KRAJINA – léčivá rostlina z čeledi liliovitých (Liliaceae). Podle zeměpisné oblasti se rozlišují tři odrůdy L.: Konvalinka májová – Convallaria majalis L., Konvalinka zakavkazská – Convallaria transcaiicasica Utk. a Keiske konvalinka (japonsky) – Convallaria Keiskei Miq.
L. je vytrvalá bylina vysoká 15–30 cm; oddenek vodorovný, plazivý, rozvětvený, v uzlech, s četnými kořeny. Vzdušnou část představují dva (výjimečně tři) bazální listy a mezi nimi vycházející květní šíp s jednostranným štětcem bílých vonných květů. Listy s dlouhými pochvami, oválně kopinaté nebo podlouhle eliptické, špičaté, celokrajné, oboustranně lysé, s obloukovitou žilnatinou, zelené, s namodralým květem na horní straně. Délka listu 10-20 cm, šířka 3-8 cm Kvetoucí lodyhy jsou holé, světle zelené, v průřezu trojboké, zakončené jednostranným volným štětcem 5-10 (20) převislých bílých květů. Květy s jednoduchým periantem na zakřivených stopkách vycházejících z paždí blanitých kopinatých nebo čárkovitých listenů; okvětní koruna ve tvaru zvonu, kloubní lístek, se 6 zahnutými zuby, pr. 6 -14 mm, 6 tyčinek na krátkých vláknech připojených k bázi periantu. Pestíkový jeden, s horním kulovitě oválným trojstěnným vaječníkem; styl s rozšířeným stigmatem. Plodem je červenooranžová kulovitá bobule. Kvete v dubnu až červnu.
L. maisky se vyskytuje v lesním pásmu evropské části SSSR až po Baškirskou ASSR. Roste v lesích, často ve smíšených a širokolistých, stejně jako mezi keři. Méně časté ve stepní zóně a říčních údolích. Distribuční zónou L. Zakavkazska jsou lesy severního Kavkazu, Zakavkazska a Krymu, konvalinkou Keiske jsou lesy Dálného východu, Uralu, Sachalinu a Zabajkalska. Hlavní oblasti pro sklizeň Leningradu jsou Kujbyševské, Voroněžské, Penzské a Orenburské oblasti, Čuvašská ASSR, Severní Kavkaz a Dálný východ.
Jako léčivá surovina se používá celá nadzemní část L., to znamená listy s květenstvím i jednotlivé listy.
Aktivními složkami L. jsou srdeční glykosidy. Listy L. navíc obsahují flavonoidy a kumariny a květy farnesol a lykopen.
Srdeční glykosidy L. jsou kardenolidy, obsahují K-strofantidin jako aglykon a liší se od sebe cukernatými zbytky. Celkový počet glykosidů L. dosahuje 20. Nejvýznamnější z nich jsou konvallatoxin (viz), konvallosid, konvallotoxol, glukokonvallosid, lokundyosid a desglukocheirotoxin. Celkový obsah glykosidů v různých částech L., sklizených jako léčivá surovina, by podle Státního lékopisu chemie měl být alespoň 1 ICE, nebo 120 KED, v 20 g sušené byliny, alespoň 1 ICE, nebo 200 KED, v 33 g květenství 1 g listů – minimálně 90 ICE, nebo 15 KED. Na pharmacol jsou vlastnosti L. glykosidů podobné jako u jiných srdečních glykosidů (viz) a mají kardiotonický účinek. U glykosidů L., stejně jako u glykosidů strofantus, se tento účinek zřetelně projevuje pouze při intravenózním podání. Při perorálním podání jsou neaktivní, protože se špatně vstřebávají ze žlučníku. trakt. Některé glykosidy L. působí na c. n. S. a způsobit sedaci. Schopnost kumulace na glykosidech L. je nevýznamná.
L. se odedávna používá v ruském lidovém léčitelství. Do vědecké medicíny ji zavedl S. P. Botkin na základě disertační práce N. P. Bogoyavlenského (1881), provedené pod vedením I. P. Pavlova.
Od přípravků L. až po med. V praxi se používá corglikon, tinktura z konvalinky a suchý extrakt z konvalinky.
Korglikon (Corglyconum; GFH, sp. B) je novogalenický přípravek obsahující množství glykosidů z listů L. Průhledná, bezbarvá kapalina hořké chuti, s vůní hydrátu chlorbutanolu. Obsahuje v 1 ml 11-16 ICE, nebo 1,8-2,2 KED, nebo 1,14-1,37 GED. Povahou kardiotonického působení se blíží strofantinu (viz), ale má delší dobu účinku, protože je v těle pomaleji inaktivován. Má větší terapeutickou šíři než strofantin, a proto zřídka způsobuje jevy intoxikace. Aplikuje se u akutního a hronového, oběhového selhání II a III stupně, se srdeční dekompenzací, komplikovanou tachysystolickou formou fibrilace síní, k zastavení záchvatů paroxysmální tachykardie.
Lék se injikuje do žíly u dospělých v dávce 0,5-1 ml 1-2krát denně (s intervalem 8-10 hodin). Injekce se podávají pomalu (během 5 minut) v 10-20 ml 20-40% roztoku glukózy nebo izotonického roztoku chloridu sodného. Vyšší dávky pro dospělé do žíly: jednotlivě 1 ml, denně 2 ml.
V případě předávkování nebo přecitlivělosti může corglikon způsobit extrasystoly), bigeminie, disociace srdečního rytmu. Jevy intoxikace rychle zmizí se snížením dávky léku, prodloužením intervalů mezi jeho injekcemi, předepisováním přípravků draslíku, unitiolu.
Korglikon je kontraindikován u akutní myokarditidy, endokarditidy, závažných organických změn v srdci a krevních cévách, jakož i s výraznými příznaky kardiosklerózy.
Uvolňovací forma: 1 ml ampulky 0,06% roztoku. Skladujte v chladu a temnu.
Tinktura z konvalinky (Tinctura Convallariae; GF X; sp. B) je čirá zelenohnědá kapalina s mírným zvláštním zápachem a hořkou chutí. Aktivita 1 ml je 10,4-13,3 ICE, neboli 2-2,5 KED.
Aplikuje se při neuróze srdce a srdečních poruchách bez příznaků oběhového selhání. Přidělte dospělým 15-20 kapek, děti – od 1 do 12 kapek 2-3krát denně.
Vyrábí se v lahvičkách z tmavého skla o objemu 25 ml. Skladujte na místě chráněném před světlem.
Tinktura z konvalinky je také součástí řady hotových léků: konvalinka-valeriánské kapky, konvalinkové kapky s adonizidem, konvalinka-valeriánské kapky s bromidem sodným, konvalinka- kozlíkové kapky s adonizidem a bromidem sodným, konvalinkové kapky, Zeleninové kapky (viz Zeleninové kapky).
suchý extrakt z konvalinky (Extractum Convallariae siccum) – hnědý prášek, hygroskopický. Po rozpuštění ve vodě poskytuje mírně zakalený hnědožlutý roztok. Aktivita 1 g je 53-67 ICE. Aplikujte podle stejných indikací jako tinktura z konvalinky. Přidělujte uvnitř 0,1 g 2-3krát denně.
Uvolňovací forma: prášek a tablety 0,1 g. Viz také Léčivé rostliny.
Bibliografie: Vinogradov A. V., Kisra-Khaddad M. M. a Tsibekmacher T. D. Některé otázky klinické farmakologie korglikonu, Cardiology, vol. 11, č. 2, str. 70, 1971; Turova A. D. Léčivé rostliny SSSR a jejich použití, str. 125, M., 1974, bibliogr.; Chernykh N. A. Landysh a otázky související s jeho studiem, Raises, resources, svazek 1, č. 2, s. 278, 1965, bibliogr.
