– prodávat med ve velkém,
– prodávat med v maloobchodě na trhu,
– uspořádat medový jarmark.
Darujte med velkoobchodně
Tento způsob prodeje medu má nepochybně mnoho výhod. Peníze dostává včelař okamžitě a včelaři tak nevznikají náklady na dopravu, balení a další související výdaje.
Velkoobchodník prostě přijede, zaplatí a odebere med, za což spravedlivě dostane své procento na následném prodeji medu. Tento způsob má ale jednu nevýhodu, a to nízkou prodejní cenu medu, díky níž je včelín méně ziskový. Tato metoda není příliš výnosná, pokud není mnoho medu.
Při maloobchodním prodeji medu na trhu je vše přesně naopak – má to jednu velkou výhodu – prodejní cena medu je mnohem vyšší než velkoobchodní cena, ale má nevýhody, a to náklady na čas a peníze na organizaci dopravy a prodej medu. Pokud včelař bydlí 10 kilometrů od města, může ještě samostatně prodávat med na trhu, ale pro včelaře, jehož včelín se nachází 150–200 kilometrů od města, je to velmi problematické.
Na trhu můžete prodat relativně malý objem medu, 300-500 litrů, ale prodat velký objem medu v maloobchodě je poměrně problematické.
To vyvolává záludnou otázku, za jakou cenu med prodávat. Není žádným tajemstvím, že na trhu jsou někteří prodejci medu prostě překupníci a část prodejců jsou včelaři, kteří bydlí velmi blízko města nebo ve městě samotném a mají kočovný včelín. Zpravidla už obsadili celý trh a snaží se cenu medu udržet. Navíc mají velmi dobrý sortiment medu, mnozí mají více druhů odrůdového medu současně (akátový, lipový, jetelový, pohankový, koriandrový, vičenec, řepkový a další) velmi negativně vnímají včelaře ze strany outback, kteří nemají možnost obchodovat každý den, a proto se po příchodu na trh snaží prodat svůj med (slunečnici a bylinky) za nižší cenu, aby rychle prodali co nejvíce medu.
Uspořádat medový veletrh není v silách jednoho, byť velkého včelaře, ale několik desítek včelařů, kteří žijí v určité oblasti, to hravě zvládne. Například včelaři z regionu nebo několika okresů, které se nacházejí v blízkosti velkého města, ve kterém jsou solventní kupci. Při pořádání medového jarmarku může velkou pomoc poskytnout místní včelařský spolek, který může jednat jménem včelařů při organizování reklamy a řešení organizačních záležitostí v procesu pořádání veletrhu.
Uspořádání medového jarmarku může dobře pomoci včelaři, který má malý nebo střední včelín do 100 včelích rodin, bydlí dost daleko od města, má minimální sortiment medu (řekněme slunečnice a bylinky), ale zatím nemá mají vytvořený okruh stálých zákazníků. Uspořádání medového jarmarku může pomoci i velkému včelaři, který může část medu prodat na jarmarku a zbytek dát do velkoobchodu.
Pořádání medového jarmarku si vyžádá také hodně úsilí a peněz, takže včelaře napadne rozumná otázka – proč medový jarmark vůbec pořádat? Berte veletrh jako dlouhodobou investici.
Co může medový jarmark dát včelaři?
Může pomoci prodat určité množství medu, vše bude záležet na návštěvnosti veletrhu, ale je docela dobře možné, že včelař prodá tunu, nebo i více medu za pár dní za cenu pod tržní cenou. , ale mnohem vyšší než velkoobchodní cena medu.
Pokud je včelař na veletrh dobře připraven, tedy má dostatečný počet vizitek, dobře zvolené obaly, umí mluvit a obchodovat, pak může včelař celkem reálně najít několik desítek, ba i stovek budoucích stálé zákazníky na každém veletrhu, kteří od něj následně budou kupovat med ročně z domova. A přítomnost takových stálých zákazníků je základem, na kterém je postaven ziskový včelín. Každoroční účastí na veletrhu medu si včelař rozšiřuje okruh svých stálých zákazníků a je méně závislý na rozmarech trhu.
Včelař si ale musí pamatovat alespoň pár základních pravidel, musí mít vizitku, třeba i malý obdélníkový arch, na kterém je napsáno jeho jméno a kontaktní číslo a je tam uvedeno, že je včelař. A takových vizitek by měl mít hodně, veletrh může navštívit klidně i několik tisíc lidí denně. Veletrh je dobrá reklamní platforma, včelař může šířit své propagační materiály o dalších produktech, které jsou na jeho včelnici – včelařské produkty, možnost návštěvy včelína nebo něco jiného, etiketa na vzorku nebo nádobě (i ty nejjednodušší informace o včelař) – celé jméno a telefonní číslo). Včelař se o nádobu musí starat, ne všichni kupující s sebou chtějí vozit nádoby, žádné skleněné lahve, hlavně na výměnu. Mnohem lepší je, když máte med balený v plastovém kbelíku, tím spíše, že nyní již nepřipadá v úvahu pořizování plastových nádob o objemu 30 gramů až 10 litrů. Včelař by neměl zanedbávat malé nádoby a vzorky. Při pořádání jarmarku mohou všichni včelaři získat finanční prostředky a nakoupit plastové obaly ve velkém za minimální cenu v požadovaném sortimentu a množství, aby si tuto problematiku každý neřešil sám a neztrácel peníze a čas navíc. Včelař se musí ujistit, že má k dispozici plastové nebo dřevěné tyčinky pro testování medu; mnoho lidí, zejména mladých lidí, již ztratilo zvyk, že si musí kapat med na ruce, aby ochutnali med, ale na trhu se to stále dá najít . Zlepšit kulturu prodeje medu.
Mnoho včelařů se obává, že ceny medu na veletrhu jsou nižší než tržní a povedou ke kolapsu tržních cen medu. Ano, na jarmarku se bude med prodávat levněji než na trhu, ale cenu medu lze hned při přípravě jarmarku dohodnout, a to zda bude minimální cena medu, pod kterou nikdo neklesne, popř. zda u určitého druhu medu bude nějaký cenový koridor, U medu z akátu nebo lípy se drží cena řekněme na vysoké úrovni a na med ze slunečnice jsou povoleny slevy. Na veletrhu je cena medu nižší než tržní, ale veletrh trvá jen několik dní, během těchto dní včelaři prodávají přebytky medu, což sráží ceny na maloobchodním trhu s medem. Snížení cen na veletrhu tedy nepovede ke kolapsu cen na maloobchodním trhu s medem. Včelaři se mohou okamžitě rozhodnout, zda na veletrh povolí i přeprodejce, nebo jde jen o veletrh pro opravdové včelaře, tím spíše, že se včelaři již navzájem znají a znají kvalitu svého medu a chápou, kolik medu každý včelař má.
Jarmark je zajímavý i tím, že se pořádá na přelomu léta a podzimu a trvá jen několik dní, takže po prodání určitého množství medu za dobré ceny může včelař zbytek medu odevzdat velkoobchodník, aniž by se zeptal, jak a kde med skladovat, zvláště když tu možnost nemá.
Někteří včelaři se obávají, že během jarmarku bude obyvatelstvo buď kupovat velmi málo medu, nebo bude sbírat med před novou sklizní. To vše velmi závisí na kupní síle obyvatelstva, ale musíme přiznat, že takovéto veletrhy většinou navštěvují lidé s nepříliš vysokými nebo průměrnými příjmy. Každý, kdo si chce med koupit, se na veletrh, který trvá jen pár dní, fyzicky nedostane, najde se dost lidí, kteří budou kupovat med po celý rok na maloobchodním trhu. Ale počet lidí, kteří takové veletrhy navštěvují, je velmi velký a i když nakoupí málo, lidé koupí hodně medu. Pro včelaře obecně je výhodné prodávat dobrý forbový nebo slunečnicový med se slevou z jiného důvodu.
Není žádným tajemstvím, že část medu na tuzemském trhu je med, který nemohl být prodán na export z důvodu přítomnosti antibiotik nebo jiných škodlivin v medu. Veletrh umožní dodávat na tuzemský trh velké množství kvalitního medu za nepříliš vysokou cenu, a tak, jakkoli to může znít paradoxně, obyvatelstvo rychle sní levný med, ale nezapomene na chuť skutečného medu. A to bude přínosné i pro maloobchodní trh s medem, kam budou lidé chodit rok do příštího veletrhu kupovat med.
Každý včelař se musí samostatně rozhodnout, jakou variantu prodeje medu zvolí. Při rozhodování musí sám včelař zhodnotit svou situaci – kolik má medu, jaké náklady na jednotlivé varianty vynaloží, kolik peněz a úsilí vynaložil na vytvoření včelína, co nakonec získá a co výhodnější pro něj a sám se rozhodnout, která možnost nebo kombinace možností prodeje medu jsou pro něj nejvýnosnější.
Yu. S. Petrenko
Jak vytvořit medovou společnost s obratem 50 milionů rublů, počínaje dvěma úly.
Otkritie Bank pokračuje v sérii článků o „neadoptérech“ – lidech, kteří navzdory potížím podnikají a dosahují úspěchu. Tento text je o dvou přátelích Olegu Barminovi a Michailu Treťjakovovi, kteří začali podnikat se 40 kg medu a květinářstvím a nyní roční obrat jejich firmy přesahuje 50 milionů rublů. Hrdinové vám prozradí, proč je nesmyslné podnikat v květinářství a jak si sami vyrobit med.
Oleg Barmin: Nejprve jsem pracoval na městské skládce v Severodvinsku, kde jsem rozebíral ponorky. Pak byla myčka aut. Pak uzil ryby na prodej. V roce 2002 jsem udírnu prodal a rozhodl se, že budu prodávat zahraniční auta. V roce 2007 dosáhl obrat mé firmy 100 milionů dolarů, ale v roce 2008 přišla krize a já zkrachoval.
Poté, co jsem rozdělil dluhy klientům a partnerům, odešel jsem z rodného města do Moskvy a začal jsem podnikat v květinářství. Po bankrotu zbývaly tři trestní případy, musel jsem právníkovi platit 50 tisíc rublů měsíčně – přesně tolik, kolik jsem tehdy vydělával. Tři roky jsem proto bydlel ve vlastním obchodě. K jeho otevření jste potřebovali asi 100 tisíc dolarů. Část peněz jsem si půjčil od přátel a část od odběratelů blogu.
Během práce a bydlení v obchodě jsem začal aktivně udržovat LiveJournal, získal jsem velké množství předplatitelů díky příběhu mého bankrotu a v roce 2010 jsem se stal marketingovým ředitelem LiveJournalu. Celou tu dobu pokračoval v práci s květinami. Do roku 2014 byl měsíční obrat asi 1 milion rublů. Jednou se mi podařilo vydělat více než 30 milionů rublů za rok.
Oleg Barmin: V květinářství jsme měli jen pět lidí. V té době ještě nebyl prodej květin v Moskvě zaveden na patřičné úrovni. Byla to doba květinových stanů a fialových žen. Odlišovali jsme se od nich tím, že jsme vytvořili řadu kytic, trochu podobnou prodeji aut. Bylo tam šest modelů kytic různých cenových kategorií: tisíc rublů, dva, tři a více.
Neprodávali jsme květiny samostatně a nearanžovali jsme kytice na místě. To znamená, že jsme věděli, že k vytvoření takové a takové kytice potřebujeme koupit určitý počet květin. Díky tomu jsme neměli skoro žádné zbytky. Chtěli jsme otevřít franšízu, ale pak jsme si uvědomili, že tady není co franšízovat: lidé si takové kytice mohou sbírat sami.
Nyní máme zisk z květin, plus mínus 300 tisíc rublů měsíčně. Obecně už nemusím pracovat, ale to není můj cíl. A kdybych před 10 lety věděl, co je to květinový byznys, nikdy bych s ním nezačal. To jsou hemoroidy: produkt podléhající zkáze – horší než prodej ryb. Pokud jste si v pondělí koupili květiny a do pátku je neprodali, znamená to, že jste je vyhodili do koše. Tento model je velmi obtížně škálovatelný. Nikdo v Rusku nedokázal za 10 let vybudovat stabilní a velmi ziskovou síť. To je spíše záležitost OSVČ.
S příchodem Instagramu se ceny hodně změnily. Na trhu je miliarda květinářů a floristů, kteří to začali dělat pro zábavu. V důsledku toho rozbili model tím, že seděli doma a vydělávali malou částku měsíčně. V dnešní době je mnohem snazší najít a koupit krásnou kytici, i když před pěti lety bylo jednodušší koupit useknutou prasečí hlavu.
Oleg Barmin: Můj partner Michail Treťjakov si ode mě jednou půjčil 1500 XNUMX dolarů na rozvoj vlastního podnikání. A zmizel.
O deset let později mi jeho žena napsala na LiveJournal, že její manžel chce dluh splatit. Přišel a dal mi peníze – nejlepší riziková investice mého života. Kromě toho mluvil o trhu s medem a navrhl, abychom spolu začali tento byznys. Po tchánovi zdědil dva úly v hodnotě 10 tisíc rublů, které vyprodukovaly 5 kg medu, a přemýšlel, jak ho prodat. Za pár hodin jsme vymysleli název LipkoSladko.
Na začátku jsme investovali 100 tisíc rublů do zvýšení včelína. Díky tomu jsme v příštím roce obdrželi již 800 kg medu a získali jsme první klienty. V prvním roce podnikání nepřinášelo zisk – jednoduše se snažili rozšířit výrobu.
Michail Treťjakov: Nyní vyrábíme 100 tun medu. Přišli jsme na trh, protože zde nebyli a stále nejsou žádní významní hráči s podílem alespoň 1 %. Včelaři mají v průměru od 10 do 100 včelstev s medem. Velká produkce medu se nachází v Baškirii, kde má největší včelař jeden a půl tisíce úlů. Pro srovnání máme 6 tisíc včelstev.
Pochopili jsme, že se jedná o trh JZD, kde je možné vytvořit strukturovanou, srozumitelnou, krásnou a kvalitní značku. K pořízení takového počtu úlů bylo nutné do nich neustále investovat po dobu sedmi let. Stalo se, že Oleg, který vystoupil na několika konferencích, obdržel 700 tisíc rublů. A tyto peníze také investoval do podnikání. Nemohli jsme se uchýlit k bankovním půjčkám, protože oba jsme najednou procházeli konkurzním řízením.
V roce 2019 jsme získali velmi dobré investice od jednoho restauratéra, které plánujeme vynaložit na zvýšení počtu včel.
Běžný účet v Otkritie Bank jsme si otevřeli od našeho předchozího podnikání – květinářství, bylo to rychlé a pohodlné. Také jsme se rozhodli vystavit fakturu pro naši včelařskou organizaci v Otkritie. Banka nás nikdy nešikanovala, nevyžadovala žádné další doklady a během této doby nenastaly žádné nepříjemné situace.
Aby přilákal první klienty, nalil Oleg med do zkumavek, podepsal jim „Rozbory včel“ a rozdal je po úřadech. O necelých pár hodin později se lidé hrnuli do obchodu pro med. Aby přilákal pozornost novinářů, Oleg nainstaloval na střechu kanceláře neobvyklý umělecký objekt v podobě tří včelích úlů. Po nějaké době několik velkých metropolitních médií zveřejnilo zprávy o „včelínu na střeše“.
Oleg Barmin: Máme asi 200 položek zboží, které získáváme pomocí úlů. Navíc prodáváme samotné včely speciálně pro ty, kteří chtějí včelařit sami. V roce 2018 náš obrat činil 32 milionů rublů, letos doufáme v 60 milionů rublů.
Pokud chce člověk vyrábět med, pak musí jít nejprve studovat, jako to dělal Michail tři roky. Chcete-li si ponechat pár úlů, stačí si přečíst knihu „Jsem včelař“ nebo se podívat na video na YouTube. Pokud je tam tisíc úlů nebo více, musíte být připraveni utratit za ně tři ceny.
Jeden úl na klíč stojí 16 tisíc rublů. V souladu s tím je tisíc úlů 16 milionů rublů. Přidejte k tomu sklad, medomety a další vybavení – dalších 5 milionů. To znamená, že 20-25 milionů rublů bude muset být vynaloženo pouze na vše potřebné. Ale aby to všechno fungovalo, jsou potřeba znalosti.
Měli jsme jedno hrozné období – deštivé léto. Pak jsem musel prodat své auto a majetek, abych mohl koupit cukr. Krmili jsme to včelám, jinak by prostě uhynuly. Kdybychom letos opustili včelín v Moskevské oblasti, zkrachovali bychom. Naštěstí jsme včelín přesunuli do Adygeje, kde je teplé období od března do září.
Oleg Barmin: Propagujeme se prostřednictvím internetu, výstav a konferencí. Důležité upřesnění – naše propagace je zcela zdarma, nekupujeme návštěvnost ani neplatíme za zveřejňování informací. Máme velmi pohodlný a logický web, kde si můžete předobjednat med nebo úly na příští rok. Aktuálně máme asi dva tisíce předobjednávek na úly.
Plánujeme také natočit video lekce pro ty, kteří chtějí vydělávat na medu. Tento příběh je vhodný například pro starší lidi. Plánujeme také otevření franšízy
Michail Treťjakov: Jsme první v produkci medu v Rusku. V prvním roce jsme dostali 40 kg medu, pak 400, pak 4 tuny, pak 12 tun. Letos jich vyrobili 94 tun. V příštím roce, pokud vše půjde dobře, plánujeme prodat 8-10 tisíc včelích balení. Jsme ziskoví a obcházíme networkery.
Konečné náklady na med se skládají ze mzdy, nákladů na úly a včely, nákladů na leasing, sklenic, víček, etiket, balení, dopravy a daní. Pokud vezmete ty, kteří prodávají přes síť, síť sežere většinu marže. Půl kila medu za 200 rublů v regálu obchodního řetězce je obvykle slunečnicový med nízké kvality. Levné odrůdy medu sbíraného z různých včelínů jsou smíchány v jedné nádobě. Někdy se míchá s dražším medem, např. lipovým, čímž se zvyšuje hodnota produktu.
Do budoucna chceme dělat různé možnosti pohodlného balení medu. Je to stále obtížné: pro uvedení nového typu plechovek na trh je třeba zakoupit 100 XNUMX kusů nebo více. Každá sklenice potřebuje víčko a nálepky.
K zásobování obchodů řetězců potřebujete velký sortiment: například pět druhů plechovek – tedy 500 tisíc plechovek, víček a nálepek. Potřebujeme velmi velké investice do zboží a výroby, které se nemusí vyplatit. Tímto směrem se opatrně ubíráme, postupně rozšiřujeme a budujeme nové skladovací plochy. Až ztloustneme, půjdeme online. Opravdu doufám, že v budoucnu udělám franšízu z Lipka-Sladko.
Otkritie Bank podporuje podnikatele, kteří neusínají na vavřínech a jdou kupředu, ať se děje cokoliv. Pro takové neakceptanty Otkritie nabízí půjčky na rozvoj jejich podnikání bez omezení maximální výše a s roční sazbou 9,5 %.
Při podání žádosti o úvěrový produkt u PJSC Bank FC Otkritie bude v případě kladného rozhodnutí PJSC Bank FC Otkritie sazba úvěru v rublech od 9 % ročně pro právnické osoby, fyzické osoby podnikatele a osoby podnikající v soukromém sektoru. vykonávat zákonem stanoveným způsobem. Úroková sazba 9 % je stanovena pro půjčky ve výši 100 milionů rublů. Měnou půjčky jsou ruské rubly. Doba do 180 měsíců se poskytuje pouze za účelem koupě komerční nemovitosti pro dlužníky, jejichž hlavní činností je poskytování komerčních nemovitostí k pronájmu; pro ostatní investiční účely je doba financování až 120 měsíců, pro účely doplnění pracovního kapitálu – až 60 měsíců (u úvěrů formou kontokorentu a revolvingového úvěru). Postup při splácení jistiny dluhu je určen dohodou stran – anuita, měsíčně ve stejných splátkách, individuální splátkový kalendář (úvěr); měsíčně ve stejných splátkách nebo anuitě pro každou tranši, individuální harmonogram (úvěrová linka s emisním limitem). Úrok se platí měsíčně k datu (datům) stanoveným podmínkami úvěrové transakce nebo ke dni konečného splacení úvěru. Odklad splácení je možné poskytnout nejdéle na 6 měsíců. Struktura zajištění a potřeba jeho pojištění závisí na době a výši úvěru (v případě zajištění nemovitostí je úvěr poskytován po státní registraci hypotéky). Úvěrový produkt je vystaven na běžný účet dlužníka u banky.
