 60-70 let ke keři nikdo nepřiblížil s hnojivy.
To znamená, že na takovém materiálu bylo možné oživit elitní čaje – právě ty, které byly v SSSR ručně sbírány pro komunistickou stranu a dodávány na Stalinův stůl. Vlastně proto nazval svou hlavní odrůdu – „rudý stalinista“.
Zde můžete vidět “lysé skvrny” – místa, kde lze vysadit mladé keře
Na druhou stranu takové keře rostou pomaleji a nebudou reagovat na hnojiva naplno. Gobelíny je možné omladit, ale bude to trvat několik let a pozemek je pronajatý: neví se, co s ním bude, možná nebudou obnoveny. Zemědělci proto prozatím zaplňují mezery na svých polích sazenicemi čajovníku a staré keře z 50. let nechávají k ručnímu sběru.
Ve skutečnosti již znáte historii čaje dále: ruční sběr Krasnodarského čaje nebude stát méně než 400 rublů za 100 gramů v obchodě, takže farmáři vyrábějí vysoce kvalitní čaj pro znalce.
Tento mech roste na starých keřích
Masoví výrobci samozřejmě míchají suroviny s africkými, využívají strojní montáž, pokud možno pracují s novými keři a hnojivy.
V Rusku pijeme převážně černý čaj. Je tomu tak již od prvních kontaktů s Čínou: s největší pravděpodobností je faktem, že je dobře zachovalý. Za pár let v krabičce na černý čaj nebude nic, ale zelený čaj ztratí své vlastnosti. Mimochodem, zelený i černý čaj jsou stejné listy, jen tepelně zpracované jinak.
V Ruské říši byl zvláštní vztah k čaji. Pokud se například někdy dostanete do muzea Čajkovského domu, uvidíte velkou čajovou krabici. Byla zamčená klíčem a hostitelka vždy nosila klíč na krku:
Čaj byl vynášen pouze pro speciální hosty, protože kilogram při dnešních cenách by stál asi milion rublů, to znamená, že jeden čajový dýchánek stál 10-15 tisíc moderních rublů.
Faktem je, že první čaj jsme dostali již v roce 1689 z Číny. První karavany projíždějící Kjachtou trvaly 10-12 měsíců, díky čemuž byl čaj velmi, velmi drahý. Ale již v devatenáctém století se čaj stal dostupným téměř pro každého. Pokoušeli jsme se ji zasadit od roku 1833, ale téměř 70 let se mýlili: někdy si vybrali odrůdu ne na zimu, někdy ji špatně zalili, pak expedice v roce 1896 dodala 130 liber semen (více než 2 tuny) , a pak se ukázalo, že je v Číně schválně polévali vařící vodou, aby nekynuly.
A Krasnodarský čaj začal takto, zde je Zaitsevova poznámka:
„Obyvatelé Solokh-Aul nového osadníka I.A. Koshman byl nazván výstředníkem, když viděli, že na svůj pilně rozkopaný pozemek sází místo brambor, cibule a zelí jakési bezprecedentní tmavě hnědé koule.
Tyto kuličky už znáte.
Farmář na velmi jasném příkladu dokázal, že čaj může růst i na našich pozemcích. Objevovalo se stále více řemeslných výrobců. A v roce 1936 se objevila první průmyslová plantáž. V roce 1949, po válce, byla výroba čaje značně rozšířena.
Přirozeně, moderního čaje z Krasnodaru není dostatek pro každého: pokrývá potřeby země jen z několika procent (podle předpandemických údajů). A pijeme hodně čaje: průměrná spotřeba čaje za rok je 1,38 kilogramu na osobu. Více než my na hlavu je spotřeba jen v Turecku (kde se vaří velmi silně), v Irsku, Velké Británii a Íránu. Čaj se proto přirozeně kupuje v Číně, na Srí Lance, v Indii a tak dále. A i kdybychom kompletně osázeli všechny pozemky vhodné pro pěstování čaje, stejně pravděpodobně nepokryjeme ani 10 % domácích potřeb.
Nyní si zhruba dokážete představit, jaký čaj pijeme. A dnes s námi byli Sergei Gordienko (dovozce čaje) a Yegor Matchak (farmář).
Názor cestovatelů
Irina Polishchuk: Šli jsme v květnu před rokem. Líbí se mi to. Vlakem jsme dojeli do Matsesty, kde jsme autobusem dojeli na sběrné místo – obchod s kavárnou. Šli jsme na tyto plantáže, všechno nám ukázali, řekli, klidně chodili, přivedli nás do fungující výroby a zpět. Šli jsme do sálu, kde promítali film o čaji, dali nám ochutnat několik druhů, udělali nám drobné dárečky. Můžete si dát něco k snědku a koupit si své oblíbené čaje.
Lidé odedávna dbali na extrémní odolnost čajovníku a jeho relativní nenáročnost. Čajový keř může růst na chudých, dokonce téměř kamenitých půdách, na skalách mírně poprášených vrstvou zeminy. Čaj snáší různé klimatické podmínky: atmosféru „parní lázně“, tropická vedra, sněhovou pokrývku, mrazy až minus 20 °C a pětiměsíční zimu.[1]. Čaj není náchylný k „epidemickým“ chorobám, které jsou tak nebezpečné pro ostatní tropické a subtropické plodiny a které zcela devastují plantáže kávy, hroznů atd. Čaj konečně není choulostivý, v tomto ohledu je úplným opakem kakaový strom (onemocní z jakýchkoli teplotních výkyvů nebo náhodného poškození a zem kolem něj se musí doslova třít rukama, dokud se nezmění v chmýří). K tomu všemu je čajový keř mimořádně odolný – může žít a plodit sto i více let.[2].
Pravda, ekonomický život čaje je třeba odlišit od biologického života čaje. Praxe ukázala, že čajový keř po určité době snižuje množství a částečně i kvalitu svých „produktů“ – listů. Proto se má za to, že je ekonomicky výhodné chovat čajový keř v údolích po dobu 40-50 let a na svazích po dobu 60-70 let. To je ekonomická životnost čaje. Na Srí Lance tak byly po 70-80 letech existence zcela zničeny (vykáceny) nádherné horské plantáže. Dvě procenta plantáží jsou nyní každý rok remortgated. Tím je zajištěna kontinuita existence plantáží vždy v nejaktivnějším věku, zralých k plodům.
Průměrná délka života čajového keře na plantáži se tedy v průměru rovná délce života jedné generace lidí.[3].
Aby čajový keř nebyl jen rostlinou, ale výnosným ekonomickým objektem, tzn. K tomu, aby mohl podávat čajové lístky, nutně potřebuje kromě tepla ještě jednu nepostradatelnou podmínku – vlhko, vlhko a zase vlhko. Čaj navíc miluje vlhkost ve dvou formách: za prvé vysoká vlhkost vzduchu, atmosféra dobře vytopené lázně; za druhé vlhkost ve formě srážek, v podobě časté a vydatné zálivky. Ale čaj nemůže tolerovat sebemenší stagnaci vody pod kořeny; měly by se umýt vodou, ne vodou. To je důvod, proč čaj šplhá po horských svazích, strmých terasovitých kopcích, kde může voda rychle stékat dolů, aniž by se zdržovala.
Čaj je vyšlechtěn výhradně pro své listy. A sklízejí se tolikrát do roka, kolik čaje v dané oblasti roste. V tropických zemích, v Indonésii, na Srí Lance, v jižní Indii (Madras), kde je vždy léto a čaj roste nepřetržitě, se čajové lístky sklízejí na plantážích po celý rok. V severovýchodní Indii (Assam) sběr trvá 8 měsíců (od dubna do listopadu), dále na sever v Číně čtyřikrát až dvakrát ročně (od dubna do září) v závislosti na pěstitelské oblasti, v Gruzii a Ázerbájdžánu čaj se sklízí každých 10-20 dní od dubna do září nebo od května do října (Lankaran). Ale hlavní sklizeň v Gruzii stále probíhá v květnu (až 40-45% sklizně). V tomto případě se nesbírá celý list, ale pouze nejkřehčí, nejmladší, měkké a šťavnaté listy, které právě rozkvetly, a někdy ještě nerozkvetlé poupě na špičkách výhonu. Tyto první dva nebo tři listy s částí stonku, na kterém jsou připevněny, stejně jako poupě horního listu, které ještě nevykvetlo, se souhrnně nazývá flush.
V některých zemích, například v jižní Indii, se sbírají i nálevníky čtyřlisté. Záblesky jsou odtrženy, jakmile se objeví, aniž by jim umožnily přerůst nebo zhrubnout. Celkově tvoří poměrně malé procento listů čajového keře. Takže ve čtvrtém roce života keře, kdy se z něj vyrábí první sklizeň, se obvykle odstraní asi 200 g splachů. Počet spláchnutí na kilogram čerstvého listu se však u čajových agrotypů liší: může jich být 1500 nebo dvakrát tolik.
Dříve se v Číně s tradiční metodou pěstování čaje sklizeň z keře, který nabyl standardní formy, kvantitativně rok od roku neměnila. V současné době, v důsledku různých agrotechnických opatření uplatňovaných na čajových plantážích ve všech zemích produkujících čaj, výnosy čaje vzrostly a pohybují se v závislosti na pěstitelských oblastech a agrotypech od 2 do 12 tisíc kg zeleného listu na hektar.
V Gruzii byl před revolucí výnos čaje jen 400 kg na hektar za rok, nyní je průměrný výnos 4 tisíce kg. A dá se zvýšit až na 10 tisíc kg, ale kvalita čaje a jeho síla klesá.
V Indii, v Assamu, je průměrný výnos čaje 5,5 a maximum je 12,5 tisíc kg na hektar. Ale v jiných oblastech Indie produkujících čaj je výnos mnohem nižší: v Západním Bengálsku je to 2,5-3 tisíce kg a v jižní Indii (Madras) nepřesahuje 2,7 tisíce a v suchých, nepříznivých letech dokonce klesá. nižší a v nejpříznivějších a na nejlepších plantážích nikdy nepřekročí 5-6 tisíc kg (průměr je 3,5 tisíce kg).
Naopak na Srí Lance jsou výkyvy ve výnosu čaje extrémně malé – od 7 do 7,5 tisíce nebo ve vzácných případech 7,75 tisíc kg, což se vysvětluje srovnatelnou homogenitou půdních a klimatických podmínek.
Zajímavé je, že kultivace půdy kolem čajovníku a aplikace minerálních hnojiv pro něj nejsou příznivé. Samozřejmě aplikace minerálních hnojiv v kombinaci s dalšími agrotechnickými opatřeními zvyšuje výnos čaje, tzn. pomáhá zvýšit hmotnost čajového listu, ale zároveň způsobuje pokles jeho aroma, hustoty a dalších ukazatelů kvality. Například v Indii se půda na čajových plantážích ani nekypří. Čajový keř reaguje s vděčností na tento typ péče, který nedovolí zasahovat do jeho přirozeného života a zároveň výrazně zlepšuje vnější podmínky jeho růstu. Příkladem takové péče může být zastínění plantáží výsadbou speciálních stínících stromů vedle čaje – albízie a dalbergie.
Tyto bobovité stromy současně nasycují půdu dusíkem a hnojí ji. Navíc jejich kořenový systém, umístěný ve zcela jiné půdní vrstvě, hluboko pod kořenovým systémem čajových keřů, jim nejen nepřekáží, ale jakoby je podporuje, vyživuje a dokonce pro ně zadržuje vodu, což čajový keř lze použít v období sucha jako zálohu. Stínové stromy plní i další funkce: chrání čaj před větrem, před pálícím sluncem, pod jejich korunou se vytváří speciální skleníkové mikroklima, při silných tropických deštích opatrně rozstřikují vodu na keře čajovníku a nakonec chrání čajový keř před prach a zahalí ji příjemnou vůní jejích květin, listů a dokonce i dřeva. Není divu, že stínové stromy mohou zvýšit výnos čajových keřů 2-3krát.
Ještě více než množství se mění kvalita čajového lístku se změnou vnějších podmínek (počasí, vlhkost, světlo atd.). Proto se i při konstantních sklizních z hlediska kvantitativních ukazatelů může kvalita čaje každým rokem a dokonce i několikrát za sezónu měnit a měnit. Proto lze kvalitu čaje upravit tak, aby se zlepšila.
Aby bylo shromažďování nálevů pohodlnější, je čajový keř prořezán, aby nemohl přesáhnout určitou velikost (ne vyšší než 80 cm)[4]a formou, tzn. dávají určitý tvar – horizontální nebo stolní (v Indii, na Srí Lance a dalších zemích) a polooválné, kulovité. křovinatý v Gruzii a Ázerbájdžánu. Pravidelné nebo lehké prořezávání čajového keře se provádí ročně, ale navíc každých 20–25 let se provádí takzvaný silný řez, jako by keře omlazovaly.
