Husa je nejen vynikající pochoutka kuře, ale také zvíře s hlubokým symbolickým významem v kultuře a umění. Od starověku byla husa zmiňována v mýtech a legendách a její zobrazení v umění se stalo populárním mezi umělci různých epoch.
V různých kulturách může husa symbolizovat různé věci – od odvahy a loajality až po strach a hloupost. Ve starořecké mytologii je harfa Lyra posvátná, v náboženství starověkého Egypta husa představovala bohyni Maat, v křesťanské symbolice nese husa na křídlech duše mrtvých v ráji.
A v umění je husa jedním z nejčastěji zobrazovaných ptáků. Ikony, grafická díla, obrazy – to vše má svůj vlastní výklad symboliky husy. Například husa může znamenat vysokou porodnost, štědrost nebo naopak chamtivost a nedostatek kultury.
Symbolika husy v kultuře
Husa je jedním z prvních ptáků, kteří byli domestikováni lidmi. Husa je v kultuře přítomna po mnoho staletí a má mnoho symbolických významů.
V čínské kultuře je husa symbolem věrnosti a dlouhověkosti. Husa je také spojována s harmonií a moudrostí. V čínském umění je husa často zobrazována s kachnami a rákosím, což vytváří obraz ideálního přírodního prostředí.
V evropské kultuře je husa často spojována se strážcem krbu. Ve starořímských mýtech byla husa zasvěcena bohyni Fix, která je symbolem rodinného štěstí.
Symbolika husy je přítomna i v křesťanské kultuře. Husa je spojena se svátkem svatého Martina, který se slaví v tradiční katolické církvi. Svatý Martin se podle pověsti ukryl před službou v husí stáji, ale jeho poloha byla objevena podle husího řevu.
Kromě toho se husa často vyskytuje v literatuře, hudbě a výtvarném umění, hraje různé symbolické role – od symbolu duchovní svobody až po symbol lásky a osamělosti.
Historie používání husy
Husa je jedním z nejstarších domestikovaných ptáků, protože byla domestikována před více než 4000 lety. Ve starověkých civilizacích, jako je starověký Egypt, byly husy posvátnými ptáky a používaly se při náboženských obřadech. V Řecku a Římě byly husy symbolem bdělosti a odvahy, proto byly používány k udržení dobré nálady armády před bitvou.
Dnes se husy používají k různým účelům. Jsou významnými producenty vajec a masa a používají se také jako drůbež na ozdobu našich dvorků. V různých uměleckých kulturách se husy často objevují jako symboly různých významů.
V čínské tradici je husa symbolem rodiny a spolehlivosti a také znakem blahobytu. V evropské tradici je husa symbolem vznešenosti a nádhery. V uměleckém světě jsou husy zobrazovány v různých dílech, jako jsou obrazy, tisky a dřevořezby.
Význam husy v náboženství
Křesťanství
V křesťanské tradici je husa spojována s Petrem, jedním z hlavních apoštolů Ježíše Krista. Podle legendy Petr zapřel, že Ježíše zná, než kohout třikrát zakokrhal, a připomněl si Ježíšova slova o zradě apoštolů. Stejně tak byla husa symbolem loajality a integrity, kterou Petr projevoval po popření. Husa je uváděna i jako dar na svátek svatého Martina.
Staroegyptské náboženství
Ve starověkém Egyptě byla husa symbolem bohyně Isis, která byla bohyní mateřství, plodnosti a magie. Obrazy husy byly často nalezeny na amuletech a kouzlech, které byly vytvořeny k ochraně domu a jeho obyvatel.
Asijská náboženství
V asijských náboženstvích, jako je konfucianismus a taoismus, má husa také zvláštní význam. Husy jsou spojovány s lehkostí, silou a duchovním blahobytem. Často jsou také zmiňovány ve folklóru a mytologii jako symbol moudrosti a spravedlnosti.
Husa v umění
Husa není jen pták, který se vyskytuje na farmě nebo v přírodě. Stala se nedílnou součástí kultury a umění různých národů světa. Husa byla vyobrazena na mnoha obrazech, freskách a rytinách vytvořených mnoha slavnými umělci.
Husí peří se používalo k vytváření bujných a luxusních outfitů, které nosili zástupci vyšší společnosti. Husí peří se navíc během středověku používalo k vytváření různých dekorativních prvků interiérové výzdoby a kostýmů.
V umění byla husa považována za symbol štěstí a bohatství. Husy byly na obrazech často zobrazovány jako symboly bohatství a blahobytu. Mohou za to tradice a zvyky různých národů, které si již stovky let zdobí své domovy husím peřím nebo při slavnostních večeřích kladou husy na stůl.
- Na obrazech je husa často zobrazována společně se svou družkou, což je symbol věrnosti a lásky;
- V umění starověkého Egypta byla husa považována za posvátné zvíře, symbolizující božstvo Ptah;
- V čínském umění je husa symbolem duchovní harmonie a lidské duše;
- V severské mytologii je husa zmíněna jako pták, který pomáhal válečníkům najít cestu domů;
- V ruské lidové pohádce „Ivan Tsarevich a šedý vlk“ je husa pomocníkem hrdiny v jeho dobrodružstvích.
Husa v malování
Husa je v malbě často zmiňována jako symbol různých pojmů. Například v čínské malbě je husa symbolem dlouhověkosti a štěstí. V západním malířství má husa také svůj význam. Symbolizuje oddanost a ochranu rodiny. Husa může být také zobrazena jako symbol cestování nebo migrace.
Umělci často zobrazují husy na pozadí přírody. Na takových obrazech vypadají husy velmi půvabně a krásně. Na některých obrazech jsou husy vyobrazeny společně s dalšími zvířaty, což vytváří obraz jednoty v přírodě. Někteří umělci zobrazují husy v realističtějším stylu, jiní ve více surrealistickém stylu. Ale v každém obraze husa zanechává svou stopu, nese svůj vlastní význam a symboliku.
- Příklady:
- “ledová husa” od umělce Li Jinghua je malba hus padajících na ledový povrch. Vyjadřuje pocit zranitelnosti a boje.
- “Labutí husy” Jean Baptiste Audry je obraz modrých labutích hus na jezeře. Vytváří pocit ladnosti a elegance.
Husa v literatuře a poezii
Husa je pták, kterého lze často nalézt v literatuře a poezii různých dob a národů. Byla symbolem různých představ a ideálů, od tajemné krásy po věrnost a oddanost.
V dávných mýtech byla husa považována za zvíře, které dokázalo předpovídat budoucnost a komunikovat s bohy. Byl zmíněn jako posel bohyně Athény a dalších velkých božstev. Ve středověké literatuře byla husa často symbolem spíše pozemských a praktických ideálů, jako je vytrvalost a vytrvalost. Byl hrdinou mnoha lidových pohádek, kde byl používán jako symbol moudrosti a inteligence.
V poezii se husa používá jako symbol v náboženských i prozaických dílech. V básni „Labutí píseň“ od Hermanna Hesse je husa zosobněním svobody a míru. V básni Vasily Shukshin „The Rooks Have Arrived“ se husa stala symbolem krásné vlasti a ideálního způsobu života v přírodě.
Husa je zmíněna i ve slavné pohádce Hanse Christiana Andersena „Ošklivé káčátko“, kde je symbolem silného ducha a vytrvalosti, navzdory pohrdání ostatními zvířaty. V románu „Mistr a Margarita“ od Michaila Bulgakova jsou husy symbolem lidské hlouposti a bezvýznamnosti.
Symbolický význam husy v lidové moudrosti
Husa není jen pták, v lidové moudrosti má hluboký symbolický význam. Jeho význam se může v různých kulturách lišit, ale společným rysem je, že husa je spojována se silou, vytrvalostí a vytrvalostí.
V ruské lidové moudrosti je husa symbolem domácího pohodlí a stability. Peří brků se často používalo na amulety, které posilují rodinné vazby a chrání před negativními vlivy vnějšího světa. V pohádkách husa působí jako symbol pomoci a patronátu, pomáhá hrdinům při řešení obtížných problémů.
V čínské kultuře husa symbolizuje vznešenost a čistotu. Ve staré čínské mytologii byla husa považována za posvátného ptáka, který předznamenal příznivé změny. V japonské kultuře je husa spojována s dlouhověkostí, zdravím a obchodním úspěchem.
Husa tak hraje důležitou roli v lidové moudrosti různých kultur, symbolizuje různé vlastnosti a hodnoty. Tento pták má zvláštní kouzlo a přitahuje pozornost svou krásou a půvabem.
Husa v příslovích a rčeních
Husa je jedním z nejběžnějších ptáků na farmách i ve volné přírodě. Kvůli tomu se stala tématem mnoha přísloví a rčení.
- Jako husa v mlze – o těch, kteří nevědí, co v dané situaci dělat;
- Jak husy létají – o tom, jak lidé jednají bez rozumu a řádu;
- Husa namlouvá – o tom, že touha po svatbě nemusí být vlastní nejinteligentnějším zvířatům;
- Jako husa na zrcadle – o těch, kteří obdivují svůj odraz a neberou ohled na realitu života;
- Nemůžete říci mrazivé huse, že v některých situacích se musíte vyvarovat nepřiměřených akcí;
Tato přísloví a rčení ukazují, že husa je symbolem schopnosti vyvodit správné závěry ze světa kolem nás a také se přizpůsobit různým životním situacím.
Husa v lidových pověstech a pověstech
V ruské lidové kultuře byla husa velmi důležitým symbolem, často zmiňovaným v pohádkách a legendách.
V jedné z ruských lidových pohádek hraje husa hlavní roli, když hrdina jde hledat zlaté jablko a husa mu pomáhá dosáhnout cíle tím, že ho vede svým křikem. V jiné pohádce je husa průvodcem světem za zrcadlovou horou.
V ruských pověstech se husa objevuje i jako ochránkyně duší zemřelých. Podle legendy duše zemřelého jde přes most ke čtyřem vchodům lásky, poznání, modlitby a vděčnosti a husa stojí na mostě a provází duši těmito vchody a chrání ji před zlými duchy.
Husa je také důležitým symbolem evropských pohádek a legend. V anglické pohádce „The Ugly Duckling“ hrdina doufal, že se z vajíčka vylíhne káčátko, ale místo toho se objevilo housátko, které se stalo jeho rádcem a asistentem.
V německé legendě „Pastýři hus“ je husa ochráncem cestujících a pomáhá jim najít cestu na neznámém místě tím, že je vede svým křikem.
Fragment obrazu v hrobce Nebamon. Théby, kolem roku 1350 př.n.l. E. © Britské muzeum
Migrace hus se obecně shodují se slunečním cyklem: po podzimní rovnodennosti odlétají na jih, po jarní rovnodennosti se vracejí na sever. V mnoha starověkých mytologiích se díky tomu stala divoká husa důležitým solárním symbolem. Mezi jižními národy (Egypty, Řeky, Římany) příchod hus symbolizoval nástup zimy. V deltě Nilu se ptáci objevili právě v době zimního slunovratu, kdy den začíná růst. Pro Egypťany tedy příchod hus znamenal znovuzrození Slunce. V jejich mytologii se Slunce zrodilo z vajíčka, které snesl Velký Gogotun.
Podle toho mezi seveřany (Kelty, Germány, Slovany) odchod hus znamenal konec léta a jejich návrat byl předzvěstí jara: zdá se, že s sebou nesou teplo. V severském folklóru je stěhovavé hejno hus nepřátelskou silou: stačí si vzpomenout na ruské labutí husy, které slouží Baba Yaga a unesou malou Ivanushku. Mimochodem, „husy-labutě“ nejsou shromážděním různých ptáků, ale homogenním hejnem: labuť je nejbližší příbuzná divoké husy, často se mísily, takže výraz „husy-labutě“ je něco jako „ travní mravenec“.
Podle mytologické interpretace „hus-labutí“ je bratr Ivanushka mladý muž, který prochází iniciačním obřadem, a sestra Alyonushka je kněžka, která mu pomáhá. Husy-labutě působí jako psychofory, tedy nositelky duší mezi světy. Mnoho severských mytologií, včetně sibiřských, obdařilo divoké husy podobnými funkcemi.
Střední husy
Malba hrobu v Medum © Muzeum v Káhiře
Hrobka v Medumu (Meidum) byla postavena v první polovině 1871. tisíciletí před naším letopočtem, ještě předtím, než Egypťané začali stavět pyramidy. V roce 2015 při průzkumu této hrobky objevili Francouz Auguste Mariet a Ital Luigi Vassali v jedné z místností nádherný obraz, nyní známý jako „Husy z Medum“. Vassali sejmul obraz ze zdi po částech a znovu jej složil v muzeu v Bulaku (Mariet byla jeho zakladatelkou a Vassali byl kurátorem). V současné době je obraz uchováván v Káhirském muzeu a je považován za jedno z hlavních mistrovských děl starověkého egyptského umění. V roce XNUMX však ředitel italské archeologické mise v Egyptě Francesco Tiradritti řekl, že „husy“ považuje za padělek. Je známo, že Vassali byl vynikající umělec. Styl „hus“, včetně realistického zobrazení, je jedinečný pro starověký Egypt. Praskliny podle Tiradrittiho nevypadají jako ty, které by se objevily, když byl obraz odstraněn ze zdi. A to nemluvíme o tom, že taková rozmanitost hus (na obraze jsou zastoupeny tři druhy ptáků) nebyla ve starověkém Egyptě nalezena. Tiradrittiho pochybnosti zůstávají předmětem zuřivých debat mezi egyptology.
Husa jako sexuální symbol
Afrodita jedoucí na huse. Fragment malby mísy. Řecko, kolem roku 460 př.n.l. E. © Britské muzeum
Řekové a Římané se častěji zabývali domácími husami než divokými. Zde se dostává do popředí sexuální symbolika. Za prvé, husy domácí jsou monogamní. Za druhé, sexuálně vzrušená husa se chová velmi charakteristicky: natahuje krk a třese jím, takže je v ní vidět něco falického. Konečně, za třetí, husa neustále klade a inkubuje vejce, což z ní dělá ideální matku. Proto v Římě husy žily v chrámu Juno, bohyně manželství a mateřství.
Na základě chování takových posvátných ptáků (nejen hus Juno) vedl zvláštní kněžský panel – augurové – záštitu, oficiální věštění, které určovalo harmonogram veřejných setkání.
Sokrates přísahá na husu
Sokrates. Fragment fresky od Pietra Perugina. Itálie, 1497–1500 © Collegio del Cambio, Perugia
Sókratovi žáci, kteří zachovali mnoho jeho výroků, uváděli zejména, že poměrně často přísahal na psa, berana nebo husu. Moderní badatelé si nejsou zcela jisti, co to znamená. Možná tím Sokrates projevil své pohrdání planými přísahami. Možná se to týká zvířat, která teoreticky musí být obětována při vyslovení přísahy; Sokrates vyhrkne: „Přísahám při husě“ – tak říkáme „při Bohu“ nebo „Bůh je můj svědek“, aniž bychom tím naznačovali seriózní apel na božskou autoritu. Konečně to může být projev zbožnosti: Sokrates řekl „Přísahám při husě“ místo například „Přísahám při Diovi“, aby nevzpomínal na Boha nadarmo.
Husy zachránily Řím
Husy zachraňují Řím. Rytina Johna Leacha z Historie Říma v obrazech. 1850 © Wikimedia Commons
Tento příběh známe od Tita Livyho, římského historika na přelomu našeho letopočtu („Historie Říma od založení města“, kniha V, kapitola 47). Došlo k němu na počátku XNUMX. století př. n. l., kdy byla římská republika mladá a ještě neexpandovala za Itálii. Senonové, keltský kmen vedený Brennem, přišli ze severu. Římané je nazývali jako všichni Keltové Galové. Porazili římské vojsko a vyplenili město. Poslední baštou Římanů byl Kapitol – opevněné sakrální centrum města, kde stály hlavní chrámy. Hlídače přemohl hlad a i psi usnuli. Ale husy zasvěcené Juno (a to je jediný důvod, proč ještě nebyly sežrány), nespaly. A když se nepřátelé pokusili pod rouškou tmy proniknout do Kapitolu, zachichotali se a probudili Římany. Útok byl odražen. Římané ještě museli Brenna vyplatit, ale na zásluhy hus, které zachránily zbytky římské cti, se dodnes nezapomnělo.
Nejlepší utěrka na světě
Gargantua. Rytina Gustava Doré. 1873 © Fine Arts Museums of San Francisco
Ve 13. kapitole „Příběhu o hrozném životě Velkého Gargantua, otce Pantagruela“ vkládá Francois Rabelais svému hrdinovi, stále velmi mladému, do úst legendární argument o vytírání. Gargantua vyjmenovává mnoho věcí, které k této operaci použil, jako jsou: různé kusy dámského oblečení a domácí potřeby, klobouky, rostliny, zvířata. Nakonec došel k závěru, že nejlepší ubrousek na světě je nadýchané housátko, které je za prvé měkké a za druhé hřejivé. „A marně si myslíte,“ uzavírá Gargantua svou argumentaci, „že hrdinové a polobozi vděčí za všechnu svou blaženost na Champs Elysees asfodelům, ambrózii a nektaru, jak si tu naše staré ženy povídají. Podle mého názoru jde o to, že se utírají housaty. “ Zda Rabelais vložil do takového neuctivého zacházení s housaty nějakou zvláštní symboliku, lze jen hádat.
Matka husa
“Příběhy matky husy.” Frontispis rukopisu Charlese Perraulta. 1695 © Knihovna a muzeum Morgan
Matka Husa, která dětem vypráví a zpívá písničky, je obrazem evropského folklóru, který na konci XNUMX. století zpopularizoval francouzský spisovatel Charles Perrault. Většina pohádek z Perraultovy sbírky vychází z folklorních motivů, ale přepracovaných v duchu klasických bajek. Anglické „Songs of Mother Goose“ se objevily v XNUMX. století.
Matka Husa je podle všeho jen stereotypní představou venkovské ženy, ale o jejím skutečném prototypu koluje mnoho legend. Podle jedné verze jde o Bertu Burgundskou, manželku francouzského krále Roberta II. Pobožného (972–1031), která byla známá jako Berta Husí noha (zřejmě kvůli jejímu PEC) a proslula jako vynikající vypravěčka. Podle jiné verze je matka Husa jednou z manželek Isaaca Goose (anglicky husa – „husa“), který žil v Bostonu ve druhé polovině XNUMX. století. První manželkou pana Husa byla Alžběta, jeho druhá Marie.
Husa v ruské literatuře
Oktyabrskaya ulice v Taruse. 1953 © pastvu.com
Husa je symbolem provincionalismu a špinavosti. Zvláště pokud se objeví v popisu města: pak je to jistý znak nevymýcené venkovské podstaty. V Gogolovi na začátku Generálního inspektora kárá guvernér soudce Ammose Fedoroviče Ljapkina-Tyapkina: „Ve vaší chodbě, kde se obvykle objevují prosebníci, strážci chovali domácí husy s malými housaty, které se vám potulují pod nohama. Je samozřejmě chvályhodné, aby se kdokoli pustil do domácí práce, a proč by ji neměl začít hlídač? jen, víš, na takovém místě je to neslušné. “ V „Příběhu o tom, jak se Ivan Ivanovič a Ivan Nikiforovič hádali,“ vzplane všechen povyk, protože jeden druhého nazval gaunerem.
Ve stejném satirickém duchu se obraz husy odehrává ve „Zlatém tele“, kde Panikovskij ukradne ptáka v Arbatově a Bender ho kvůli tomu neustále šikanuje. Nakonec Panikovskij propukne ve vášnivý monolog: „Bendere, víš, jak moc si tě vážím, ale ty ničemu nerozumíš! Ty nevíš, co je to husa! Ach, jak miluji tohoto ptáka! To je nádherný tlustý pták, upřímně řečeno, vznešené slovo. Husa! Bendere! Křídlo! Krk! Noha! Víš, Bendere, jak chytím husu? Zabiju ho jako toreadora – jednou ranou. Je to opera, když jdu na husu! “Carmen”. »
V básni Nikolaje Zabolotského „Město“ se vážná melancholie mísí s výsměchem:
Ach, jak špatný je život pro Marusyu
Ve městě Tarusa!
Jen kohouti a husy,
Ježíš!
Husa v gastronomii
Ilustrace z Knihy o hospodaření v domácnosti paní Beetonové. Anglie, 1860. léta XNUMX. stoletíPečená husa je uprostřed. © Wikimedia Commons
Zdá se, že zvyk pečení husy na Vánoce má kořeny v symbolickém významu ptáka jako zvěstovatele měnících se ročních období. Vánoce jsou načasovány tak, aby se kryly se zimním slunovratem, který se tak či onak slavil téměř ve všech pohanských kulturách. A husa je sluneční pták (viz výše „Husa v mytologii“). Na toto jídlo byla husa vykrmována celý rok.
Zvláštním příběhem je foie gras. Jedná se o velmi starou pochoutku, byla popsána v kuchařce Apicia (IV. století) pod názvem iecur ficatum – „fíková játra“, protože se doporučovalo krmit husy fíky pro zvětšení jater. To je koruna kulinářských zvrhlostí: za prvé je to monstrózně drahé, a proto strašně prestižní; za druhé, k získání foie gras jsou husy (nebo kachny) násilně překrmovány, doslova jim tlačí jídlo do hrdla pomocí speciální trubice (tento postup se nazývá „žaludeční sonda“).
Říká se, že samotné husy jsou náchylné k přejídání a necítí se syté. Ať je to jakkoli, v mnoha zemích světa je sondáž buď zakázána zvláštním zákonem, nebo podléhá zákonům o týrání zvířat.
Kromě všeho ostatního je foie gras francouzské jídlo, a proto honosné. Díky tomu je na rozdíl od „obchodního“ kaviáru symbolem snobismu.
– „Žily dvě veselé husy s babičkou“ – buď ukrajinská nebo ruská lidová píseň, podle které se děti v hudební škole učí jednohlasou melodii.
— Ve filmu Michaila Romma „Devět dní jednoho roku“ z roku 1962 hraje Alexey Batalov jaderného fyzika jménem Gusev. Po objevu hrdina naříká: „Moje příjmení se pokazilo. Volt! Ampér! Curie! 500 voltů – zvuky, 1000 ampér – zvuky, 850 rentgenů – také zvuky, i když ne příliš zábavné. A tady je Gusev. Jednotka intenzity záření se bude muset nazývat „husa“. Naše zařízení má kapacitu 50 hus. Hloupý.”
Exponáty Muzea křišťálu ve městě Gus-Khrustalny © Wikimedia Commons
— Oblastí Vladimirskou a Rjazaňskou protéká řeka Gus. Nachází se na něm města Gus-Khrustalny a Gus-Zhelezny. V prvním sídlí slavná sklárna, ve druhém byla kdysi slévárna železa.
PS „Rozdrťte husy – zachraňte Rusko“
Dne 12. srpna 2015 našli v regionálním centru Apastov v Tatarstánu zástupci společností Rosselchoznadzor, Rospotrebnadzor a státního zastupitelství v obchodě tři mrtvá těla hus. Byly přivezeny z Maďarska, ale buď nebyly vůbec žádné průvodní doklady, nebo s nimi nebylo něco v pořádku. Na základě výnosu prezidenta Ruska „O určitých zvláštních hospodářských opatřeních k zajištění bezpečnosti Ruské federace“ ze dne 29. července 2015 byly husy zničeny. To bylo provedeno: tři mrtví ptáci byli vyvezeni na pole a přejet buldozerem.
Toto srdceryvné video se stalo hlavním memem kampaně proti „sankcím“, které se v Rusku rozvinuly na konci léta 2015. Rčení „Rozdrťte husy – zachraňte Rusko“ se zrodilo v mnoha myslích najednou. Posouzení, čeho jsou husy v této souvislosti symbolem, necháme na čtenáři.