Externí přehled: Vnitřní Mikroskopický parazity mající oválného tvaru a parazity v epitelu. třída střeva, játra, ledviny a další vertebrální orgány. a bezobratlých zvířat. Nejsou zde žádné organely pohybu, bičíky se objevují pouze ve stádiu gamet. 2. Kryty: Holá cytoplazmatická membrána 3. Kostra: Cytoskelet s jeho složkami (mikrotubuly, mikrofilamenta, intermediální filamenta) 4. Trávicí soustava: heterotrofní výživa. 5. Dýchací systém: ve stádiu oocyst – Aerobes; v těle hostitele – Anaeroby. Výměna plynu probíhá přes externí třída membrána 6. Oběhový systém: F. krevní oběh. provádí cytoplazmatický tok. 7. Vylučovací soustava: žádné kontraktilní vakuoly 8. Nervový systém: Dráždivý cytoplazmatický membrána 9. Reprodukce: Kokcidie se vyznačují pravidelným střídáním pohlavního a nepohlavního rozmnožování. Nepohlavní rozmnožování – mnohočetné dělení – schizogonie, v těle hostitele. Sporogonie se vyskytuje ve vnějším prostředí. Některé kokcidie mají dva hostitele; v 1. se paraziti množí nepohlavně, v 2. – pohlavní proces a sporogonie.
Kokcidie, Hemo- a Sarcosporidium patří mezi Coccidiformes.
1. Kokcidie – postihuje králíky, ptáky, skot. V tomto případě jsou k onemocnění náchylná mladá zvířata. Kokcidie parazitují na střevních buňkách a způsobují krvavé průjmy.
Vnitřní parazity orgánů (střeva, játra, ledviny) obratlovců a bezobratlých. Vitální. cyklus – správné střídání procesů nepohlavního rozmnožování a pohlavního procesu. K. se šíří predací a krveprolití. Nemoc – kokcidióza
2. Hemosporidie– uvnitř parazity savců, ptáků a plazů. Červené krvinky jsou ovlivněny. V životě cyklu dochází ke střídání pohlavních a nepohlavních generací. Na rozdíl od krevních kokcidií. Sporozoani nikdy nechodí ven. Středa. Přenos parazita z jednoho hostitele na druhého. rozličný členovci. Volají po malárii.
3. Sarcosporidium– havěťsavci, ptáci a někdy i plazi. Ovlivňuje svaly. Tkaniny. středně pokročilí hostitelé (nedraví živočichové a ptáci) se nakazí pozřením oocyst, které mají isosporovou strukturu: 2 sporocysty se 4 sporozoity. Skončí ve střevech. hostiteli (masožraví savci, ptáci, plazi, kteří se nakazí konzumací kontaminovaného masa), vyvinou se zralá cystická stádia, která obcházejí asexuální fázi.
6 Kokcidióza. Vývojový cyklus kokcidií na příkladu Eimeria stiedae.
Kokcidióza je skupina onemocnění způsobených unikl. prvoci – kokcidie. Parazitují na epitelu. třída střevní sliznice, žlučovody jater (králíci), v ledvinách (husy). Zdrojem infekce je oocysty na trávě, seně, půdě výběhu, pitné vodě. Charakteristické příznaky onemocnění u zvířat: deprese, ztráta chuti k jídlu, rychlý a silný úbytek hmotnosti, průjem. K se vyznačuje správným střídáním pohlavního a nepohlavního rozmnožování. Nepohlavní rozmnožování probíhá ve formě schizogonie v těle hostitele. Sporogonie (vývoj sporozoanů, skládající se z mnohočetných dělení oplodněné buňky (oocysty) se vyskytuje ve vnějším prostředí.
Eimeria stiedae parazituje v králičích játrech a způsobuje jaterní kokcidiózu. Oocysty Eimeria stiedae se dostávají do těla králíka s kontaminovanou potravou a vodou. V trávicím traktu se z oocyst vynořují sporozoity a implantáty. do epitelu. třída žlučovody jater (kam pronikají z dvanáctníku), kde nepohlavně rostou a rozmnožují se mnohočetným dělením – schizogonií. Epiteliální. třída praskne, merozoiti napadají sousední buňky, vyrůstají v schizonty, jejichž jádro a protoplazma se opět dělí a tvoří dcery. buňky. Poslední generace merozoitů se transformovala do pohlavních forem: samičí – makrogametocyty (tehdy makrogamety) a samčí – mikrogametocyty. S tvorbou sexuálních forem schizogonie končí a je nahrazena gametogonií. V makrogametě se vyvíjí jádro, ze kterého se tvoří pohyblivé mikrogamety se 12 bičíky na jednom konci (spermie). Mikrogamety vstupují do lumen žlučovodů, pronikají do makrogamet a oplodňují je, tvoří oocysty, které se uvolňují z králičího orgánu ve výkalech. Tvorba oocyst končí gametogonií, poté sporogonií. V uvolněném trusu oocysty tvoří kouli, rozdělenou na 2 sporoblasty, které jsou pokryty membránou = výtrusy. Na konci sporogonie se spory stávají invazivními.
kokcidioidomykóza – onemocnění způsobené houbami Coccidioides immitis a doprovázené tvorbou zánětlivých infiltrátů různé velikosti v plicích, kůži a kostech. K infekci kokcidioidomykózou dochází především přes dýchací systém, méně často přes kůži. Diagnostika je založena na identifikaci původce při mikroskopickém vyšetření a výsevu výtoku. Léčba kokcidioidomykózy spočívá v použití moderních antimykotik.
Přehled
Kokcidioidomykóza je běžná ve stepních a pouštních oblastech, je endemická, tedy vázaná na určité přírodní podmínky, onemocnění. V Evropě se kokcidioidomykóza vyskytuje ojediněle, zatímco v některých částech USA jsou různé projevy tohoto onemocnění pozorovány u 60 % populace.
Příčiny kokcidioidomykózy
Kokcidioidomykóza je plísňové onemocnění. Jejím původcem je houba Coccidioides immitis, která se vyvíjí v půdě. S prachem jsou spóry hub přenášeny vzduchem a mohou vdechovat do lidského těla. Infekce kokcidioidomykózou je možná přes poškozenou kůži nebo přes sliznici trávicího traktu při konzumaci produktů kontaminovaných sporami. Nebyly zjištěny žádné případy nakažení lidí od nemocných lidí nebo zvířat.
Příznaky kokcidioidomykózy
Kokcidioidomykóza se rozvíjí 7-18 dní po infekci přes dýchací cesty. Při infekci přes kůži se toto období prodlužuje na měsíc nebo více. U většiny infikovaných osob (asi 60 %) je primární infekce asymptomatická. U čtvrtiny nakažených kokcidioidomykózou dochází k poškození dýchacího systému, které zpočátku probíhá jako akutní respirační virová infekce. Pak přichází kašel, dušnost a bolest na hrudi. V plicích se objevují malá ložiska zánětu – granulomy, které mohou splývat, někdy postihují celý lalok. Klinický obraz odpovídá bronchitidě nebo pneumonii, v některých případech se vyvíjí pleuristika.
K zapojení kůže do infekčního procesu dochází zpravidla 1-2 týdny po nástupu plicních projevů. Při infekci kokcidioidomykózou přes kůži dochází k kožním projevům bez předchozích změn v dýchacím systému. Nejčastěji je postižena kůže končetin, hlavy a krku. Vyrážka má charakter erythema nodosum a je způsobena výskytem drobných zánětlivých infiltrátů v kůži. Je možné tvořit abscesy v kůži a vzhled nodulárně-ulcerózních prvků. Po otevření kožních infiltrátů zůstávají vředy, jejichž dno je pokryto vegetací. Epitelizující vředy zanechávají jizvy ve tvaru hvězdy. Vyrážka s kokcidioidomykózou může být doprovázena bolestí a otoky kloubů.
Kokcidioidomykóza je nebezpečná pro rozvoj septické (generalizované) formy onemocnění, kdy se infekce může šířit cévami do jakéhokoli orgánu s tvorbou houbových granulomů v něm. Granulomy jsou náchylné k hnisavé fúzi, takže generalizovaná forma kokcidiomykózy je při těžké intoxikaci velmi obtížná a může být smrtelná. Nejnebezpečnější je šíření infekce v membránách a hmotě mozku s rozvojem abscesů a purulentní meningitidy.
Několik let nebo měsíců po prodělané akutní kokcidioidomykóze se může objevit sekundární kokcidiomykóza, která je charakterizována těžkým progresivním průběhem s rozsáhlými lézemi plicní tkáně, žeber a obratlů, jakož i tvorbou infiltrátů v dutině břišní.
Diagnostika a léčba kokcidioidomykózy
Původce kokcidioidomykózy může být detekován mikroskopií speciálně obarvených nátěrů získaných ze sputa, separovaných kožních elementů, tečkovitých míst pleurální nebo kloubní tekutiny. K potvrzení kokcidioidomykózy a stanovení citlivosti patogenu na antimykotika se provádí výsev výtoku nebo sputa. Pro sérologickou diagnostiku kokcidioidomykózy se využívá reakce vazby komplementu se specifickým antigenem (RCC). Testy se provádějí s kokcidioidinem aplikovaným na kůži. Je však třeba mít na paměti, že kožní testy jsou pozitivní i několik let po prodělání kokcidioidomykózy.
Pokud se kokcidioidomykóza vyskytne s poškozením dýchacího systému, pak se na rentgenových snímcích plic určí ložiska pneumonie nebo abscesů. Když se objeví příznaky meningitidy, provede se lumbální punkce, po níž následuje studie mozkomíšního moku. Podle indikací se provádí kloubní punkce nebo pleurální punkce.
V závislosti na formě a závažnosti kokcidioidomykózy se léčba provádí perorálním, intravenózním nebo intramuskulárním podáváním antimykotik (amfotericin B), posakonazolu nebo různých flukonazolových přípravků.
