Vrba je jedním z těch stromů, které znají téměř všechny národy. Znamení, přísloví a rčení o ní přetrvaly až do našich dob a lektvary, amulety a věštění z vrby jsou i dnes nepoužitelným atributem magie.
Podle starší Eddy byla první žena stvořena z vrby. Vzhledem k blízkosti vrby k vodě je tento strom spojován s runou Laguz.
Keltové zasvětili vrbě období od 1. do 10. března a od 3. do 12. prosince.
V Egyptě se na pohřebních hranicích pálily vrbové větve.
Řekové zasvětili vrbu bohyni čarodějnictví Hekaté.
A Římané ji považovali za léčivou rostlinu, schopnou zahnat potíže a neštěstí. K tomu našli strom s dutým kmenem, postavili se do něj a seslali příslušná kouzla.
Na Ukrajině je vrba oblíbeným stromem lidové poezie, symbolem setkání a datlí. Pod ní se konaly vojenské rady kozáků.
Vrba se pro křesťany stala symbolem jednoho z nejvýznamnějších svátků křesťanského kalendáře – Palmové, a pro nás – Květné neděle, která předchází Velikonocům. Vrbové ratolesti požehnané v kostele bylo možné uchovávat doma po celý rok. Věřilo se, že chrání dům a jeho majitele před problémy, nemocemi a nehodami.
Slované považovali vrbu za posvátný strom, symbol kontinuity života. Právě tento strom symbolizoval pohanského boha Yarilyho. Dodnes se zachoval zvyk jednou ročně, v noci Ivana Kupaly, na počest boha slunce, ozdobit vrbu květinami a zapálit v její blízkosti ohně. Na konci prázdnin byly na dvorcích vysázeny vrbové větve. Náhrdelníky a náramky se vyráběly z vrbové kůry.
V severní Anglii dívka, která chtěla zjistit, koho si vezme, vzala do levé ruky vrbový proutek nebo proutek, tajně odešla z domu a třikrát proběhla kolem vrby se slovy: „Ty, který mi budeš věrný, pojď chyťte se za druhý konec.” Na konci třetího kruhu se jí zjeví duch jejího snoubence, který se drží druhého konce tyče.
Věnce upletené z tenkých vrbových větví jsou známé jako kouzlo lásky. Dívky nechaly na cestě věnce, po kterých měl jejich vyvolený projíždět. Tímto způsobem se snažili uhranout svého milého. Do švu oděvu byl všit vrbový proutek, který měl muže držet. Dalším běžným způsobem, jak udržet manžela v rodině, je opletení nohou manželské postele tenkými vrbovými větvemi. Do nápoje se přimíchával odvar z listů pro milostná kouzla. Nápoj ale zhořkl.
Dívky přemýšlely, kdo se stane jejich manželem. Poté, co strávili celý den v tichu, šli večer (za svitu měsíce) k řece a každý měl s sebou jeden nový pohár. Utrhli dva listy z vrby a naplnili hrnky vodou a hodili je do vody. Pokud poblíž padlo listí, znamená to, že se dívka brzy vdá.
Vrbové proutky byly používány k věštění skytskými věštci.
Vrbové větve jsou lékem proti zlému oku. Vrba má zvláštní vitalitu a spolehlivě chrání před zlými duchy.
V Číně existuje mnoho zajímavých tradic a magických rituálů spojených s vrbou. Jeden z nich se věnuje vyvolávání deště a uklidňování přírodních katastrof souvisejících s vodou.
Japonci také zbožňují vrbu. Jeho ladné tenké větve v nich vyvolávají estetické pocity. Japonci považují vrbu za strom smutku, slabosti, něhy, dívčí milosti, klidu, potřeby stálosti a spojení. Japonci vše půvabné a elegantní přirovnávají k větvím smuteční vrby.
Mýty a legendy:
Podle Plinia rostla vrba poblíž jeskyně na Krétě, kde se narodil Zeus.
Strom pátého měsíce u Řeků je měsícem vrby, byl spojován s vodní magií bohyně Heliky (). Vrby daly jméno řece Helikon, která obtéká Parnas a je považována za posvátnou řeku múz, tedy triádu horské bohyně inspirace, jejíž kněžka tento strom využívala v čarodějnictví a magii tvorby deště. Proto je na chrámové malbě v Delfách zobrazen Orfeus, jak se opírá o vrbu a dotýká se jejích větví (Pausanias X. 30.3).
Akutní vrba. Název pochází z latinských slov sal – blízko, lix – voda.
Vrba se často nazývá vrba. Vrba byla mezi Slovany považována za posvátný strom, symbol kontinuity a stálosti života. Právě vrba symbolizuje staroslovanského pohanského boha Yarila. Dodnes se uchoval zvyk jednou ročně na Ivan Kupala na počest boha slunce ozdobit vrbu květinami.
V křesťanském náboženství existuje také církevní rituál, podle kterého se týden před Velikonocemi slavnostně požehná vrba a zasadí se její ratolesti.
Vrba má různé symbolické významy. Může působit jako světový strom nebo strom života a symbolizovat dlouhověkost a hojnost života. Ve středověké Evropě se mu říkalo strom zpěváků a básníků, protože se věřilo, že dokáže propůjčit výmluvnost. V Číně byly představy o ženské kráse a jaru spojovány s vrbou; Panovalo přesvědčení o schopnosti vrbových větví zavěšených na branách odhánět zlé duchy.
V buddhistické víře symbolizuje vrba mírnost a nástup jara. Jeho krásu, pružnost a křehkost opěvují velcí čínští básníci a ztělesňují je v obrazech vynikajících čínských umělců. Tento strom se stal také symbolem něžného pohlaví. Tenký pas ženy byl přirovnáván k vrbě.
Věštci vyráběli modly z vrbového dřeva, skrze které komunikovali se světem duchů. Buddhisté věřili, že vrbové větve pokropené vodou získaly očistné vlastnosti. Vrbové větve se zavěšovaly na dveře obytných domů, protože slibovaly dobro a štěstí. Ženy si do vlasů zapíchaly vrbové větve, které je chránily před zlými duchy, dodávaly jim ostrost zraku a chránily je před slepotou.
Vrba, symbol slunce a jara, je jedním z prvních stromů, které rozkvétají svými jemnými listy pod paprsky jarního slunce. Může růst téměř kdekoli, má zvláštní vitalitu a spolehlivě chrání před zlými duchy. Mezi vrbou, která se vyznačuje mimořádnou vitalitou, a sluncem, které každoročně překonává temnou sílu jin, která je jí nepřátelská, je něco společného.
O blahodárném vlivu vrby na lidský život kolovalo mnoho legend.
Jistý mladík, toužící získat akademický titul, pilně studoval pod starou vrbou konfuciánské knihy. Jednoho dne uslyšel jemné zvuky loutny. Mladý muž chtěl znát jméno neznámého hudebníka a nahlas se zeptal: „Kdo to hraje? “V odpověď byl slyšet hlas: “Jsem duch vrby.” A neviditelná ruka pokropila mladíka vrbovou šťávou. Poté hlas pokračoval: “V první zkoušce dosáhnete nejvyššího akademického titulu v říši.” A skutečně, předpověď vrbového ducha se splnila: mladý muž získal nejvyšší akademický titul.
Další legenda. Mladík si koupil portrét úžasně krásné dívky a pověsil ho na stěnu pokoje, kde trávil celé dny studiem konfuciánských knih. Často zíral na dívčin obraz. A pak jednoho dne, když se upřeně díval na portrét, dívka se usmála. Mladý muž, ohromen tím, co se stalo, poklekl před portrétem a prosil dívku, aby řekla slovo. “Kdo jsi? “ zeptal se třesoucím se hlasem. A jako odpověď jsem slyšel: “Jsem duch vrby, která roste ve tvé zahradě.” Mladý muž, ztracený v lásce, začal cizince prosit, aby se stal jeho ženou. Souhlasila pod podmínkou, že pro ni objedná speciální šaty. Když byl připraven, dívka opustila rám portrétu, aby přijala požehnání od rodičů mladého muže. Oblečená ve svatebních šatech se brzy stala věrnou manželkou mladého muže, který ji něžně miloval.
Desdemonina píseň o vrbě ze Shakespearova Othella.
Překlad N. Ogarev:
Ve stínu syquimora seděla chudinka a vzdychla:
Zpívejte o vrbě zelené!
Ruku na hruď, hlavu na kolena,
Zpívejte o vrbě, o vrbě, o vrbě!
Proudy sladké vody před ní, její haléře mumlaly,
Zpívejte o vrbě, o vrbě, o vrbě!
Spálené slzy padaly a kameny změkly,
Zpívejte o vrbě, o vrbě, o vrbě!
Zpívejte: vrba zelená musí být můj věnec!
Ubohá duše seděla a vzdychala u platanu,
Zpívejte všem vrbu zelenou:
Její ruku na prsou, hlavu na koleno,
Zpívej vrbo, vrbo, vrbo:
Čerstvé potoky protékaly kolem ní a šeptaly její sténání;
Zpívej vrbo, vrbo, vrbo;
Její slané slzy z ní padaly a změkčovaly kameny;
Zpívej vrbo, vrbo, vrbo;
Zpívej vše, vrba zelená musí být mou girlandou.
vrbový proutek uhasí špatné ohně, vydrží věčně, odstraňuje čakry podle myšlenky (kompletně mísí poznání sebe sama s tělem) sedíte a přemýšlíte a větvička byla nedávno zmíněna – a ta odstraní čakru a převrátí realitu vzhůru nohama, to znamená, že můžete sedět ve svém vlastním pokoji a vytvářet si svůj vlastní svět protkaný samotnou větvičkou kolem těla, obecně práce s tělem. ráda prolézá očima a roste a já nevím jak, ale prostě s ní relaxuji. působí kouzla na tělo a relaxuje)
Guo, Rongrong. Obraz vrby/vrby v ruské a čínské kultuře / Rongrong Guo, Haiyun Yan. — Text: bezprostřední // Mladý vědec. – 2019. – č. 49 (287). – s. 579-582. — URL: https://moluch.ru/archive/287/64702/ (datum přístupu: 06.11.2023. XNUMX. XNUMX).
Od pradávna je strom úzce spjat s existencí a vývojem lidstva. Mezi mnoha stromy má vrba/vrba mezi ruskými a čínskými národy bohatou symboliku. Její obraz je úplný a živý v obou kulturách. Účelem tohoto článku je zvážit obraz vrby/vrby v ruské a čínské kultuře. Pokusíme se odhalit obecné i specifické rysy obrazu vrby/vrby.
Klíčová slova: obraz vrby, vrby, ruské a čínské kultury, srovnávací analýza.
Dřevo a lidstvo spolu souvisí, člověk už dávno ví, že si své přežití zajišťuje získáváním přírodních zdrojů. Rusko a Čína jsou bohaté na lesní zdroje, postupem času Číňané a Rusové mají ke stromům hlubší porozumění a cit a mezi oběma národy vzniká kult stromů. Starověcí lidé věřili, že bohům patří vše na světě, a stromy, stejně jako lidé, jsou stvoření s emocemi, myšlenkami a dokonce i jazyky. Kvůli kultu stromů lidé přikládají stromům velký symbolický význam a hluboké kulturní konotace. Mezi nimi zaujímá slavné místo vrba/vrba. Srovnávací analýza ukazuje, že obraz vrby/vrby má bohatou symboliku v ruské i čínské kultuře, ale existují podobnosti i rozdíly.
V dávných dobách Slované uctívali vrbu v souvislosti s kosmologickými představami o ní jako o světovém stromu/stromu života [1, s. 80]. Ruský lidový mýtus říká, že vrba je biblickým ztělesněním zakladatelky lidstva Evy. Bůh položil vrbovou větev k Adamovi během jeho spánku, načež se vrbová větev proměnila v Evu. Název “Ева“ pochází přesně ze slova „vrba” Jak je vidět z mýtu ruského lidu, objevuje se asociace podobností mezi ženským a rostlinným rozmnožováním. Eva však snědla ovoce ze stromu poznání dobra a zla a oddělila je od Adama. Za porušení Božího příkazu byla Eva vyloučena z rajské zahrady. Zápletka ukrajinského mýtu je považována za zajímavou: Bůh znovu proměnil Evu ve vrbu, poté z jeho žebra stvořil Adamovi novou manželku [2, s. 99]. Vrba se často vysazuje kolem křesťanských hřbitovů, protože se snadno šíří zapíchnutím větví do země, ale je těžké ji zničit, což z ní dělá symbol věčnosti a znovuzrození.
Vrba v ruské kultuře je symbolem pravoslavného svátku, Květné neděle. Když Kristus vstoupil do Jeruzaléma, byl přivítán palmovými ratolestmi. Po příchodu křesťanství na Rus se konal pozdravný svátek na počest vjezdu Páně do Jeruzaléma. V Rusku ale palmy nerostou, lidé si místo nich vybrali vrbové větve, proto se tento svátek v Rusku nazývá Květná neděle. Rusové věří, že v den svátku má vrba magickou moc, která přináší radost, energii a zdraví. Říká se, že vrba chrání lidi před nemocemi. Žena, která trpí neplodností, může jíst vrbové výhonky. Pomalu bičují dítě po zádech vrbovými větvemi, aby podpořili jeho růst. Kromě toho rolníci bičují dobytek vrbovými větvemi a házejí vrbové větve na pole. Vrba tak dodává dobytku a polím vitalitu, dobytek sílí a pole tloustne.
V křesťanství existuje symbolické spojení mezi vrbou a Ježíšovým křížem. Aby potrestali Ježíše za rouhání, Židé ho ukřižovali. Během tohoto procesu má strom dva zcela opačné obrazy, které jsou jak symbolem svatého stromu, tak symbolem utrpení a mučednictví. Nejprve, když byl Ježíš ukřižován nahý, vrba vylezla na kříž a zakryla Ježíšovo tělo před očima lidí. Za druhé, vrba byla použita jako „hřebíky/jehly“ pro ukřižování Ježíše [2, s. 104]. Ukřižovaný a vzkříšený Kristus ztělesňuje pravý strom života. V křesťanské ikonografii je kříž zobrazován jako strom života [3, s. 143].
V ruštině se říká: “Kde je voda, tam je vrba, a kde je vrba, tam je voda.” [4, str. 178] Willow miluje vodu a většinou roste u vody, takže může symbolizovat hranici mezi zemí a vodou. Svědčí o tom magický rituál „přenesení“ horečky na vrbu. Tradiční lékaři považují vrbu za prostředníka léčení. Pacient třikrát obejde vrbu se zapálenou svíčkou v pravé ruce a řekne: „Korunujeme groznici za vrbitsa“ (horku korunuji vrbou) [5, s. 104].
Jako první se po dlouhé zimě probouzí vrba. V myslích ruského lidu je symbolem jara a slunce a používá se při mnoha jarních svátcích. Slované považovali vrbu za symbol jarního boha Slunce Yarilo. Na jeho počest Rusko stále udržuje tradici zdobení vrb květinami a zapalování ohňů jednou ročně v noci Ivana Kupaly. To znamená zbavit se nemocí a chránit zdraví. Ruský lid věří, že ten, kdo udělá nejvyšší skok přes oheň, bude letos nejšťastnější. A pokud mladé manželské páry společně překročí oheň, zbytek jejich života bude šťastný.
V ruském jazyce existují takové stabilní fráze jako smutná vrba/vrba и smuteční vrba/vrba, ale proč je smutná a pláče? Odpověď najdeme v legendě o Ježíšově útěku do Egypta. Když byl Božím dítětem, jeho rodiče začali utíkat do Egypta. Cestou se schovávali do vrbových keřů, aby je nepronásledovali nepřátelé. Podle jedné ruské lidové legendy jako útočiště a ochránce vrba rozpřáhla ruce a přikryla malého Ježíška. Hluboce sympatizovala s Bohem Dítěte a bála se, že ho objeví nepřítel, trpěla a byla smutná. Fráze jsou tedy stanoveny v ruském jazyce smutná vrba/vrba и smuteční vrba/vrba.
V ruské i čínské kultuře symbolizuje vrba reprodukci a silnou vitalitu. Starověcí Číňané umístili svou plodnost na vrbu a snili o naplnění své touhy po prosperitě a blahobytu svých potomků. V knize “Luanzhouzhi” je napsáno: “Muži i ženy nosí vrbovou sponku, udělají vlaštovku z mouky, do dveří vloží vrbové větve, aby přivítali ptáčka Yuan.” (“男女簪柳，复以面为燕，著于柳枝插户，以迎元鸟。——《滦州志》) Zde je vlaštovkou rodinný pták Yuan. Slavný čínský spisovatel Guo Mozhuo (郭沫若) věří, že pták Yuan je symbolem mužských genitálií a setkání ptáka Yuan s vrbovými větvemi v podstatě znamená modlitbu za pohlavní styk [6, s. 328–329]. Číňané mají také přísloví: „Na Dušičky Čching-ming, kdo nenosí vrbové větve, se po smrti stane žlutým psem. (“清明不戴柳，死后变黄狗。”) “Na den Dušičky Qingming žena nenosí vrbové větve, její rudá tvář zešedne.” (“清明不戴柳，红颜变皓首。”) To znamená, že bez vrby se člověk nemůže znovuzrodit a bez vrby žena ztrácí svou krásu a mládí.
Dnes tato symbolika vrby dává vzniknout následujícím obrazným významům: ochrana zdraví a exorcismus, naděje na dlouhověkost a obrodu života. V severovýchodní oblasti Číny se každoročně začátkem června podle lunárního kalendáře koná „festival vrby“. Lidé namáčejí vrbu do vody a kropí jí ostatní, jak se říká, aby se vyhnuli katastrofě [7, s. 59]. Bohyně Guanyin z vrby (杨柳观音) je populárně uctívána mezi lidmi v Číně. Pravou rukou drží vrbovou větev a levou rukou drží láhev svěcené vody. Podle legendy může vrbová větev namočená ve svěcené vodě zahnat duchy a odstranit nemoci. V severovýchodní oblasti bude také pokračovat zvláštní pohřební tradice: uložení těla zemřelého do vrbového plotu a uložení těla na vrbu k oživení zemřelého pomocí síly vrby [8, s. 48].
Ve starověké Číně byly vrbové větve široce používány jako atribut modlitby za déšť, protože vrba často roste u vody. Kniha „Obecný čínský zvyk“ popisuje tchien-ťinský zvyk modlit se za déšť: „V Tchien-ťinu se během sucha farmáři modlí za déšť. Většina z nich nosí na hlavě vrbovou obruč a v ruce drží vrbovou větev.“ (“天津农人遇天旱之时，有求雨之举。求雨者，大都头戴一柳圈，手持一一一扟持一一扟持一一扟持丂风俗志》”) [9, s. 51]
V současné době se symbolický význam vrby vyvíjí následovně: předzvěst štěstí nebo budoucnosti. Na dolním a středním toku řeky Yangtze je velká pozornost věnována počasí během festivalu Qingming. Na Qingming Day farmáři předpovídají sklizeň na základě barev vrbových listů. Lidé říkají: „V den Qingming jsou listy vrby žluté, bude obtížné získat pšenici.“ („清明柳叶焦，吃麦用力挑。“) „V den Qingming jsou listy vrby zelené, bude být bohatá úroda obilí.” (“清明柳枝青,百谷又丰登。”)
Vrba v čínské kultuře symbolizuje touhu zůstat a doufat v další setkání. Když jsou odloučeni od přátel a příbuzných, je populární dávat vrbu jako dárek, protože v čínštině je výslovnost slova „vrba“ („柳“) podobná výslovnosti slova „zůstat“ („留“). Vrba byla poprvé zmíněna ve sbírce básní „Shijing“: „Když jsem šel dopředu, větve vrby se houpaly od větru. (“昔我往矣，杨柳依依。——《诗经》”) Iva dává náznak náklonnosti ke svým blízkým a touhu zůstat. Podobný obraz vrby existuje také v následujících čínských verších: „Ulomím tenkou větev vrby, na ni položím svou lásku.“ (“纤纤折杨柳,持此寄情人。”) „Réva posetá všemi květinami, zeptal jsem se kolemjdoucích, jestli byste se vrátili.” (“柳条折尽花飞尽,借问行人归不归。”)
Vrba v Číně také symbolizuje krásu dívky nebo ženy. Ženské tenké obočí je přirovnáváno k vrbovým listům: “Její tvář je jako lotos a její obočí je jako listy vrby; při vzpomínce na ni se nemohu ubránit slzám.” („芙蓉如面柳如眉，对此何须不泪垂。“) Měkký pas je přirovnáván k vrbové révě: „Za oknem elegantně tančí štíhlá vrba, jako pas patnáctileté dívky.“ (“隔户杨柳弱袅袅, 恰似十五女儿腰。”)
Srovnávání žen s vrbou však není vždy pozitivní. Musíme o tom mluvit o básníkovi Liu Yongovi (柳咏) z dynastie Song. Své dny trávil potulováním se po nevěstincích a vytvořil tam mnoho básní. Vrba je v jeho básních často spojována se životem prostitutek, s jejich krásou vzhledu a tanečními gesty. Od té doby vzniklo velké množství frazeologických jednotek, v nichž vrba znamená přeneseně nevěstky. Například „花街柳巷“ (hua jie liu xiang – doslova znamená: květinová ulice a vrbová ulička) znamená nevěstinec. “寻花问柳” (xun hua wen liu – lit. význam: hledat květiny a kupovat vrby)、”眠花宿柳” (mian hua su liu – lit. význam: spát mezi květinami, strávit noc ve vrbách, květinách a vrby znamenají prostitutky.) znamená trávit noci v nevěstincích.“ 水性杨花“ (shui xing yang hua – doslova znamená: plynoucí jako voda, létající ve větru jako květy vrby)、“残花败柳“ (can hua bai liu – lit. význam: uschlá květina a uschlá vrba) mluví o frivolní a padlé ženě.
Vrba je symbolem jara v obou kulturách. Na jaře jiskří zelení a vzbuzuje mezi básníky nadšení kreativity. Nejznámější a nejrozšířenější básně o vrbě jsou „The Willow Aria“ od básníka dynastie Tang He Zhizhang: „Vysoká vrba je oděna do zeleného jaspisu, dolů visí deset tisíc zelených větviček. Není známo, kdo vystřihl tenké listy, byl to jarní vánek února jako nůžky.“ (“碧玉妆成一树高，万条垂下绿丝绦。不知细叶谁裁出，二月春风崼埉の劥风崼垂下绿丝绦。不知细叶谁裁出，二月春风崼埉”㊥风崏崉垂下绿丝绦。不知细叶谁裁出) Básník srovnával vrbu s jaspisem, větvičky se zelenou nití a jarní vánek s nůžkami, animovaně znázorňující půvabnou postavu létajících vrbových větví v únoru, jasně naznačoval úzké spojení mezi vrbou a jarem.
Willow často vyjadřuje smutek a smutek, to je společný rys obou kultur. Hrdinka slavného románu „Sen o Rudé komnatě“ (《红楼梦》) Lin Daiyu (林黛玉) je smutná a sentimentální dívka. Autor Cao Xueqin jí dává tento obrázek: „V klidu je její tvář jako krásná květina odrážející se ve vodě; v pohybu je její postava jako slabá vrba proti větru.“ (“闲静时如姣花照水，行动处似弱柳扶风。——曹雪芹) Autor nakreslí obraz sentimentální a nemocné krásky, která u čtenářů vyvolává lítost.
Na základě výše uvedeného můžeme poznamenat, že vrba v ruské i čínské kultuře symbolizuje vitalitu a reprodukci lidstva, smutek a smutek a také zvěstovatele jara. Kromě toho ruský národ věří, že je to Světový strom nebo Strom života, zosobnění Evy, symbol Ježíšova kříže a pravoslavný svátek Květná neděle. V čínské kultuře byla vrba poprvé použita při rituálu modlitby za déšť a poté se stala symbolem ochrany zdraví a věštění. Vrba v Číně také symbolizuje mladou krásnou ženu a touhu zůstat. Obraz vrby/vrby je nedílnou součástí stromové kultury. Studium jeho obrazu v ruské a čínské kultuře má velký význam pro studium národní stromové kultury ruského a čínského národa.
- Parfilo T.I. Willow a jeho východoslovanská jména // Ruská řeč. – 2010. – č. 5. – S. 79–84.
- Parfilo T.I. Obraz vrby ve východoslovanských legendách s biblickými tématy // Tradiční kultura. – 2010. – č. 4. -S. 97–108.
- Comp. V. Andreeva aj. Encyklopedie symbolů, znaků, emblémů. —M.: Lokid; Mýtus, 1999. – 143 s.
- Dal V.I.Výkladový slovník živého velkoruského jazyka, – 4. -M., Petrohrad: Typ. M. O. Wolf. 1880–1882.— 178 s.
- Ljubinko Radenkovič. K symbolice neovocných stromů (na jihoslovanském materiálu) // Acta linguistica Petropolitana. Sborník prací Ústavu pro lingvistiku. – 2010. – č. 6. – S. 102–107.
- 郭沫若．郭沫若全集•历史编 [M]．北京:人民文学出版社，1982:328–329．
- 叶大兵、乌丙安.《中国风俗辞典》 [M]．上海: 上海辞书出版社，1990: 59.
- 赵天羽.传统文化中柳树的民俗审美 [J].淮阴工学院学报, 2017, 26(04): 46–49.
- 胡朴安.中华全国风俗志（下编） [M].石家庄：河北人民出版社，1986：51.
Základní pojmy (vygenerováno automaticky): vrba, čínská kultura, vrba, vrbová větev, vrbový list, obraz vrby, Rusko, Rusové, Květná neděle, Číňané.
