Lehký, okřídlený
Plovoucí vesmír.
Projdete kolem?
Aniž byste se dotkli vašich očí
Jen na chvíli?
Ten týden
Letěla jsem růžově
Včera fialová
A teď sněhově bílá
Vzhůru jako okvětní lístek vesmíru.
Jak dlouho létáte?
Netroufám si srovnávat s přirozenou výdrží
S nenáročným a přátelským vesmírem,
Do prvního mrazu, něžného, květu,
Dává nám všem příklad, abychom usilovali o život.
Její okvětní lístky se třepotaly ve větru,
Stonky padaly na zem pod silným lijákem,
Ale tato roztomilá, křehká tenká květina
Nějak se mi podařilo přežít v bouřce a spalujícím vedru.
Kosmos přežil chladnou temnotu nocí,
Podívám se na ni a pomyslím si: „Můžu
Všechny útrapy života, posíleny, vydržet
A po dlouhou dobu, s vaší duší spěchající k nebi, bude kvést.“
Podle japonské květinové symboliky znamená růžový kosmos hřejivé srdce a bílý kosmos čistou lásku dívky.
V Indii, kde je tato jasná elegantní květina také rozšířena a milována, se z jejích okvětních lístků vyrábějí girlandy, kterými se milenci zdobí.
V ruskojazyčné zahradnické literatuře se kromě kosmu a kosmu používají i další rodová jména:
Casmeya,
astra mexická,
nádherný.
Původ názvu této rostliny, jak by měl být, je pro skutečnou krásu zahalen tajemstvím. Některé prameny ji odvozují z řeckého „kosmeo“ – dekorace, jiné z podobnosti jejích jasně zářících květenství na pozadí peříčkovitého listí se souhvězdími zářícími na noční obloze.
Kdysi bylo květině přiřazeno jméno „Nečesaná dáma“. Teď už si ho skoro nepamatují. Bylo to dáno kvůli srovnání zpeřeně rozřezaného, mírně rozcuchaného listí s neposlušnými kadeřemi ošuntělé krásky, která se nevzpamatovala ze spánku nebo se zapomněla podívat do zrcadla.
Počkám. netroufám si spěchat.
A ten správný den přijde přesně na čas.
A uvidím žhavý vesmír.
Podrobnosti. každý malý okvětní lístek.
Nebudu ji zavírat do kytic.
Ráno totiž nutně potřebuje rosu.
A setkání s větrem jsou tak nezbytná.
A známé zpěvné ptáky. hlasování.
A nevšímám si pošmourného počasí.
Když jsou takové krásky. zahrada je plná.
A budu pro ně psát. růžová óda.
A já jim to dám. ten nejněžnější pohled.
© Copyright: Vita Savitskaya, 2011
Jsou ženy, které jsou květinami skleníku.
Jejich krása je hodna hlasitých slov.
A ty a já jsme jako skromný vesmír:
Srdce orámované okvětními lístky.
Bez vůně a rozmarů růže,
Bez jiřinového bujného povyku,
Vystaveno větru, dešti a bouřkám
Nápadité světlé květy.
Někdy růžová, někdy bílá, někdy lila
Na dlouhém tenkém stonku
Jako dívka, vesmír znovu kvete,
Jako v sitchiku, v samotném návrhu.
© Copyright: Bochařová Světlana, 2010
Líbil se vám článek? Přihlaste se k odběru kanálu, abyste byli informováni o nejzajímavějších materiálech
