Již příští rok hazardní hry v Kazachstánu „oslaví“ své výročí – 15 let legálního fungování. Ještě v roce 2007 byl podepsán zákon o hazardních hrách a od té doby v zemi funguje více než 10 offline kasin, desítky herních automatů a stovky sázkových kanceláří.
U karetního pokeru je situace úplně jiná. Jedinou bezpečnou a legální cestou je kasino v Kapchagay a Borovoye. Tato skutečnost však nebrání hazardním Kazachstánu v tom, aby se shromažďovali na speciálních místech zvaných „katrans“ a hráli tam nelegální poker. Takových míst jsou v Almaty stovky a výše výher či proher je někdy prostě dechberoucí. Novinář ze zpravodajské agentury „NewTimes.kz“ hovořil s majitelem jednoho z katransů a zjišťoval, co a jak nutí lidi utrácet miliony při karetní hře.
— Začněme terminologií. Co je katran? Kdo na něm hraje a kdo všechny akce organizuje?
— Katran je místo, kde lidé hrají poker nelegálně. Za pořadatele se považuje ten, kdo tyto hráče svedl dohromady. Poskytuje také pracovní místa pro dealera – osobu, která rozdává karty – a různé typy podpůrného personálu.
Jak a na čem pořadatel vydělává? Během večera pokeru je určitý počet hand, řekněme, 100-200 tisíc tenge. Z každé distribuce má katran své procento. V průměru je to 4-5%.
Počet lidí, kteří hrají poker, není nijak omezen. Mohou to být dva nebo tři stoly nebo více. U stolu většinou sedí devět lidí.
— To znamená, že pokud je distribuce 100 tisíc tenge, pak pořadatel obdrží 4 % z této částky?
— Částka se tvoří při distribucích. Zde musíte pochopit, jak pokerová kombinace funguje. Rozdáme karty, následuje kolo sázení, pak se dohodneme na určité částce a vyložíme tři karty. Následuje další kolo dražení a takto se tvoří hrnec. Banka může být od 2 tisíc tenge do nekonečna. Maximální banka, kterou jsem měl na katran, byla asi 5-7 milionů tenge.
— Jaká je přesně vaše práce organizátora?
— Nejprve musíme najít hráče. Hráči jsou obecně nejobtížnější věcí v této věci. Pro někoho, kdo má kontakty na velké množství hráčů, může katran fungovat donekonečna.
Sbíráte hráče, kontaktujete je, aby přišli v určitý čas a na určitém místě, najdete dealera pro distribuci, nakoupíte potřebné vybavení – karty, žetony a tak dále. Navíc je potřeba najít bezpečné místo, kde se bude hra odehrávat. A najmout servisní personál, aby podával jídlo, pití a uklízel.
— Jde tedy o práci s malými finančními náklady, ale obrovskými přínosy?
– Ano, není to finančně nákladné, ale jsou zde velká rizika, za která nesete odpovědnost.
— Jak závažná jsou tato rizika?
— Z hlediska zákona je pro mě těžké říci. Pokud máte malý katran, který přináší 5 milionů tenge měsíčně, s největší pravděpodobností se o vás orgány činné v trestním řízení nikdy nebudou zajímat. No, možná jen náhodou, přes přátele, pokud jste neopatrní ve výběru hráčů, vám může být představen tajný člověk. A pak jsi to dostal.
Ale to se u malých katransů stává zřídka, pouze u velkých. Je tam například jeden bar Almaty, kde nebyl ani plnohodnotný katran, všichni jen hráli poker. A během karantény se spářili.
Jednoho dne nás také málem chytili. Seděli jsme na jednom místě, které během přísné výluky také fungovalo načerno. Hráli jsme ve VIP kabině a pak do podniku najednou vletěla policie a začala pátrat. Zamkli jsme se zevnitř, pracovníci údržby nám dali klíč a řekli policii, že jde o úschovnu. A 2,5 hodiny jsme seděli jako myši ve tmě.
— A kromě právní stránky problému.
— Ve městě jsou určití lidé. Bandité, řekněme to tak. Mohou přiletět k vaší hře a „stisknout“. Samozřejmě vás nezbijí ani nezastraší, ale mohou nakupovat donekonečna, ale nakonec vám peníze nedají. Zpočátku nejsou ochotni platit. Buď hra neskončí, dokud tito lidé nevyhrají zpět, tedy odejdou v plusu.
Největší riziko je ale jinde. Obvykle hráči, kteří začnou prohrávat, u sebe nemají mnoho peněz nebo je již prohráli. V tomto případě žádají pořadatele o půjčku s tím, že mu vše do pár dnů vrátí. A pak si z provize, kterou jste za hru vydělali, vezmete část peněz a na vlastní odpovědnost je půjčíte.
Tomu se říká „vzduch“, existuje takový termín. Protože půjčujete peníze, které ještě nebyly zaplaceny. To znamená, že pořadatel vložil žetony do hry, ale peníze tam ještě nejsou.
Organizátoři se starají o to, aby hra pokračovala a vy na ní mohli i nadále vydělávat. A aby se hráč samozřejmě neurazil, jinak o klienta přijdete. Proto ani jeden katran nežije bez „vzduchu“.
A to je velká osobní zodpovědnost, protože tyto peníze někdo určitě vyhraje a s vítězem si musíte vyřídit účty. A zde zbývají dvě možnosti – počkat na svého dlužníka nebo zaplatit z vlastní kapsy.
Zde vznikají rizika. Můžete být ošizeni o dluh, nebo jste si špatně vypočítali rozpočet z provize. V takových případech musíte požádat vítěze, aby s penězi počkal, ale ostatní hráči s tím nejsou spokojeni. A když je katran přesycený „vzduchem“, hry nejčastěji končí.
— A co se stane, když dlužník peníze nevrátí?
– To je ono, ztratil jsi je.
— Existuje bezpečnost pro takové nepříjemné výsledky hry?
— Na velkých hrách jsou takoví lidé. Ale ne pro mě. Jde jen o to, že mám na katranu jakési „setkání“. Všechny hráče velmi dobře znám a znám je už dlouho. Dokážu vyřešit všechny kontroverzní situace jednoduchou komunikací. Proto nepotřebuji zabezpečení.
Navíc jsem měl postupem času ve svém podílu velmi váženého člověka. A nejčastěji sám hrál u stolu, takže nedochází k žádným levým pohybům.
– Takže vás hráči neošidili o peníze?
– Pouze pro malé částky. Maximálně 300-350 tisíc tenge. Došlo také k situaci, kdy člověku, který prohrál 2 miliony, trvalo velmi dlouho, než je vrátil. A musel jsem platit lidem.
Jsou hráči, kteří potřebují své výhry odevzdat hned. Protože jinak to bude nespravedlivé. Řekněme, že prohrál miliony v několika hrách za sebou a pak získal zpět svých ubohých 600 tisíc tenge. No, proč mu to nedáš? Jsou i tací, kteří si rádi vybírají mozek. Volají vám a požadují vaše peníze. Lze je také pochopit.
— Takže je to jako bankovní úvěr po splatnosti? V tom smyslu, že z vás mohou vytáhnout peníze tak, jak to dělají sběratelé?
– Když jste dlužníkem – ano. Když jste specialista na katran, záleží na tom, jak moc jste problém vyřešili.
– A žádný zločin?
— No, kromě toho, že poker sám o sobě je trestná činnost, nic takového neexistuje.
— Znají se hráči na vašem katranu? Hrají stejní lidé?
– Časem ano. A to je mimochodem další problém. Když spolu stejní lidé hrají dlouhou dobu a vy jim nedáváte nové hráče, proces začíná být opravdu kulhat. Katrans se rozpadají. Protože na velkou vzdálenost vždy někdo hraje lépe a někdo hůře. A člověk začne být neustále negativní. Jsou potřeba noví hráči.
— Hraješ sám poker?
– Ano, někdy. Když je u stolu málo lidí. Pro dobrou hru potřebujete alespoň šest lidí, ale ne vždy se sejdou. Tak si sednu ke stolu a hraju.
Ale i tady je problém. Pokud jste vlastníkem katranu, nemůžete hru dokončit černými, dokud neskončí. Všichni už dávají najevo nějakou nespokojenost kvůli provizi, kterou dostávám. To je takové výchozí reptání. A tady vítězí i majitel. To je neetické.
— Proč jste se vůbec rozhodl otevřít katran a věnovat se tak rizikové oblasti činnosti?
– Tohle je prozaický příběh. Dlouhou dobu jsem byl dobrý v pokeru. Pak se ale v mém životě stala nepříjemná situace a potřeboval jsem hodně peněz. Kromě toho, co jsem už vydělal. A katran je skvělý způsob, jak vydělat peníze. V dobrý den jsem dostal až 2,5 milionu tenge. A to je jen procento z pole.
Obvykle dostanu přes tisíc dolarů za hru. V nejhorších případech, kdy se stůl rychle rozpadne a hra nefunguje, asi 200 tisíc tenge. A minimálně dvakrát týdně mám hry na katranu.
Bohužel se postupem času váš vektor měření peněz trochu změní. Například se mi nezdá, že by to byly příliš velké částky. Ano, můžu vydělat 2 miliony za večer i s úroky, ale vidím, že někdo za tentýž večer prohrál 5 milionů. A ve srovnání se vám tyto peníze již nezdají tak významné.
— Existuje nějaký obecný portrét pokerového hráče? Povolání, plat, rodinný stav?
– Toto je různorodý kontingent. Na svých hrách jsem měl velmi bohaté i velmi chudé lidi. Ti posledně jmenovaní přicházejí do „náhody“, to znamená, že se snaží trefit jackpot. Jsou bohatí hráči, kteří jsou na pokeru závislí. Říká se jim gambleři.
Většinou mám na katranu rodinu, zavedené lidi. Jsou i tací, kteří se živí pouze hraním pokeru.
— Je u nás mnoho takových katranů?
– Ano, velmi mnoho. Mám asi deset dobrých přátel, kteří pravidelně organizují hry dvakrát nebo třikrát týdně. A ještě jednou rukou – více než 50 lidí. V Almaty jsou obecně stovky katransů.
— Kde se obvykle nacházejí?
— Někdo pronajímá byty, chaty. Někteří pořádají hry v restauracích a barech s vodní dýmkou. Podmínečně zaplatí zálohu 100 tisíc tenge. A správa těchto institucí si to samozřejmě uvědomuje, všechny jsou propojené.
— Nebojíte se to všechno vůbec zorganizovat?
– Teď už to nedělám. Obecně ne, není to děsivé. Za prvé, každý, kdo poruší zákon, věří, že za to nebude potrestán. U mě je to asi stejné. Za druhé, vždy jsou známí ve správných strukturách. A chápete, že když se něco stane, pomohou. Protože každý chrání každého.
— Takže naše orgány činné v trestním řízení vědí o stovkách katrans v Almaty?
“Samozřejmě, že o každém nevědí.” Ale ty největší jsou určitě na dohled; nemohou jen tak existovat. Navíc lidé ze samotných orgánů často hrají poker. Pro nikoho to není žádné tajemství. Jen s nimi nikdo rád nevysedává u stolů.
Poker hrají i u nás velmi známí lidé. Existuje jeden populární kazašský zpěvák a každý ví, že je gambler. Rozhazuje peníze v kasinech i pokeru. Jeden můj kamarád si s ním hrál u stolu a vyprávěl mi, jak večer prohrál s Lexusem LX 570.
— Můžete jmenovat nějaké další vlivné osoby?
— Existuje člověk, kterého v pokerových kruzích zná každý. Hraje od pradávna a často říkal jednu větu: „Dříve bylo všechno jinak. Byla tam spousta peněz a vůbec nikdo nevěděl, jak hrát.“
A vyprávěl mi jeden zajímavý příběh o muži, který také vlastnil katran. Je ze Semey, teď tam má obrovský hotelový a restaurační komplex. Ve městě vlastní spoustu věcí.
A všechny tyto peníze dostal díky tomu, že se jednou v kasinu setkal se spolumajitelem velké ropné společnosti. To je společnost s mnoha miliony dolarů, abyste pochopili.
Spolumajitel této společnosti by mohl v kasinu klidně rozhazovat 5-10 milionů dolarů. Za jeden večer. A aby tuto částku nějak snížil, často hrál poker. Protože v pokeru neprohrajete tolik jako například v ruletě.
A tento podnikavý muž ze Semey začal na svůj katran sbírat dobré hráče. Řekl jim všem: “Chcete vydělat hodně peněz?”
Hádejte, co tito hráči udělali? Hráli celý stůl proti majiteli ropné společnosti. Byl to gambler, který také špatně hrál poker. Hráči dostali svá procenta, která jim vyplatil podnikavý majitel katranu.
Obvykle jim z 50 5 dolarů dal XNUMX XNUMX dolarů a se zbylou částkou nashromáždil své současné bohatství a otevřel výše zmíněný podnik v Semey.
Myslím, že pro tohoto ropného magnáta bylo výhodnější hrát katran. Mohl prohrát milion dolarů v pokeru, ne 10 milionů v kasinu.
— Vy takhle své hráče neklamete?
– Ne. Za prvé je to neetické. Přestože mnoho lidí v pokeru tento aspekt nezajímá, snažím se pravidla neporušovat. Za druhé, prostě nevidím smysl. To musí být pohádkově bohatý muž.
Kromě toho v Almaty každý zná každého. Ano, můžete s někým otočit karty a ten člověk může vydělat milion víc a pak se s vámi o ty peníze rozdělit. Pokud se ale spálíte, už nikdy nebudete moci hru postavit. Nikdo k vám nepřijde.
