Pávi jsou krásní exotickí ptáci, o kterých se v Bibli několikrát zmiňuje. Jejich barevné, honosné peří jim dává vyniknout, ať přijdou kamkoli. Co přesně ale pávi v Písmu symbolizují? V tomto podrobném článku se podíváme na význam pávů v Bibli. Podíváme se na jejich podobu ve Starém i Novém zákoně, na to, co o nich řekli křesťanští autoři a jak můžeme symboliku páva uplatnit v našem dnešním životě.
Hlavní výstupy:
- Pávi představují krásu, královskou hodnost, hrdost, marnivost a nesmrtelnost prostřednictvím jejich ohromujícího peří.
- Byli přítomni ve zdobeném paláci krále Šalamouna.
- Raní křesťané považovali pávy za symbol vzkříšení a věčného života kvůli každoroční obnově jejich peří.
- Někteří však páv vnímali negativně, jako projev přílišné pýchy nebo ješitnosti.
- Můžeme přijmout krásu páva a přitom se vyhnout hříšné pýše. Jejich obnova nám připomíná vzkříšení Krista.
Vzhled pávů v Bibli
Páv se v Bibli poprvé objevuje v knihách králů a kronik, které popisují nádheru paláce krále Šalamouna. 1 Samuel 10:22 říká:
Neboť král měl na moři obchodní lodě s Hiramovou flotilou. Jednou za tři roky připlouvaly obchodní lodě, které přivážely zlato, stříbro, slonovinu, opice a opice. Král Šalamoun tedy předčil všechny krále země v bohatství a moudrosti. Všechny nádoby na pití krále Šalomouna byly ze zlata a všechny nádoby domu libanonského lesa byly z čistého zlata. V žádném z nich nebylo stříbro, protože za Šalamounových dnů se to nepovažovalo za nic. Neboť král měl taršíské lodě na moři s Hiramovou flotilou. Jednou za tři roky taršíské lodě Přicházeli se zlatem, stříbrem, slonovinou, opicemi a pávy. (1. Samuelova 10:22-22 NKJV)
Paralelní pasáž z 2 Chronicles přidává několik dalších podrobností:
Neboť král měl lodě, které mířily do Taršíše se služebníky Hiramovými. Jednou za tři roky připlouvaly obchodní lodě, které přivážely zlato, stříbro, slonovinu, opice a opice. A král Šalomoun předčil všechny krále země bohatstvím a moudrostí. Všechny nádoby na pití krále Šalomouna byly ze zlata a všechny nádoby domu v libanonském lese byly z čistého zlata. V žádném z nich nebylo stříbro, protože za Šalamounových dnů se to nepovažovalo za nic. Královské lodě se totiž vydaly do Taršíše se služebníky Hiramovými. Jednou za tři roky připlouvaly Farshisovy lodě a přivážely zlato, stříbro, slonovinu, opice a pávy. (2 Paralipomenon 9:21-21 NKJV)
Tyto pasáže nám dávají představu o bohatství a extravaganci Šalamounova paláce. Pávi jsou uvedeni spolu se zlatem, stříbrem, slonovinou a opicemi jako součást exotického nákladu, který jeho lodě přivážejí každé tři roky. Je zdůrazněna nádhera Šalamounova království se všemi jeho vzácnými poklady. Pávi jsou zde prezentováni jako luxusní předměty ceněné králem, zdůrazňující jeho velké bohatství.
Skutečnost, že pávi pocházejí z Taršiše, dodává symbolický význam. Taršíš byl považován za konec země, za nejvzdálenější místo, kam mohly lodě plout. Návrat exotických tvorů ze vzdálených zemí ukázal rozsah Solomonovy síly a dosahu. Vzácnost a vysoká cena pávů svědčila o jeho schopnosti získat to nejcennější zboží na světě. V těchto starozákonních projevech tedy pávi představují extravaganci, chloubu, královské hodnosti a bohatství.
Význam pávů v raném křesťanství
V prvních letech křesťanství se pávi stali oblíbeným křesťanským symbolem, zejména symbolizujícím vzkříšení a věčný život. Jedním z důvodů byla každoroční obnova pavích per.
Každý rok pávi svlékají svá lesklá ocasní pera a dorůstají jim ještě velkolepějších než dříve. Pro rané křesťany tento cyklus představoval smrt a vzkříšení Krista a také příslib věčného života pro věřící. Stejně jako páv rok co rok znovu získá své ohromující opeření, budou mrtví v Kristu vzkříšeni k novému životu v nebi.
Křesťanský spisovatel Tertullianus z XNUMX. století popsal páva jako „ptáka Juno, pýchu pohanského světa“. Ale viděl v něm obraz vzkříšení a řekl: „Ať nás páv, pýcha světa, učí slávě a kráse vzkříšení.
Na obnovu páva jako symbolu vzkříšení a věčného života v Kristu poukazovali i další raně křesťanští myslitelé, např. Augustin. Jasné barvy byly považovány za symbol nebeské slávy a nádhery, kterou tam věřící sdíleli. Někteří dokonce spojovali „oči“ na ocasních perech pávů s vševidoucíma očima Boha, který bdí nad svým lidem.
Mohlo by vás zajímat
I když tedy v židovském kontextu Kings and Chronicles pávi představovali bohatství a přebytek, v raném křesťanství nabyli nového významu jako symboly Kristova triumfu nad smrtí a naděje na vzkříšení. Jejich nádherné peří vypadalo jako záblesk slávy, která čekala na věřící ve věčnosti.
Pávi jako symboly marnivosti a pýchy
Navzdory své pozitivní symbolice získali pávi v průběhu staletí v křesťanském myšlení také negativnější konotaci. Zejména se staly spojovány s marnivostí a nadměrnou pýchou.
To je pochopitelné vzhledem k okázalému pavímu peří a barevnému chování při námluvách. Když samec paví roztáhne ocas a vzepjat se, zdá se, že je ztělesněním ješitného a pyšného ptáka. Jejich extravagantní krása by mohla být vnímána jako arogantní projev.
Křesťanští autoři tedy začali páva používat jako příklad marnivosti a pýchy. Jeroným, kněz ze 4. století, prohlásil: „Páv je vhodným příkladem marnivosti; chodí hrdě, ukazuje své peří a považuje se za lepšího než všichni ostatní ptáci.“
Tomáš Akvinský a další středověcí spisovatelé to podporovali a viděli pávy jako zosobnění hříchu pýchy. Jejich marné, okázalé předvádění sloužilo jako varování, aby nepřikládali příliš velký význam vnější kráse a pozemskému bohatství. Dokonce i jejich duhová ocasní pera vypadala navenek klamně přitažlivě a skrývala ptačí hrdé a arogantní srdce.
Tato negativní symbolika pýchy a marnivosti se stala dominantním pohledem na pávy po celý středověk. Jejich extravagantní peří bylo krásné a klamně lákavé a odvádělo pozornost od skutečného pokorného ducha, kterého měli křesťané projevovat.
Syntéza: přijímání krásy bez pýchy
Při pohledu na kompletní vyobrazení páva v křesťanské symbolice vidíme pozitivní i negativní významy připisované tomuto exotickému ptáku. Jak můžeme tyto dvě stránky sladit – ocenit krásu páva a vyhnout se marné pýše?
Za prvé, musíme uznat, že Bůh z nějakého důvodu stvořil pávy s jejich úžasným třpytivým peřím. Jejich krása odráží velkorysou kreativitu a umění Stvořitele. Jako Boží stvoření má páv vnitřní hodnotu, i když také symbolizuje marnivost.
Za druhé, můžeme přijmout pozitivní ctnost oslavování krásy a dokonalosti bez pýchy arogance. Jak napsal spisovatel K.S Lewis: “Přítomnost je bod, ve kterém se čas dotýká věčnosti. Právě v přítomnosti. si uvědomujeme naši svobodu.” Když žijeme v přítomnosti a vzpomínáme na milost Boží, můžeme se nejen těšit z majestátnosti páva, ale také chránit svá srdce před pýchou.
Konečně, vzpomínka na pávovu obnovu nám připomíná naši naději v Krista. Stejně jako páv svléká své staré peří, i my musíme shodit své staré já a obléct si pokoru podobnou Kristu. Naše skutečná krása nespočívá ve vnější ozdobě, ale v odlesku slávy Boží. Když se oblékneme do soucitu, laskavosti a milosti, záříme božskou září jasnější než jakékoli paví pero.
Závěr: Pávi v Bibli přinášejí cenné lekce
Co v Bibli symbolizují pávi? Jak jsme viděli, představují nápadnou kombinaci vlastností – krásu a marnivost, slávu a pýchu, vzkříšení a chloubu. Pávi v Písmu nám předkládají paradoxy, které nutí k zamyšlení.
Nakonec věřím, že tito exotičtí ptáci nás mohou naučit užívat si darů, které nám Bůh dal, včetně přírodních zázraků, jako je paví peří. Musíme se však chránit před pýchou a arogancí a místo toho se oblékat do Kristovy pokory a milosti. Tím, že nám obnova páva připomene naději na vzkříšení, můžeme chodit ve svobodě a radosti, oceňovat krásu, aniž bychom ji zbožňovali.
Tím, že přijmeme paví ušlechtilost a vyhýbáme se marnivosti, žijeme podle biblických principů, které jsou základem tohoto jedinečného ptáka. Ukazujeme-li světu Kristovu zář, sami se stáváme krásnými, zářícími božskou slávou, a nikoli pouhou pozemskou ozdobou. Pávi v Bibli nám připomínají naše pravé povolání následovníků Krista.
