Hrášek od pradávna se jedly v Rus. Rusové po mnoho let považovali hrách za své národní jídlo a věřili, že se pěstuje pouze u nás. Ostatně ne nadarmo se objevila slavná věta „I za carského hrachu“.
Hrách zná každý, ale ne každý ví odkud se hrách v našem životě vzal. Pojďme zjistit, odkud se tento kulatý produkt vzal a jak jsme ho získali, a také to zjistíme pár zajímavých faktů o hrášku.
Z hrachu se odjakživa připravovala spousta jídel a připravuje se dodnes. Mnoho lidí si ji kupuje v obchodech v sušené a konzervované podobě, majitelé pozemků si ji každé jaro vysazují na záhony a pak čerstvou používají.
Kde se objevil první hrášek?
Kde, kdy a jak se hrách objevil, nikdo nedokáže s jistotou říci. Ani rukopisy, ani vykopávky neuvádějí přesné datum. Ale předpoklady samozřejmě existují a existuje několik možností pro takové hypotézy.
Nejčastější názor je, že poprvé se hrách objevil na východě, kde ho lidé poprvé vyzkoušeli. Střední Asie také sdílí toto místo na stejné úrovni s východem. Má se za to, že hrách se v těchto dvou částech mohl objevit poprvé, ale tento názor není zatím spolehlivě potvrzen.
Ale na území poblíž Barmy a Thajska byla přítomnost hrachu potvrzena vykopávkami. Na území mezi těmito státy byl nalezen hrách. Hrách, který se tam našel, měl slušné stáří, jeho výskyt se tam datuje do roku 9750 před naším letopočtem. Přirozeně to byla planá rostlina, lidé ji tam nepěstovali. V těchto letech se na tomto území pouze sbíral a jedl hrách.
Předpokládá se, že odtud se hrách dostal na území moderního Iráku, kde byl nalezen během archeologických vykopávek. Ale co se týče stáří, hrách se říká, že je „mladší“ a jeho výskyt se tam datuje asi 6000 let před naším letopočtem. Co se neshoduje s popisem rostlin v visutých zahradách Babylonu, hrách tam popsán není, ale vykopávky potvrdily, že tam byly již v těch letech.
Existuje také názor, že na území Středomoří a Dálného východu se stala první plodinou, kterou lidé začali pěstovat v blízkosti svých sídel.
Hrách se objevil mezi Řeky a Římany v roce 400 nebo 500 našeho letopočtu. Potvrzují to již spisy, které popisují, jak se v ulicích Atén prodávala horká hrachová polévka, kterou si lidé kupovali pro osvěžení. Ale zůstává nejasné, odkud se tam vzal, předpokládá se, že tam přišel z území moderního Švýcarska nebo Indie, ale potvrzení této domněnky nebylo nalezeno.
Aptius, autor první kuchařky, popisuje recepty na vaření hrachu. Tato kniha popisuje 9 receptů na její přípravu a na tehdejší dobu překvapivě i s podrobným popisem přípravy.
Už ve 13. století se hrách stal oblíbenou plodinou Francie, kde ho pěstovali v poměrně velkém množství a připravovali z něj poměrně velké množství pokrmů. Jedli to jak chudí, tak šlechtici. Pro svou velkou nutriční hodnotu byl oblíbený zejména mezi chudými lidmi.
Hrách v Rusku
Na Rusi se hrách objevil kolem 6. století před naším letopočtem. Během archeologických vykopávek byl hrách nalezen na území moderní Ukrajiny v oblasti Charkov. Jak se tam pěstovala a využívala, se nepodařilo zjistit, snad to tam přinesli kočovníci, je také dost možné, že to byla divoce rostoucí rostlina.
Kolem 7. století našeho letopočtu se hrách nacházel již na území moderního Běloruska, v Minské oblasti. Byly nalezeny důkazy o existenci hrachu v životě lidí.
Dokumentární potvrzení pěstování hrachu na Rusi pochází z roku 1674, existují písemná potvrzení, že se hrách v té době pěstoval a největší množství hrachu se tehdy pěstovalo v provincii Jaroslavl.
Hrách si na Rusi získal největší oblibu již v 18. století. Ve druhé polovině 18. století se již pěstoval na celém území, pěstoval se ve velkém na polích i v malých zeleninových zahrádkách. Do této doby už úplně všechno vyrostlo a snědlo hrách.
Zajímavá fakta o hrášku
Na území Rusi do konce 18. století lidé oceňovali všechny výhody nutričních kvalit této kultury. Hrách v pravém slova smyslu „šel“ po všech ruských cestách. Byl vysazen podél cest, dělali to proto, aby si ti, kteří byli na cestě, mohli zakousnout hrášek a posílit svou sílu. Takže hrách na cestě prošel celou Rus a dostal se do každého kraje.
Ve staré Rusi byl dokonce svátek hrachu, říkalo se mu „Den hrachu“. V tento den si lidé dávali hrách, všichni ho pěstovali. Věřilo se, že pokud na zahradě poroste hrách, bude v domě blahobyt, dobytek bude plodnější a bude lépe růst a celé hospodářství bude vzkvétat a množit se.
Dříve v Rusku bylo zvykem pálit podobiznu smrti o masopustu a postu. Takový strašák se vyráběl ze sušených vršků hrachu, sklízel se od léta právě na pálení v podobě strašilky o prázdninách.
Jednou hrách potopil velkou zaoceánskou loď Dněpr. Tento příběh se stal, když tato loď převážela v nákladovém prostoru spoustu hrášku, loď narazila do útesu a bok byl poškozen dírami. Poškození lodi mohlo být dobře opraveno a zachráněno, kdyby nepřevážela stejný hrách. Voda se dostala do podpalubí, velmi rychle vyživila suchý hrášek, který zase velmi rychle začal bobtnat a výrazně se zvětšovat. Hrách přibylo natolik, že se loď doslova roztrhla, bok lodi byl tak poškozený, že už to prostě nešlo opravit. Hrách se tak stal bombou, která roztrhala obrovskou loď na kusy.
Ve Francii v 16. století existovalo jedno jídlo z hrachu, které jedli všichni obyvatelé stejně, bylo zvykem dávat stejné jídlo jak na stůl krále, tak na stůl chudých. Byl to hrášek, který se smažil na sádle.
Známý Thomas Jefferson měl velmi rád hrášek. Na území svého panství dokázal vypěstovat více než 30 odrůd hrachu.
V Německu v 19. století byl hrách neuvěřitelně populární. Konzumoval se téměř denně, Němci z něj vařili neuvěřitelné množství jídel. Byl tak oblíbený, že se pro vojáky německé armády vyráběly hrachové klobásy. Tato hrachová klobása byla mezi vojáky natolik oblíbená, že se až do samého konce druhé světové války vyráběla pro německou armádu.
V roce 2005 byl v Británii proveden průzkum populace o tom, jaký produkt mají nejoblíbenější, hrách se v tomto hodnocení umístil na čestném 7. místě, což potvrzuje britskou lásku k hrášku.
V letech 2004-2005 prováděl Institut biologických věd Ruské akademie věd experimenty na pěstování rostlin v nulové gravitaci. Za takových podmínek se ukázalo, že pěstuje několik druhů hrachu najednou.
Od roku 1969 se v Anglii ve městě Wicham každoročně konají soutěže ve střelbě na hrášek. Soutěž je jako hra v šipkách, ale místo šipek je tu hrášek. Samotný terč se neliší od terče používaného pro šipky a není větších rozměrů. Pro soutěže se terč voskuje velmi silně.
Každý ví, že dnes je otázka ekologie velmi akutní. Pomocníkem se zde tedy stal hrách, pomocí hrachového škrobu se dnes z hrachu vyrábějí bioplasty, které jsou schopné rozkladu.
Luštěnin je na světě spousta, ale mezi nimi se dá z hlediska obsahu bílkovin nazvat Králem. Hrách má ze všech luštěnin nejvyšší množství bílkovin na 100 gramů výrobku.
Hrách, který vyrostl na vaší zahradě, bude vynikajícím přírodním hnojivem. V místě, kde vyrostl, je minerálního dusíku hodně, a to až 100 gramů na 1 metr čtvereční půdy. To je poměrně hodně, a pokud na místě zasadíte hrách, pak příští rok může být na tomto místě zasazena další plodina a toto hnojivo bude stačit pro růstovou sezónu.
V zemích tzv. „Nového světa“ vysadil první hrách nikdo jiný než Kolumbus. Stalo se to již v roce 1493.
Hrách jsme zvyklí říkat jinak než hrách, ale tento název se objevil už velmi dávno, kdy si to nikdo přesně nepamatuje. Pochází ze slova „garshaty“, což znamená roztřepený. Tento název se objevil, protože hrách se dříve používal ve strouhané formě a používal se jako mouka.
V Číně je hrách velmi uctíván, kde je symbolem plodnosti a blahobytu.
Ne každý ví, že suchý hrášek lze skladovat velmi dlouho, totiž lze jej skladovat až 12 let a přitom se jeho nutriční hodnoty vůbec neztratí. Všechny jeho užitné vlastnosti jsou plně zachovány.
Hrášek na svatbách
Na svatbách se často používají různé plodiny, jako například u nás se novomanželé sypou pšenicí nebo rýží. Takže v některých zemích se hrášek používá při svatebních rituálech.
Dříve v Rus, poté, co se mladí lidé oženili a poprvé vstoupili do jejich domu, byli u vchodu biti bičem upleteným z vršků hrachu. Věřilo se, že po absolvování takového rituálu budou mladí žít v prosperitě, míru a nedojde k cizoložství.
Takže třeba Poláci na svatbě se bez hrachu vůbec neobejdou. Je to hlavní jídlo na svatebním stole. S miskou takového pokrmu v ruce je dokonce speciální tanec.
V Česku to také nebylo bez hrachu. Mláďata byla zasypána hráškem. Poté byly prozkoumány šaty a hrách nevěsty, které byly dobře zapíchnuté v šatech, rozloženy na misku, pak byly spočítány. Věřilo se, že kolik hrášku uvízlo v šatech nevěsty, tolik dětí bude v rodině.
Čarodějové na svatbách v dávných dobách prováděli různé rituály s pomocí hrášku. Mluvili hrášek na neplodnost ženicha. S pomocí hrachu a spiknutí oddělili nevěstu a ženicha v předvečer svatby. Také s pomocí takových rituálů byla nevěsta před svatbou tlačena k zradě a tak dále.
Hrách a legendy
Existuje legenda, že Cicero byl takto pojmenován kvůli této rostlině. Cicero – z latiny se překládá jako hrách. Jeden z příbuzných slavné osoby zapojené do příběhu měl na nose poměrně velký krtek, který vypadal jako hrášek, a proto se objevilo toto příjmení. Sám slavný Cicero, aby zachytil vzpomínku na shodu příjmení s hráškem, objednal u jednoho mistra stříbrný pohár. Na poháru bylo vyryto jeho jméno, jmenovitě Mark Thulius, ale příjmení bylo nahrazeno podobiznou hrachu. Legenda také říká, že své příjmení dokonce písemně nahradil obrázkem hrachu.
Existuje také legenda o samotném výskytu hrachu na zemi. Existují tři takové legendy.
První legenda je spojena s Adamem. Říká, že když se Bůh na Adama a Evu rozhněval a vyhnal je na zem, Adam se ze všech sil snažil na ní vypěstovat alespoň něco. A když znovu oral půdu, začal zoufale plakat, jeho slzy spadly do země a vyklíčily a na tom místě vyrostl hrách a pomohl Adamovi a Evě přežít.
Druhá legenda je spojena s Matkou Boží. Tato legenda vypráví, že když se Bůh rozhněval na lidi za jejich hříchy, seslal na lidi hrozný hlad a nedal jim úrodu. Matce Boží bylo lidí velmi líto a při pohledu na ně z nebe velmi plakala, hleděla na to, jak lidé hladoví a umírají hlady. Její slzy padaly na zem a v místech, kam slzy dopadaly, vyrašil hrách, tak ho Matka Boží dala lidem a ti jedli hrách, prchající před hladem.
K bohu Thorovi se váže také legenda. Jakmile se velmi rozzlobil na lidi za neposlušnost, poslal hrách na zem jako trest za neposlušnost. A udělal to tak, že poslal své draky, aby pokryli všechny studny lidí hráškem, aby je připravili o vodu. Draci plnili svůj úkol velmi špatně, shazovali ho všude, co jim stálo v cestě, polovina hrachu padla na úrodnou půdu. Hrách naklíčil a dal lidem jídlo navíc. Lidé tuto rostlinu z vděčnosti zasvětili Tóře a jedli ji pouze v den Tóry, a to ve čtvrtek. V jiné dny se nepoužívalo, aby se Bůh nerozhněval.
Hrách je opředen mýty, legendami a dokonce i různými okultními rituály. V životě lidí se objevuje již velmi dlouho. Ale navzdory celé své historii nikdy nepřestane být součástí našich životů a lidé budou jíst po mnoho staletí a mít z toho spoustu potěšení a užitku.
