Proč ptáček =holubice= představuje v Písmu svatém a ve světě jednoduchost, mír a lásku?
Lidé nyní nechápou mnohotvárnou moudrost, kterou Bůh vložil do celého svého stvoření.
a ačkoli prvotní lidé zjevně dostali toto poznání (koneckonců dali jména všem Božím stvořením a dali do těchto jmen význam, kterému rozuměli),
postupem času se však tyto znalosti ztratily nebo dokonce zkreslily..
a stvoření (od Pádu) do značné míry změnilo své chování a charakter, přizpůsobilo se „novým“ podmínkám existence.
Nejednou jsem narazil na publikace, ve kterých jejich autoři vyzývali k vyhubení městských holubů jako líhní virů a distributorů špinavého trusu a prachu z peří.
Samozřejmě zničit stvoření je stejně snadné jako loupat hrušky, lidé už zničili spoustu věcí.
ale budou z toho lidé lepší a zdravější? – vždyť nemají ani jedno ani druhé. – některé problémy jsou odstraněny, jiné rostou.
Nejdůležitější však je, že lidské srdce stále více ochuzuje a tvrdne, bezmyšlenkovitě ničí to, za co si mohou sami, vytváří půdu pro obrovské změny a problémy životního prostředí a často je chtějí řešit pouze ničením svých „svých“ nepřátel.”
V Bibli je holubici přikládán zvláštní význam – Ze všech ptáků na zemi to byla holubice, která byla poctěna zosobněním obrazu Ducha svatého.
Všichni si z evangelia pamatujeme, když se Duch svatý zjevil v podobě holubice a ukázal na Krista: „A když byl Ježíš pokřtěn, ihned vyšel z vody a hle, otevřela se mu nebesa a Jan viděl Duch Boží, který sestoupil jako holubice a sestoupil na Něho. A hle, hlas z nebe řekl: Toto je můj milovaný Syn, v němž se mi zalíbilo“ (Matouš, kapitola 3, vv. 16-17).
Holubice se nachází v Písmu svatém, pravděpodobně častěji než všichni ostatní ptáci a zvířata. —
Byla to holubice, která přinesla Noemovi do archy radostnou zprávu o konci potopy a v zobáku držela olivovou ratolest. Holubice se k němu večer vrátila, a hle, v tlamě měl čerstvý olivový list a Noe věděl, že vody ze země opadly. Zdržel dalších sedm dní a vyslal holubici; a už se k němu nevrátil. (Genesis kap. 8 v. 6-12).
Žalmista sní o křídlech, která odletí od svého utrpení: „A já jsem řekl: kdo by mi dal křídla jako holubice? Odletěl bych a uklidnil se“ (Ž 54)
Během hladomoru lidé dokonce dávali peníze na holubí trus. –
“A když je obléhali v Samaří, nastal velký hlad, takže oslí hlava byla prodána za osmdesát šekelů stříbra a čtvrtý díl zelí holubího trusu za pět šekelů stříbra” (4 Kings 6:25) .
V Novém zákoně přicházejí Josef a Marie do chrámu, aby poděkovali Všemohoucímu za novorozeného Ježíše: „A obětovat, jak je řečeno v zákoně Páně, dvě hrdličky nebo dvě holubice (Lukáš 2: 24).
V Knize proroka Izajáše o oblacích lidí, kteří se přijdou poklonit Spasiteli, se říká: „Kdo jsou ti, kteří létají jako oblaka a jako holubice ke svým holubníkům?
(Iz 60:8).
Spasitel vyzval své učedníky, aby byli pokorní a mírní jako holubice: „Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky; buďte tedy moudří jako hadi a prostí jako holubice“ (Matouš 10:16).
Když jsem se z Bible dozvěděl o holubici jako o zvláštním ptákovi (a dokonce i v pozemském světě se jí začalo říkat symbol míru, lásky a prosperity).
Spíš mě zaujala „povaha“ a chování holuba.
Zeptal jsem se, proč byla holubice vybrána jako „symbol míru“? —
Podobnou otázku si samozřejmě kladou i jiní. a zde je jeden z názorů uživatelů internetu –
“Proč…?” – (ptá se autora poznámky) a pokračuje – „vždyť stejná labuť není o nic horší a vypadá mnohem elegantněji.
S největší pravděpodobností byla taková obtížná volba učiněna ve prospěch holubice kvůli nedostatku okázalosti, pompéznosti, mazanosti, nadměrné milosti a ponurosti.
Kromě toho jsou holubi stálými společníky lidí.
Jsou velmi důvěřiví a vůbec se nebojí lidí.
Holubi jsou k sobě neuvěřitelně přítulní. Vytvářejí monogamní páry, které se téměř vždy vracejí do svého hnízda.
Oddělení holubice a holubice může vést k jejich smrti.
Lidé si již dlouho všimli schopnosti holubů vracet se z jakéhokoli místa vždy domů. Začali je využívat jako pošťáci. Na tlapku holuba byl přivázán lístek a ten jej vždy doručil příjemci. Poštovní holubi byli aktivně používáni během Velké vlastenecké války. Pravidelně podávali hlášení vojenským útvarům.
Pokud budete holuby pozorně pozorovat, všimnete si, že svým chováním připomínají lidi. Vyznačují se takovými lidskými vlastnostmi, jako je loajalita, vzájemná péče a něha. Proto se holubice stala symbolem míru mezi lidmi.
Z generace na generaci je obraz holubice symbolem čistoty a lásky.
Odkud se poštovní holubi vzali? Dokonce i ve starověkém Egyptě se holubi začali používat jako poslové. Není divu, že se holubice stala poslem, symbolem pošty. Holubi často pomáhali lidem tím, že jim rychle doručovali důležité zprávy.
V XNUMX. století v řadě evropských zemí vznikly v armádě dokonce speciální služby poštovních holubů. Holubí pošta hrála určitou roli až do první světové války, kdy ji začala nahrazovat radiokomunikace.
Zajímavé je, že ve Francii byl dokonce jeden z poštovních holubů oceněn řádem. Během bitvy u Verdunu statečně doručoval zprávy navzdory těžkému bombardování. Pták dostal rozkaz v podobě prstenu na tlapce a žil v „důchodu“ až do roku 1924.
(konec internetové poznámky)
Budu pokračovat ve svých úvahách –
Když jdu ráno krmit holuby, vidí mě z dálky a letí ke mně a já žasnu nad jejich pamětí a bdělostí.
Dokonce i v létě, kdy je krmím mnohem méně často (protože půda je od sněhu otevřená a holubi mohou najít více příležitostí k potravě),
stále začnou létat směrem ke mně, když mě vidí.
Jejich chování mi připomíná chování těch věřících, kteří poté, co poznali svého Spasitele a Svěřence, od této chvíle k Němu „létají“ svým duchem každý den a hodinu. a i když se (někomu) může zdát, že existuje není to zvlášť potřeba.
Nikdo přece nemůže vymazat nebo zmenšit vzpomínku srdce, která nám vypráví o našem Spasiteli (od hříchů a duchovní temnoty)…
To je láska k Bohu, vděčnost a naděje budoucího století, věčného života, až dosáhneme Nebeského domova, ve kterém přebývá dokonalý život, kde nejsou žádné pozemské zátěže, tělesné a fyzické potřeby.
A to je naše neustálá potřeba výživy Božím slovem, komunikace na modlitbách, poznání pravdy, nás samých, lidí, Boží vůle. pro přeměnu v Nového člověka v Kristu Ježíši.
Ptáci (a všechno stvoření) potřebují lidi, stejně jako lidé potřebují Pána, protože stvoření závisí na lidech, protože jim Bůh dal moc zachovat celé Boží stvoření na zemi.
Zajímavé je také pozorovat, jak se kavky bojí vtrhnout na krmiště holubů a poskakovat a trpělivě čekat, zda i ony dostanou něco z „potravy vyvolených“.
A když kačkám hodím potravu, nesměle odletí a holubi si berou „potravu“.
Kavky ale stále trpělivě čekají, rozhlížejí se a občas zkoušejí skočit ze strany a něco uchopit.
Pánova odpověď kananejské ženě přichází na mysl, když prosila Pána, aby uzdravil její běsnící dceru, a on jí odpověděl, že byl poslán zachránit „ovce domu Izraele“, a ne „psy“ (jakými označil pohany)..
ona mu však pokorně odpověděla – “ale i psi jedí drobky, které padají ze stolu jejich pánů.”
Matouš 15:
“22 A hle, z těch míst vyšla kananejská žena a volala k němu: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův, moje dcera krutě zuří.
23 Ale on jí neodpověděl ani slovo. I přišli Jeho učedníci a zeptali se Ho: Nech ji jít, protože za námi křičí.
24 On odpověděl: Byl jsem poslán pouze ke ztraceným ovcím z domu Izraele.
25 Ona přistoupila, poklonila se mu a řekla: Pane! pomoz mi.
26 Odpověděl a řekl: “Není správné vzít dětem chléb a házet ho psům.”
27 Řekla: Ano, Pane! ale psi také žerou drobky, které padají ze stolu jejich pánů.
28 Ježíš odpověděl a řekl jí: Ó ženo! velká je tvá víra; ať se ti to stane, jak chceš. A její dcera byla v tu hodinu uzdravena.”
——
Vím, že mnoho ateistů odsuzuje Kristova slova jako krutost, protože nechápou duchovní význam toho, co řekl.
Proč řekl Kristus ženě: „Veliká je tvá víra“? . – protože tato žena, přestože věděla, že její lid provádí strašné pohanské rituály a nejrůznější hříšné nepravosti, a byla vyčítána Izraelci. –
ona však šla hledat pravého Boha, a když slyšela o Synu Božím, uvěřila v Něj, v Jeho moc změnit člověka, uzdravit ho z démonické temnoty.
nehádala se s Pánem a neobviňovala Ho z krutosti vůči ní a jejímu lidu, protože cítila, že Kristus má PRAVDU.. SVATÝ, DOBRÝ a MILOSRDNÝ..
a oni (pohanští lidé) jsou poskvrněni celým svým bezbožným způsobem života.
proto pokorně uznala, že potřebuje pravého Boha, a požádala ho, aby jí odpustil a pomohl v její nouzi…–
Zkroušené srdce a pokorný duch před Pánem jsou základními podmínkami pravé víry.
Všichni nevěřící, nebo ti, kteří ve svých myslích a citech zůstávají pohany, jsou posedlí mnoha představami, pověrami, vášněmi, neřestmi, komplexy a strachy.
ALE Pán, Pravý a Věrný Bůh, může kohokoli z nich uzdravit a osvobodit jejich duše z moci Satana a duchovní temnoty, pokud existuje touha, existuje-li víra.
Vždyť Kristus chce spasit VŠECHNY.
Odpověděl jí TOTO („Byl jsem poslán pouze ke ztraceným ovcím z domu Izraele.“) – aby vyzkoušel její víru.
a také proto, že Jeho Poslání na Zemi mělo být vykonáno na území Izraele a PRO NĚ. – pokud jde o lidi, kteří byli původně stvořeni a povoláni Bohem v „Díle spasení národů“ – PŘINÁŠET pravou víru do CELÉHO SVĚTA..
ALE Pán pokračoval v „Dílu spásy“ PO CELÉ ZEMI – PROSTŘEDNICTVÍM hlavních apoštolů a dalších evangelistů (skrze jeho Slovo a Ducha svatého).
A svědčil světu o svém záměru zachránit MNOHO dalších – v následujících slovech –
Jan 10:16.
“Mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince, a ty musím přivést, a uslyší můj hlas a bude jedno ovčince a jeden pastýř.”
———
A o Abrahamovi (Otci VŠECH věřících) je psáno –
Genesis 18:
“17 Hospodin řekl: Mám před Abrahamem skrýt, co chci dělat?
18 Z Abrahama jistě vzejde velký a silný národ a v něm budou požehnány VŠECHNY NÁRODY ZEMĚ.”
——–
Evangelium podle Jana, kapitola 3, čteme slova Kristova –
16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby KAŽDÝ, KDO V NĚHO VĚŘÍ, nezahynul, ale měl život věčný.”
——-
A v první kapitole Janova evangelia je psáno:
“11 Přišel do svého, a jeho vlastní ho nepřijali.
12 A TĚM, KTEŘÍ HO PŘIJALI, TĚM, KTEŘÍ VĚŘÍ V JEHO JMÉNO, dal moc stát se Božími dětmi,
13 kteří se nenarodili ani z krve, ani z vůle těla, ani z vůle člověka, ale z Boha.”
——–
Říkám to těm, kteří považují křesťanskou víru za „židovskou“, „NEnaši“, „ne ruskou“…–
Poslouchejte – „ruská víra“ je pohanská víra a není pravdivá.
Existuje pouze jedna pravá víra, kterou (navzdory mnoha ústupům) nesli izraelský lid po tisíciletí a přinesli ji všem národům světa. prostřednictvím Kristových následovníků – Jeho učedníků, apoštolů, evangelistů. .
A nyní se Zprávy rozšířily (a stále se šíří) po celé zemi prostřednictvím bývalých pohanů (nepřátel Boha) a nyní „dětí Božích“, ospravedlněných Spasitelem a umytých Jeho Slovem života.
Efezským 2:
„1 A vy, kteří jste mrtví ve svých přestoupeních a hříších,
2 ve kterém jsi kdysi žil, podle běhu tohoto světa, podle knížete moci vzduchu, ducha, který nyní působí v synech neposlušnosti,
3 mezi nimiž jsme kdysi všichni žili podle svých tělesných žádostí, plnili touhy těla a mysli a byli jsme od přírody dětmi hněvu jako ostatní,
4 Bože, který je bohatý na milosrdenství, pro svou velkou lásku, kterou nás miloval,
5 A oživil nás spolu s Kristem, kteří jsme byli mrtví pro přestoupení; milostí jste spaseni,
6 a vzkřísil ho s ním a posadil ho v nebesích v Kristu Ježíši,
7 aby v budoucích věkech ukázal nesmírné bohatství své milosti v laskavosti vůči nám v Kristu Ježíši.
8 Neboť milostí jste spaseni skrze víru, a to ne z vás, je to dar Boží.
9 ne ze skutků, aby se nikdo nemohl chlubit.”
————–
Být „prostý jako holubice“ znamená být Bohu důvěřivý, vděčný, pokojný, věrný, bez „tajných myšlenek“, trpělivý, bez okázalosti a arogance, jednoduchý v každodenním životě, spokojený s tím, co máte, pozorný k Pánu, pamatovat si Jeho láska a péče,
– tedy být „dětmi božími“ – vždyť hodné děti mají všechny tyto nenáročné vlastnosti v sobě, jsou ke svým rodičům otevřené a důvěřivé, jsou vždy vítané, poslušné, nezarputilé, nikdy nevyvolávají záchvaty vzteku a požadavky v čem „připravili“..nejsou líní, pracují a jsou poctiví..a přijímají s vděčností každý den svého života na Cestě k věčnému životu, do Království nebeského..
