Epidemiologie je lékařská věda, která studuje zákonitosti výskytu a šíření infekčních onemocnění v lidské společnosti, vyvíjí metody jejich prevence a eliminace. Dokonce i medicína starověkého světa používala k boji s epidemiemi taková opatření, jako je odstraňování nemocných z města, pálení věcí nemocných a mrtvých a zapojení těch, kteří se uzdravili z nemoci, do péče o nemocné. V moderní epidemiologii je známo mnoho o epidemiologickém procesu, zejména o zdroji infekce, mechanismu přenosu patogenů, vnímavosti různých populací, závislosti šíření infekčních chorob na přírodních, sociálních a dalších faktorech životního prostředí.
Práce v infekčním (epidemickém) zaměření na FAP začíná studiem epidemického zaměření.
Současně je identifikován zdroj infekce, faktory a cesty přenosu infekčního agens, jsou stanoveny hranice ohniska epidemie a podmínky, které přispěly k jeho vzniku.
Každé infekční ohnisko má své vlastní charakteristiky, proto je věnována zvláštní pozornost objasnění podmínek jeho výskytu a provádí se epidemiologické vyšetření.
Epidemiologické vyšetření zahrnuje:
1) průzkum mezi pacientem, příbuznými a kolegy z práce, který zahrnuje následující informace: pobyt na služební cestě v oblasti nepříznivé pro některé infekce, v zahraničí, zejména v horkých zemích; pobyt na dovolené (pobyt v lese, sanatoriu, kempu); pro děti se počítá ve zdravotním táboře; období předcházející nákaze s přihlédnutím k maximální inkubační době této choroby; přítomnost podobného onemocnění v rodině, v pracovním kolektivu, v rodině přátel či známých, u dětí – v dětském kolektivu, který navštěvují; popis pracovních a životních podmínek, které by mohly přispět k infekci; péče o nemocná zvířata a práce na poli; spotřeba produktů z trhů (zejména mléčných trhů), z míst s nestanovenými obchodními pravidly; komunikace s lidmi, kteří přijeli z měst a oblastí, kde jsou ohniska epidemie;
2) seznámení se zdravotnickou dokumentací. Studují se záznamy ve zdravotnické dokumentaci ambulantního pacienta, anamnéza, záznamy o očkování a záznamy sanatorií dětských ústavů. To vám umožní zjistit nemoci tohoto druhu v minulosti, identifikovat kontakty s touto nemocí, analyzovat stav imunitní vrstvy populace (tj. počet očkování proti této nemoci);
3) získávání veterinárních informací, které v některých případech umožňují zjistit souvislost mezi výskytem epidemie a výskytem nemocných zvířat (slintavka a kulhavka, brucelóza, antrax);
4) provádění laboratorních testů (bakteriologických, virologických, parazitárních) v omezených skupinách a při absenci hospitalizace pacienta. V případě záškrtu nebo meningokokové infekce je vyšetřen celý personál dětských ústavů nebo nocleháren, aby se zjistil stav nosičství a možný zdroj infekce. V případě střevní infekce jsou vyžadována laboratorní vyšetření u dětí navštěvujících zařízení péče o děti (jesle, školky) a u pracovníků kategorizovaných profesí (pracovníci stravovacích služeb, pracovníci obchodu, pracovníci vodovodů a vodovodů). Někdy může být potřeba laboratorní vyšetření vody, jídla, mytí z rukou pracovníků stravovacích služeb, ze zařízení atd. Kultivace se provádějí na odchycených nebo uhynulých hlodavcích a jiných zvířatech (na mor, tularémii, leptospirózu);
5) entomologické a epizootologické průzkumy, zahrnující identifikaci míst (teritorií) chovu a stanoviště komárů – přenašečů malárie, komáří encefalitidy, komárů – přenašečů flebotomické horečky, klíšťat argas – přenašečů klíšťové recidivující horečky atd. na základě získaných údajů jsou vyvinuta specifická opatření pro boj proti patogenům a nosičům infekcí. Při epizootologickém vyšetření jsou zohledňovány informace o úmrtnosti hlodavců a přirozené ohniskové vzdálenosti v konkrétním území (pokud pacient do těchto území před onemocněním cestoval);
6) seznámení s pracovními a životními podmínkami nemocného. Přitom se přihlíží k povaze pracoviště, hygienickému stavu prostor, povaze stravy a způsobu provádění lékařského dozoru nad jídelnou v podniku, údržbě toalet, dodržování pravidel osobní hygieny, as stejně jako sanitární a hygienická údržba domova pacienta;
7) kontrola a stav vodárenských zdrojů, odběru vody, zařízení veřejného stravování, četnost a stav čištění území při hromadných infekčních ohniscích. Velký význam má účtování migrace obyvatel v dané lokalitě a studium předchozí infekční morbidity.
Epidemické zaměření – jedná se o umístění zdroje (původce infekce – nemocný nebo přenašeč patogenu) a přilehlé území v mezích jeho schopnosti přenášet patogen na ostatní. Rozsah ohniska a jeho hranice jsou dány povahou infekčního onemocnění, sociálními a životními podmínkami a přírodními podmínkami. U tyfu je tedy ohniskem epidemie místo, kde se nachází pacient (jediný zdroj infekce), osoby, které jsou s ním v kontaktu, věci, na kterých se od něj mohou nakazit vši. Hranice takového ohniska mohou být omezeny na jeden byt nebo celou ubytovnu nebo přesahovat hranice lokality. V případě moru se za ohnisko epidemie považuje nejen umístění pacienta, osoby s ním v kontaktu, infikované věci, ale také území obývané zvířaty – nositeli morové infekce a blechami – přenašeči této infekce.
Během epidemií a pandemií může ohnisko epidemie pokrýt nejen určité oblasti a regiony, ale i celé státy.
Při zkoumání ohniska epidemie jsou zvláště důležité informace charakterizující dobu výskytu prvních pacientů, dynamiku nástupu onemocnění nebo sezónnost některých infekcí (například malárie).
Po návštěvě a prozkoumání ohniska epidemie záchranář identifikuje osoby, které komunikovaly s pacientem (pacienty), provádí lékařské pozorování kontaktů po celou inkubační dobu a v případě potřeby denní měření teploty a laboratorní testy k identifikaci možnosti přepravy infekce. Získaná data jsou analyzována, vyhodnocena současná situace a je sestaven plán dalších opatření v ohnisku nákazy k prevenci následných onemocnění.
Plán protiepidemických opatření by měl zahrnovat opatření k neutralizaci zdroje infekce, potlačení přenosových cest a zvýšení specifické imunity populace. Opatření týkající se zdroje infekce v závislosti na epidemiologii onemocnění mají své vlastní charakteristiky. V případě antroponotických infekcí (tyfus, paratyfus, úplavice atd.) je tedy nutné co nejdříve identifikovat všechny nemocné a přenašeče v ohnisku za účelem jejich izolace a léčby. V případě zvláště nebezpečných (karanténních) infekcí musí být spolu s pacientem izolovány všechny osoby, které s ním byly v kontaktu, na odděleních lékárníků.
Jedním z opatření týkajících se pacientů v infekčním ohnisku je izolace infekčního pacienta.
Izolace infekčních pacientů je protiepidemické opatření spočívající v oddělení pacienta s infekčním onemocněním od okolních lidí, aby se zabránilo šíření infekce.
Nejdokonalejší formou izolace infekčních pacientů je hospitalizace v infekčních nemocnicích nebo na infekčním oddělení ÚVN.
Pokud není možná urgentní hospitalizace na infekčních odděleních, jsou pacienti umístěni na izolační oddělení.
Povinná hospitalizace je nutná u pacientů se zvláště nebezpečnými infekcemi, dále u pacientů s virovou hepatitidou, břišním tyfem, tyfem, antraxem, záškrtem, meningitidou, hemoragickými horečkami, vzteklinou a obrnou. U ostatních infekcí jsou pacienti hospitalizováni v případech těžkého onemocnění, komplikací a špatných životních podmínek. Pacienti s infekcemi přenášenými vzduchem a těžkými formami gastrointestinálních infekcí mohou být izolováni doma za podmínek, které brání šíření infekce (samostatná místnost, průběžná dezinfekce, vhodná léčba).
K potlačení přenosových cest zoonotických infekčních onemocnění se snaží buď eliminovat deratizaci nebo chovat nemocná (nakažená) zvířata v podmínkách přísného hygienického a veterinárního režimu. V přírodních ohniscích se to provádí pravidelně, aby se zmírnilo epidemické napětí. Potlačení přenosových cest střevních infekcí se dosahuje prováděním dezinfekce nebo dodržováním základních pravidel osobní hygieny. V některých případech je nutné vyloučit možnost infekce vodou, jídlem a infikovanými věcmi. V ohnisku je důležité zajistit dezinfekci sekretů pacienta; při absenci kanalizace dezinfikovat žumpy a skládky odpadků.
Při opakovaných onemocněních v ohnisku nákazy je vhodné provést dodatečné havarijní vyšetření pracovníků stravovacích oddělení, zařízení pro odběr vody apod. Preventivní opatření pro přenos vzdušných infekcí: křemen, větrání a ošetření dezinfekčními prostředky prostor, kde pacient se nachází.
V případě přenosného (krevního) přenosu infekce může opatření zahrnovat hubení komárů nebo klíšťat, dezinfekci různými prostředky, ale i nošení ochranných oděvů, sítí apod.
Mezi opatření zaměřená na zvýšení imunity populace vůči konkrétní infekci patří jak předběžné, tak nouzové očkování. U řady infekcí je možná chemoprofylaxe u jedinců s vysokým rizikem infekce.
Za účelem včasného odhalení prvních příznaků onemocnění podléhají kontakty lékařskému pozorování po maximální inkubační dobu onemocnění od okamžiku, kdy je identifikován nebo hospitalizován poslední pacient.
Při vypuknutí epidemie jsou po celou dobu pozorování prováděny činnosti včetně lékařských vyšetření kontaktů, laboratorních testů, v některých případech termometrie, nouzové očkování, průběžná dezinfekce, fágování, podávání imunoglobulinů a chemoprofylaxe. Ohnisko epidemie se považuje za eliminované, když je zdroj infekce neutralizován (izolace, hospitalizace, léčba) a osoby v okolí jsou kontrolovány na nepřítomnost nebo přenášení infekčních agens; v ohnisku byla provedena konečná dezinfekční opatření nebo deratizace; byla provedena nouzová imunizace, aby se zabránilo této infekci u kontaktů a po maximální době pozorování během inkubační doby této infekce osoby v kontaktu s pacientem neonemocní. Veškerá protiepidemická a preventivní opatření v infekčním ohnisku na stanici sanitář-porodní asistentka provádí zdravotnický záchranář pod kontrolou obvodního oddělení státního hygienicko-epidemiologického dozoru.
Tento text je informační list.
Pokračování na litry
Obsah
- Přečtěte si také
- Kapitola 2. Práce s kamerou
- Kapitola 7 Práce sanitární výchovy
- KAPITOLA 2 MANÉVROVACÍ OPERACE
- KAPITOLA 3 PRÁCE VLAKOVÉHO VÝPRAVCE
- Kapitola 6. PRÁCE A ENERGIE
- Kapitola 5 Řešení konfliktů
Přečtěte si také
Kapitola 2. Práce s kamerou
Kapitola 2. Používání fotoaparátu Nyní, když znáte základy teorie fotografie, je čas vzít si fotoaparát. Různé modely kamer fungují odlišně, ale obecné principy jsou stejné. Doporučujeme, abyste si ponechali pokyny od svého
Kapitola 7 Práce sanitární výchovy
Kapitola 7 Sanitární výchovná práce Pojem zdravotně výchovné práceZákladní zásady zdravotně výchovné práce Zdravotní výchova je soubor výchovných, výchovných, propagačních a propagačních činností,
KAPITOLA 2 MANÉVROVACÍ OPERACE
KAPITOLA 2 MANÉVROVACÍ PRÁCE VŠEOBECNÉ POŽADAVKY „Manévry na staničních kolejích by měly být prováděny na pokyn pouze jednoho zaměstnance – pracoviště centralizace, na tratích vybavených centralizací výpravy – výpravčího (služební stanoviště
KAPITOLA 3 PRÁCE VLAKOVÉHO VÝPRAVCE
KAPITOLA 3 PRÁCE VLAKOVÉHO VÝPRAVCE „Dopravu na trati by měl řídit pouze jeden zaměstnanec – výpravčí, který odpovídá za realizaci jízdního řádu vlaků na jím obsluhované trati Příkazy výpravčího podléhají bezpodmínečnému provedení.
Kapitola 6. PRÁCE A ENERGIE
Kapitola 6. PRÁCE A ENERGIE Technologický pokrok, uskutečňovaný především zaváděním nejnovějších technologických pokroků do výroby, zvyšuje tvůrčí sílu.
Kapitola 5 Řešení konfliktů
Kapitola 5 Práce s konflikty V této části budeme hovořit o vztazích a technikách, které pomáhají pracovat s případnými konflikty. O této technice hovořím podrobněji a ukazuji ji na školení „Síla rodiny je ve mně“ a v online školení o neurozobrazení
Centrum infekčních nemocí (někdy také nazývané ohnisko epidemie a epizootické infekce) je oblast kontaminovaná patogenními mikroby a zdroj šíření infekčních chorob.
Znakem infekčních nemocí je především jejich nakažlivost, tzn. možnost přenosu nemoci z nemocného člověka nebo zvířete na zdravé. Dalším znakem infekčních onemocnění je, že se neobjevují ihned po infekci, ale po latentní (inkubační) době, která může trvat několik dní, týdnů a někdy i měsíců. Původce infekčních onemocnění lze určit pouze pomocí speciálních laboratorních výzkumných metod a analýzou vybraných vzorků.
K infekci člověka patogenními mikroby může dojít vdechováním vzduchu, konzumací kontaminovaných potravin a vody, kousnutím infikovaným hmyzem a klíšťaty, ale i kontaktem s nemocnými lidmi, zvířaty a kontaminovanými předměty.
Většina opatření přijatých na ochranu před jadernými a chemickými zbraněmi jsou zároveň opatřeními na ochranu před patogeny infekčních chorob. Ale k ochraně před patogenními mikroby navíc existují specifické prostředky. Patří sem různé léčivé látky používané k prevenci infekčních onemocnění prostřednictvím preventivního očkování.
Ochranné očkování proti některým nemocem (neštovice, záškrt, tuberkulóza, dětská obrna atd.) se provádí neustále, proti jiným až při nebezpečí jejich vzniku a šíření. Proto při zjištění infekčních onemocnění, zejména před určením typu patogenu, je lékařskými orgány prováděna nouzová prevence, která spočívá v preventivní léčbě léky, které mají škodlivý účinek na patogenní mikroby (antibiotika, sulfonamidy, bakteriofágy, sérové přípravky ).
Pokud dojde k propuknutí infekčních onemocnění, místní úřady přijímají opatření k jeho odstranění. Aby toho bylo dosaženo, jsou přijímána opatření, která nejen zcela neutralizují zdroj infekce, ale také zabraňují šíření infekčních nemocí za jeho hranice. Tato opatření zahrnují: zavedení karantény nebo pozorování u zdroje infekce; nouzová prevence; hygienické ošetření lidí; dezinfekce předmětů; hubení hmyzu, klíšťat a hlodavců. Zdravotnická služba evakuuje pacienty do zdravotnických zařízení a ošetřuje je.
Karanténa se zavádí v případě zjištění zvláště nebezpečných infekcí, jakož i v případě, kdy není určen typ patogenu. Účelem karantény je zcela izolovat zdroj infekce a eliminovat v něm vzniklá infekční onemocnění. K dosažení tohoto cíle jsou přijímána přísná bezpečnostní a protiepidemická opatření. Bezpečnostní opatření zahrnují: uzavření ohniska, rozdělení obyvatelstva do malých skupin, organizování velitelské služby v ohnisku, přísné omezení vstupu a vstupu do něj, zákaz odchodu a výstupu, jakož i stěhování majetku, omezení pohybu v ohnisku .
Mezi protiepidemická opatření patří: mimořádná prevence celé populace, aktivní identifikace pacientů a podezřelých z onemocnění, jejich izolace, hospitalizace a léčba, dále hygienické ošetření osob, dezinfekce prostor, majetku, dopravy a prostoru.
Pokud se zjistí, že původce onemocnění není nakažlivý (nepřenáší se z nemocného na zdravého), pak pozorování. Jeho účelem je zabránit šíření infekčních chorob. Za tímto účelem se provádějí v podstatě stejná léčebná a preventivní opatření jako během karantény, ale při pozorování jsou izolace a restriktivní opatření méně přísná. Zejména odchod obyvatel z kontaminované zóny není zakázán, ale je omezen a povolen za předpokladu povinného provádění preventivních opatření. Komunikace obyvatel v rámci ohniska je omezena v menší míře.
Režim a pravidla chování stanovené v ohnisku infekčních nemocí, stejně jako požadavky zdravotnické služby, musí všichni občané bezesporu plnit. Nikdo nemá právo vyhýbat se očkování a lékům.
K zamezení masivního šíření infekčních onemocnění je obyvatelstvo povinno pečlivě dodržovat pravidla osobní hygieny a udržovat své obydlí, dvory a společné prostory v čistotě. V obytných budovách je nutné ošetřit zábradlí schodišť a kliky dezinfekčním roztokem, naplnit toalety bělidlem a veškeré vnitřní čištění provádět pouze mokrou metodou; Vyhněte se množení much a jiného hmyzu.
Při vypuknutí infekčního onemocnění lze vodu odebírat pouze z vodovodního potrubí nebo z nekontaminovaných zdrojů vody prověřených zdravotnickou službou. Všechny produkty by měly být skladovány v těsně uzavřených nádobách a před použitím zpracovány: vařit vodu a mléko, omýt syrovou zeleninu a ovoce vroucí vodou a chléb spálit na ohni.
Nádobí se musí důkladně umýt a uvařit; Při jídle používejte jednotlivé nádobí.
Před opuštěním areálu používejte osobní ochranu dýchacích cest a pokožky; Před vstupem do obytných prostor z ulice musí být boty a pláštěnky ponechány venku, dokud nebudou ošetřeny dezinfekčními roztoky.
Pokud jsou zjištěny první příznaky onemocnění, měli byste okamžitě zavolat lékaře a izolovat pacienta.
Pokud je pacient ponechán k ošetření doma, musí být umístěn v samostatné místnosti nebo musí být jeho lůžko ohrazeno zástěnou či prostěradly. Pro nemocnou osobu by mělo být zajištěno samostatné nádobí a předměty pro péči. V místnosti, kde se pacient nachází, provádějte průběžnou dezinfekci – dezinfekci místnosti a předmětů, se kterými pacient přišel do styku. Dezinfekce se provádí nejjednoduššími prostředky – mytím horkou vodou a sodou, mýdlem a jinými čisticími prostředky a vyvařením jednotlivých předmětů.
Pokud je to možné, měla by se o pacienta starat jedna osoba. Při péči je třeba dodržovat bezpečnostní opatření a pravidla osobní hygieny: musíte používat jednoduché osobní ochranné prostředky, mýt si a dezinfikovat ruce.
Poté, co je pacient převezen do nemocnice nebo se zotaví, je provedena konečná dezinfekce. Dezinfikuje se místnost, lůžkoviny a předměty, se kterými pacient přišel do styku. Položky jsou obvykle dekontaminovány na místě; podestýlka je předána do dezinfekční stanice.
V ohnisku infekčních chorob musí všichni obyvatelé dezinfikovat své byty a věci domácnosti. K tomu se používají roztoky různých dezinfekčních prostředků (bělidlo, chloramin, alkálie, formaldehyd, Lysol). Dezinfekce stěn, stropů, podlah, dřevěných a kovových předmětů se provádí hadry namočenými v dezinfekčních roztocích. Čalouněný nábytek se nejprve vyčistí vysavačem a poté se setře hadrem nebo kartáčem namočeným ve 3% roztoku chloraminu. Dezinfekce bavlněného oblečení, prádla a nádobí se provádí dvouhodinovým varem ve dvouprocentním roztoku sody. Dezinfekci textilních výrobků lze také provést horkou žehličkou. Obuv, oděvy, koberce, polštáře a další věci, které nelze vyvařit, stejně jako ochranné pomůcky se předkládají k dezinfekci na dezinfekční stanici.
Dezinfekce obytných prostor musí být prováděna pomocí osobních ochranných prostředků. V tomto případě musíte s různými dezinfekčními roztoky zacházet opatrně. Čistící materiál používaný k dezinfekci se skladuje ve speciálně k tomu určených prostorách a následně se spálí. Při práci je zakázáno kouřit, pít a jíst.
K dezinfekci prostor se nejčastěji používá vyčištěný (usazený) 0,1-5% roztok bělidla. Pro přípravu 5% roztoku je třeba naředit 10 kg bělidla v 0,5litrové nádobě a nechat roztok usadit. Poté se horní vrstva roztoku vypustí a v případě potřeby se zředí vodou na požadovanou koncentraci.
Po ukončení dezinfekčních prací se osoby podílející se na jejich provádění musí podrobit kompletnímu sanitárnímu ošetření. Provádí se na stacionárních mycích stanicích, v lázních, sprchových pavilonech nebo na speciálně rozmístěných mycích místech. Tyto body a prostory mají tři sekce: šatna, umývárna a šatna; Kromě toho zde může být oddělení dezinfekce oděvů.
Před vstupem do šatny je odstraněn svrchní oděv, pokrývka hlavy a ochrana kůže. V šatně se vyzouvá obuv, oblečení a spodní prádlo a provádí se lékařská prohlídka. Kontaminovaný oděv, obuv a ochranné prostředky přenáší obslužný personál na oddělení dekontaminace.
Před vstupem do mycího oddělení se sejmou plynové masky, sliznice se ošetří dvouprocentním roztokem jedlé sody, podá se zelené mýdlo a žínka.
V mycím oddělení si lidé nejprve 1-2x namydlí ruce, poté obličej a hlavu a důkladně si je umyjí teplou vodou. Poté namydlí a umyjí celé tělo. Mytí ve sprše trvá 10-15 minut.
V převazovém oddělení se osoby, které prošly sanitárním ošetřením, podrobují sekundární lékařské prohlídce, dostávají nekontaminované oblečení (vlastní ošetřené nebo z náhradních zásob) a oblékají se.
