Dršťky (u zvířat) Jizva, počáteční, největší úsek 4-komorového žaludku přežvýkavců, zabírající téměř celou levou polovinu břišní dutiny. Objem syřidla u dospělých zvířat se rovná 4/5 objemu celého žaludku (u novorozenců krmených pouze mlékem je syřidlo poloviční než slez). Počáteční úsek – vestibul R. – komunikuje se síťkou a jícnem. Stěny R. se skládají z vnější – serózní, střední – svalové a vnitřní – sliznice. Na vnitřní stěně jsou záhyby – šňůry, které rozdělují membránu na samostatné kapsy, které zadržují hmoty potravin. Vnitřní povrch epitelu, kromě provazců, má výrůstky – papily. U velbloudů a lam jsou na stěnách R. hluboké buňky, na jejichž dně se otevírají srdeční žlázy, které u R. u ostatních přežvýkavců chybí. U R. dochází vlivem bakterií a prvoků k rozkladu rostlinné potravy a vstřebávání těkavých kyselin povrchem sliznice; Zde je jídlo vystaveno působení enzymů a míchání. Z R. se potrava dostává do síťky nebo je regurgitována do dutiny ústní (viz Žvýkačka), odkud (druhotně rozdrcená dalším žvýkáním) stéká jícnovou rýhou do knihy.
Velká sovětská encyklopedie. — M.: Sovětská encyklopedie. 1969-1978.
Podívejte se, co je „Run (in animals)“ v jiných slovnících:
Dršťky (žaludek) — Tento výraz má jiné významy, viz Tripe. Stavba kravského žaludku: jícen, bachor, c síťka, d kniha. Wikipedie
jizva — Jeden z oddílů žaludku přežvýkavců, který, když se vaří, používá se k přípravě různých pokrmů (viz baňky). Kromě polské kuchyně, pro kterou jsou dršťky jedním z národních jídel, se používají i v rumunštině (tuslama . . Culinary Dictionary
jizva – 1. PRUH, btsa; m. 1. Hustá tvorba pojivové tkáně na těle, stopa po zhojené ráně; jizva. Široká řeka Červená řeka Na ruce. R. z popálení. Pooperační r. R. v plicích. Jizvy na srdci (také: co je těžké, zanechává nesmazatelný . Encyklopedický slovník
JIZVA – v anatomii počáteční, největší úsek 4-komorového žaludku přežvýkavců. V bachoru je potrava vystavena trávicím enzymům a míchání. Velký encyklopedický slovník
JIZVA – TRIPPE, dršťka, manžel. 1. Stopa na těle od zhojené rány v podobě malého záhybu. 2. Obecně značka z řezného nebo sekacího úderu (reg.). 3. Hrana, hrana něčeho (kraje). 4. Šev, který tvoří záhyb ze sešitých okrajů, lemovaných okrajů látky. 5. První. . Vysvětlující slovník Ušakova
jizva – TRIP, btsa, manžel. 1. Hustý útvar pojivové tkáně, znak na těle, na kterém ne. orgán ze zhojené rány, vřed, ruptura, řez. Jizvy od ran. Pooperační, poinfarktové r. R. na duši, na srdce (v překladu: o čem n. těžkém, . . Ožegovův výkladový slovník
JIZVA – (bachor), počáteční úsek 4-komorového žaludku přežvýkavců. Objem syřidla u dospělých zvířat dosahuje 4/5 objemu celého žaludku (u novorozenců krmených pouze mlékem je syřidlo poloviční než slez). R. vestibul komunikuje se síťkou a jícnem. Folds. . Biologický encyklopedický slovník
SCARM (v anatomii) — RUMEN, v anatomii počáteční, největší úsek 4-komorového žaludku přežvýkavců. V bachoru je potrava vystavena trávicím enzymům a míchání. Encyklopedický slovník
jizva – počáteční úsek čtyřkomorového žaludku přežvýkavců. V R. dochází k míchání a rozkladu rostlinné potravy pod vlivem četné mikrobioty, reprezentované bakteriemi a prvoky. Proces rozkladu celulózového materiálu. . Slovník mikrobiologie
Jizva (jednoznačnost) — Jizva: Jizva je stopa po zahojeném poškození živé tkáně. Bachor je první částí složitého žaludku přežvýkavců. Rubets je příjmení četných představitelů maloruské šlechty, viz Rubtsy (šlechtici). Rubets, Alexander Ivanovič. . Wikipedie
Trávení u krávy sestává z řady vzájemně propojených reakcí probíhajících v trávicím traktu, v jejichž důsledku se potrava, kterou kráva konzumuje, rozkládá na jednoduché látky.
Biologickým znakem krávy je, že konzumuje hodně rostlinného krmiva, včetně objemového krmiva, které obsahuje velké množství nestravitelné vlákniny. Vzhledem k přítomnosti četné mikroflóry (bakterie, nálevníky a plísně) v obsahu bachoru podléhá rostlinná strava velmi složitému enzymatickému a jinému zpracování (trávicí vlastnosti u přežvýkavců).
Prostřednictvím buněk lemujících stěny trávicího traktu se tyto látky dostávají do krevního oběhu a jsou přenášeny do všech tkání těla, což zajišťuje normální fungování, růst a tvorbu mléka. Kráva je přežvýkavce, žaludek se skládá ze čtyř částí – jizva, síťka, kniha a slez, z nichž každá plní v těle svou funkci. Porušení práce alespoň v jedné z částí trávicího systému má za následek různé patologie zdraví zvířat.
Zvláštnosti trávení krav.
Krávy mají zajímavý trávicí systém – kráva polyká potravu vcelku, téměř bez jejího zpracování zuby, a když odpočívá, po částech ji říhá a důkladně žvýká. To je důvod, proč je často vidět krávu žvýkat. Mechanismus říhání a žvýkání potravy ze žaludku se nazývá žvýkačka. Pokud kráva přestane žvýkat, pak je s ní něco v nepořádku.
Trávicí systém krávy má následující strukturu:
Dutina ústní – rty, jazyk a zuby. Pomocí jazyka kráva uchopí trávu a další travnaté krmivo a také potravní bolus v tlamě promíchá a vytlačí do jícnu. Na sliznici jazyka jsou čtyři typy papil: nitkovité (hmatové) a chuťově houbovité, válečkovité a listovité. Kráva nemá řezáky a špičáky, místo nich je na horní čelisti umístěna tvrdá zubní destička, která je naproti spodním řezákům. Toto uspořádání zubů umožňuje krávě efektivně se pást. Horní čelist je širší než spodní, což umožňuje zvířeti žvýkat na jedné nebo na druhé straně. Stoličky tvoří dlátovitý brusný povrch a díky laterálnímu (laterálnímu) pohybu čelistí výrazně zvyšují efektivitu žvýkacího procesu podél žvýkačky.
V dutině ústní krávy jsou párové slinné žlázy (příušní, submandibulární, sublingvální, moláry a nadočnicové), které obsahují enzymy štěpící škrob a maltózu.
Potrava se v ústech mísí se slinami a přes jícen se dostává do jizvy a síťky.
Jícen – délka jícnu u krávy je něco přes metr, spojuje hltan s žaludkem krávy. Poté, v procesu žvýkání, obsah retikula přes jícen regurgituje do dutiny ústní k dalšímu žvýkání zkonzumovaného krmiva.
Kráva žvýká 6-10 hodin denně, většinou v noci. Žvýká jednu porci žvýkačky asi 50 sekund. Žvýkání krmení umožňuje krávě nejúčinněji rozkládat požité krmivo, což vede k tomu, že mikroorganismy v bachoru jsou schopny krmivo lépe rozkládat.
Struktura žaludku krávy a jeho oddělení.
Žaludek krávy se skládá ze 4 komor:
Skutečný žaludek v plném slova smyslu u krávy je slez, zbytek oddělení slouží k předzpracování potravy, říká se jim slinivka břišní. Jizva, kniha a síťka nemají žlázy produkující žaludeční šťávu, je jimi zásobena pouze slezina. Ale v proventrikulu probíhá fermentace, třídění a mechanické zpracování krmiva. Zvažte detailně části kravského žaludku.
Jizva.
Jizva je první úsek kravského žaludku. Má největší objem oproti ostatním komorám, podle stáří od 100 do 300 litrů. Jizva po krávě se nachází v břišní dutině na levé straně. Spolknutá potrava krav se dostává do bachoru. Bachor je naplněn mikroorganismy, které zajišťují primární zpracování krmiva, které se do něj dostalo. Počet mikroorganismů v bachoru je asi 3 kilogramy. Tyto mikroorganismy syntetizují vitamíny skupiny B (thiamin, riboflavin, kyselina pantotenová, pyrodoxin, kyselina nikotinová, biotin, kyselina listová, kobolamin, vitamín K) v množství, které zajišťuje základní potřeby krávy a bílkoviny v těle krávy. Až 70 % celého trávicího procesu probíhá v bachoru. K štěpení sušiny dochází mechanickým mícháním a mletím krmiva, fermentací s tajemstvím mikroorganismů a fermentací.
V bachoru vlivem mikrobiální fermentace vzniká velké množství těkavých mastných kyselin – octová, propionová a máselná, dále plyny – oxid uhličitý, metan aj. Až 4 litry těkavých mastných kyselin vznikají v bachoru krávy za den a jejich poměr přímo závisí na složení stravy. Těkavé mastné kyseliny se téměř úplně vstřebávají v proventrikulu a jsou zdrojem energie pro organismus zvířete a využívají se také k syntéze tuku a glukózy. Při vstupu do slezu mikroorganismy umírají pod vlivem kyseliny chlorovodíkové. Ve střevě se vlivem amylolytických enzymů štěpí na glukózu. 40-80% bílkovin (bílkovin) dodávaných s potravou v bachoru prochází hydrolýzou a dalšími přeměnami, je mikroby štěpeno na peptidy, aminokyseliny a amoniak, aminokyseliny a amoniak vznikají i z nebílkovinného dusíku vstupujícího do bachoru . Současně s procesy štěpení rostlinného proteinu v bachoru dochází k syntéze bakteriálního proteinu a protozoálního proteinu. K tomuto účelu se v praxi využívá i nebílkovinný dusík (močovina apod.). V bachoru lze syntetizovat 100 až 450 gramů mikrobiálního proteinu denně. V budoucnu se bakterie a nálevníci s obsahem bachoru dostávají do slezu a střev, kde dochází k jejich trávení na aminokyseliny, probíhá zde trávení tuků a přeměna karotenu na vitamín A. Díky bílkovině mikroorganismů se přežvýkavci jsou schopny uspokojit až 20-30 % potřeb těla na bílkoviny. V bachoru zvířat tam přítomné mikroorganismy syntetizují aminokyseliny, vč. a nenahraditelný.
Jizva se anatomicky skládá z dvojité svalové vrstvy a je rozdělena na dvě části malým žlábkem. Sliznice bachoru je vybavena 10 cm papilami, díky kterým se v bachoru štěpí škrobové sloučeniny a celulóza na jednoduché cukry, které jsou pro krávu zdrojem energie.
Mřížka.
Pletivo u krávy je druhým úsekem ventrikulu, kam vstupuje potrava z bachoru. Kapacita pletiva pro krávu není větší než 10 litrů. Anatomicky je síťka umístěna v oblasti hrudníku, jedna její část přiléhá k bránici.
Síťovina – je malá zaoblená taška. Vnitřní povrch také nemá žádné žlázy. Sliznice je reprezentována vyčnívajícími ve formě lamelárních záhybů až 12 mm vysokých, tvořících buňky, které svým vzhledem připomínají plástve. S jizvou, knihou a jícnem komunikuje síťka s jícnovým žlabem ve formě polouzavřené trubice. Pletivo u přežvýkavců funguje na principu třídicího orgánu, do knihy propouští pouze dostatečně rozdrcené a zkapalněné krmivo.
Kniha.
Kravská kniha je další třetí část žaludku, kam vstupuje jídlo z mřížky. Kniha se tak nazývá, protože se skládá z „listů“. Voda a kyseliny se vstřebávají přes listy z krmiva. Letáky knihy výrazně zvyšují oblast absorpce kapaliny ve srovnání se stěnami žaludku. Objem kravské knihy je 10-20 litrů. Kráva má v knize průměrně 5 hodin potravy, ke zpracování opakovaně rozžvýkané potravy dochází pod vlivem specifické mikroflóry a vysoké koncentrace enzymatických látek.
Kapalný obsah jizvy v knize se stává polotuhou, obsah sušiny je 22-24%.
Abomasum.
Abomasum – je skutečný žaludek, má podlouhlý tvar ve formě zakřivené hrušky, na základně – zesílený úzký konec, který přechází do dvanáctníku.
Slez krávy je jediným oddělením, ve kterém jsou žlázy pro vylučování žaludeční šťávy. Nachází se v oblasti mezi žebry 9-12 na pravé straně. Jeho objem u krávy dosahuje 15 litrů.
Tenké střevo.
Ze žaludku se zpracované potraviny dostávají do tenkého střeva, které se skládá ze tří hlavních částí:
- 12 duodenální vřed o délce 90-120 cm.
- jejunum – délka 35-38 cm.
- ileum je dlouhé asi 1 metr.
Tenké střevo se nachází u krávy v pravém hypochondriu a jde ke 4. bedernímu obratli. Průměr tenkého střeva u krávy je 4,5 cm a délka je až 46 metrů. Střevní sliznice je pokryta drobnými klky, díky nimž dochází ke zvětšení plochy a účinnosti vstřebávání živin. Potravu v tenkém střevě zpracovávají pankreatické šťávy a žluč. Enzymy vylučované slinivkou a střevními stěnami zpracovávají sacharidy, tuky a bílkoviny. Žluč, která se žlučovodem dostává do dvanáctníku, napomáhá vstřebávání tuků a připravuje produkty trávení k vstřebávání.
Velké střevo
Potrava dále vstupuje do tlustého střeva, reprezentovaného následujícími odděleními:
- slepé střevo (30-70 cm);
- tlustého střeva (6-9 m);
- konečník.
Průměr tlustého střeva je několikanásobně větší než průměr tenkého střeva a na jeho vnitřním povrchu nejsou žádné klky.
Slepé střevo je první částí tlustého střeva a je rezervoárem umístěným mimo hlavní gastrointestinální trakt. Po natrávení potravy ve slezu a tenkém střevě dochází k další mikrobiální fermentaci ve slepém střevě.
Další úsek – tlusté střevo – je rozdělen na proximální a spirální část. Hraje vedlejší roli v procesu trávení a vstřebávání živin. Jeho hlavní funkcí je tvorba exkrementů.
Střevní mikroby způsobují proces fermentace sacharidů a hnilobné bakterie – ničení konečných produktů trávení bílkovin. Vnitřní stěny tlustého střeva, navzdory absenci papil a klků pro absorpci živin, úspěšně absorbují vodu a minerální soli.
Vlivem kontrakcí peristaltiky se zbývající obsah tlustého střeva přes tlusté střevo dostává do konečníku, kde se hromadí stolice. K jejich uvolňování do vnějšího prostředí dochází přes řitní kanál – řitní otvor.
Úloha vnitřních orgánů při trávení u krav.
Játra a slinivka hrají důležitou roli při trávení u krav.
játra u krávy je považován za centrální orgán v procesu trávení.
V játrech vzniká glukóza, která vzniká z prekurzoru – kyseliny propionové, která se ve velkém množství tvoří v bachoru krávy. Dalšími nezbytnými pro život jsou aminokyseliny pocházející ze střev a svalové tkáně a vznikající odbouráváním tukových zásob v těle – glycerol.
Glukóza produkovaná v játrech se uvolňuje především do oběhu, aby byla mimo jiné využita k tvorbě mléčného cukru (laktózy) v mléčné žláze. Část vzniklé glukózy se ukládá v játrech jako jaterní škrob nebo glykogen. Játra také mění čpavek v krvi na neškodnou močovinu.
Játra také produkují ketolátky. Pokud kráva nedostává dostatek energie z potřeby, začnou se v játrech tvořit ketolátky tak aktivně, že se u zvířete stane ketóza nebo acetonémie.
Játra vylučují do tenkého střeva žluč, která podporuje trávení tuků a vstřebávání tuků a vitamínů rozpustných v tucích a také částečně neutralizuje hmotu potravy pohybující se tenkým střevem. Žluč se nachází ve žlučníku.
Kromě toho játra čistí krev od tělu škodlivých látek, jako jsou jedy a těžké kovy, a přiměřeným způsobem mění sloučeniny důležité pro zvíře z hlediska látkové výměny.
Játra fungují také jako zásobárna vitamínů rozpustných v tucích.
Slinivka na začátku tenkého střeva vylučuje pankreatickou šťávu, která obsahuje mnoho enzymů, které štěpí sacharidy, tuky a bílkoviny v krmivu. Buňky Langerhansových ostrůvků pankreatu vylučují inzulín i glukagon. Jedná se o hormony, jejichž úkolem je využívat živiny v tkáních krávy.
Pokud majitelé zvířat porušují stávající pravidla pro krmení a chov krav, dochází u krav k některým onemocněním trávicího systému (držení krávy).
Akutní hypotenze a atonie slinivky břišní.
Hypotenze a atonie proventrikulu je neinfekční onemocnění charakterizované poruchou motorické aktivity jizvy, síťky a knihy. Při hypotenzi se počet a síla kontrakcí jizvy a ostatních proventrikulů snižuje, při atonii se zastavuje jejich motorická aktivita.
Etiologie. Příčiny hypotenze a atonie ventrikulu jsou různé.
Primárně může být onemocnění způsobeno náhlou změnou píce ze šťavnaté na hrubou, suchou, s vysokým obsahem vlákniny (suchá sláma, pozdní řezané nebo vyluhované seno, větvová píce); Zvláště nebezpečné pro přežvýkavce jsou huminové a mlýnské odpady zkrmované v suché formě (plevy, plevy, bavlna, oves nebo proso slupky), které poskytují velké množství nerozdrceného zrna. Akutní hypotenze ventrikulu nastává, když jsou zvířata náhle převedena ze suché nízkoživinové potravy úplně na šťavnatou potravu (vináza, melasa, dužnina atd.), zvláště když jsou konzumována ve velkém množství, mražená nebo horká; zavedení nekvalitního krmiva postiženého houbami (plesnivý, zatuchlý), kontaminovaného zeminou, pískem a jinými škodlivými nečistotami do stravy; pití nekvalitní vody obsahující cizí nečistoty.
Sekundární akutní hypotenze proventrikulu vzniká v důsledku patologických procesů na straně jiných orgánů (při přeplnění slezu vodnatými, měkkými, kyselými krmivy, které neprocházejí procesem žvýkání a snadno procházejí knihou a slezem) ; s mastitidou, onemocněními doprovázenými horečkami, po akutním bubínku a přetečení jizvy, těžkém otelení, s traumatickou retikulitidou, zánětem pobřišnice a dalšími onemocněními provázenými silnými bolestmi.
Zablokování knihy.
Zablokování knihy je nenakažlivé onemocnění přežvýkavců, charakterizované ucpáním knihy v důsledku přelití mezilistových výklenků pevnými částicemi krmiva, pískem a zeminou s následným jejich vysycháním.
Etiologie. K přetečení mezilistových výklenků knihy dochází, když jsou přežvýkavci dlouhodobě krmeni plevami, obilím neočištěným od zeminy a písku, humózním odpadem, jemně nasekanou slámou nebo v důsledku podávání velkého množství celého nebo drceného zrna, např. stejně jako ovesné vločky, proso a bavlněné slupky, bez dostatečného množství šťavnatého krmiva ve stravě. Onemocnění je vyvoláno dlouhodobým krmením zvířat na pastvinách s velmi chudým porostem. Nevyváženost krmné dávky pro makromikroprvky a také dlouhodobá absence kuchyňské soli v potravě vede k tomu, že zvířata při pastvě sežerou velké množství půdy se suchými stonky.
Více podrobností v našem článku – ucpání knihy.
Dobytek Tympania.
V období pastvy dochází u skotu v důsledku nedodržování režimu a pravidel pastvy pastevci často k bachorovým tympáním.
Tympanie je nenakažlivé onemocnění charakterizované rychle se rozvíjející tvorbou plynu a otokem jizvy. Nejčastěji je tympánie akutní a pokud není zvířeti poskytnuta neodkladná veterinární péče, končí fatálně. Existují akutní a chronické tympánie, primární a sekundární.
Etiologie. Existuje mnoho důvodů pro hromadění plynů v bachoru. Primární akutní bubínek bachoru vzniká při požití velkého množství snadno fermentující potravy. Pro krávy je velkým nebezpečím šťavnaté zelené krmivo: mladá zelená tráva, jetel, vojtěška, vikev a jiné luštěninové krmivo, kukuřičné klasy mléčně voskové zralosti, sazenice ozimých rostlin, zelí a listy řepy. Tato krmiva jsou zvláště nebezpečná, když jsou podávána ohřátá na hromadě nebo zvlhčená deštěm, rosením nebo když je zvířatům podávána voda k pití bezprostředně po podání takového krmiva.
Pomalu se rozvíjející tympánie může být způsobeno krmením zkaženým obilím, bardami, shnilými kořenovými plodinami, zmrazenými bramborami a jinými krmivy.
Sekundární tympánii způsobují jedovaté rostliny (aconit, colchicum, hemlock, jedovaté milníky), které způsobují ochrnutí stěny jizvy, ucpání jícnu cizími tělesy, s poruchami říhání a žvýkání, méně často střevní neprůchodnost, ucpání knihy a akutní horečnatá onemocnění. Chronická tympánie se vyvíjí při chronickém kataru trávicího traktu, traumatické retikulitidě.
Ketóza dojnic.
Ketóza je onemocnění metabolických poruch, doprovázené hromaděním ketolátek (beta-hydroxymáselné, kyseliny acetoctové, acetonu) v těle vysoce produkční krávy se současným poškozením orgánů endokrinního systému, jater, srdce, ledvin , autointoxikace těla a doprovázená zhoršenou reprodukční funkcí krav.
Hlavní příčinou ketózy u krav je: nadměrné krmení krávy koncentrovaným krmivem na pozadí nedostatku okopanin a sena ve stravě; energetický deficit v kombinaci s překrmováním bílkovin při dojení krávy, překrmování energií a bílkovin v období útlumu laktace a období na sucho, krmení nekvalitním krmivem s obsahem kyseliny máselné.
Mezi predisponující faktory patří obezita, fyzická nečinnost, nedostatečné sluneční záření, nedostatek provzdušňování, nedostatek vitamínů a stopových prvků ve stravě.
